Alexander Archipenko

Alexander Archipenko (ukr. Olexandr Porfyrovyč Archypenko, ruš. Alexandr Archipenko, 30. května 1887, Kyjev^[1] – 25. února 1964, New York) byl ukrajinsko-americký sochař a grafik, představitel avantgardy, nejčastěji řazený ke kubismu.

Alexander Archipenko
Narození	30. května 1887 Kyjev
Úmrtí	25. února 1964 (ve věku 76 let) New York
Místo pohřbení	Woodlawn Cemetery
Alma mater	Gymnázium Gotliba Valkera (1900–1902) Kyjevská umělecká škola (1902–1905) Národní vysoká škola krásných umění (od 1908)
Povolání	sochař, malíř, grafický designér, ilustrátor, fotograf, kolážista, designér a projektant
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Archipenkova busta ve Frankfurtu

Život

Umění studoval v letech 1902–1905 na umělecké škole v Kyjevě.^[2] Roku 1906 odjel do Moskvy, kde začal mít první umělecké úspěchy. Byl tehdy silně ovlivněn tradicí byzantského a ruského umění – zejména pravoslavnými ikonami a chrámovými freskami.

V roce 1909 Rusko opustil a odjel do Paříže.^[3] Zde ho ohromilo Picassovo dílo a nastupující kubismus. Rychle kubistické přístupy včlenil do vlastních prací. Velkým inspiračním zdrojem se pro něj stalo rovněž starověké umění vystavené v galerii Louvre. Roku 1910 již vystavoval v Salon des Indépendants a Salon d'Automne po boku předních pařížských avantgardních umělců (Sonia Delaunay-Terková, Kazimir Malevich, Pablo Picasso, Georges Braque, André Derain).

Roku 1912 si v Paříži otevřel vlastní uměleckou školu, kterou o dva roky později přestěhoval do Nice. Další školu si otevřel v roce 1921, když přesídlil do Berlína,^[4] odkud však odešel v roce 1923 před hrozbou fašismu^[zdroj?]. (Archipenkovy obavy z nacistů nebyly plané, 22 jeho děl, která byla v německých muzeích, byla nacisty zničena jakožto zvrhlé umění.) Odjel do Spojených států a usadil se již natrvalo v New Yorku. Americkým občanem se stal v roce 1928. I v New Yorku založil uměleckou školu, ovšem také v Los Angeles či Chicagu.

Dílo

Král Šalamoun (1963)

Žena česající si vlasy (1914)

Sochy u campusu UMKC, USA (1950)

Věnoval se především figurálnímu sochařství. V roce 1947 prvně užil ve své tvorbě plexisklo, jako jeden z prvních sochařů vůbec. Kromě klasických soch modeloval tzv. sculpto-peintures, jakési přechodové formy mezi sochou a obrazem, i v tom drží prvenství. Na výstavě Armory Show v New Yorku představil i své grafiky.

Martina Glenn o jeho stylu na webu Artmuseum.cz napsala: „Bývá spojován s hnutím kubismu, který pozměnil a znovu definoval tradiční postupy při popisování lidské formy. Figury v jeho tvorbě byly vytvořeny užitím prostoru a neprostoru a dopadu světla na určité části sochy. Jeho sochy jsou paradoxně tvořeny mezerami a ne materiálem, který je obklopuje. Archipenkovy sochy jsou s největší pravděpodobností prvními sochami, které představily podobné koncepty v konstrukci, a ukázaly tak radikální odklon od klasické tradice sochařství. Užití děr a prostoru vytvořilo nový přístup v náhledu na lidskou formu, což bývá kubisty popsáno jako fragmentování subjektu.“

Článek v anglické Wikipedii obsahuje galerii soch A. Archipenka, které zatím nebyly uvolněny pro vložení na Wikimedia Commons.

Literatura

• Michaelsen, Katherine J.; Nehama Guralnik (1986). Alexander Archipenko A Centennial Tribute. National Gallery of Art, The Tel Aviv Museum.
• Karshan, Donald H. (editor) (1969). Archipenko, International Visionary. Smithsonian Institution Press.