Alexander Kielland

Alexander Kielland

Rodné jméno	Alexander Lange Kielland
Narození	18. února 1849 Stavanger, Norsko Norsko
Úmrtí	6. dubna 1906 (ve věku 57 let) Bergen, Norsko Norsko
Národnost	norská
Období	1879–1905
Literární hnutí	realismus
Manžel(ka)	Beate Ramsland
Rodiče	Jens Zetlitz Kielland, Christiane Lange
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se v bohaté kupecké rodině konzula Jense Zetlitze Kiellanda (1814–1881) a Christiane Langeové (1820–1862). Měl sedm sourozenců: Jacoba (1841–1915), Christinu (1843–1914), Axela (1850–1851), Axelianu Zetlitz (1852–1913), Tycha (1854–1904), Dagmaru (1855–1931) a Jeanse (1862–1862). Oženil se18. 9. 1872 s Beate Ramsland (1850–1923) se kterou měl čtyři děti: Jense (1873–1926), Alexandra (1874–1938), Beatu Krag (1876–1950) a Elsu Müller (1882–1952). S partnerkou Berthou Aarre (1847–1903) měl dvě děti: Bernharda Kielland-Aarra (1871–1937) a Sinu Skadsem K.-A. (1887).

Navzdory tomu, že se narodil jako bohatý, měl náklonnost k méně šťastným, a když byl majitelem továrny, zacházel se svými dělníky dobře. Zůstal mluvčím slabých a kritikem společnosti po celou dobu svého působení spisovatele. Jeho nejznámějšími hrami byly satirické komedie Tre Par (1886) a Professoren (1888). Známý byl také svými povídkami.

Mezi jeho nejznámější díla patřily romány Gift (1883), Skipper Worse (1882) a Garman & Worse (1880). Gift byl první z trilogie zahrnující Fortunu (1884) a St. Hans Fest (1887). V této trilogii Kielland satirizoval pokrytectví norského duchovenstva. V Gift Kielland debatoval o preferenci latiny, kterou měli norští učitelé v té době. Příběh představoval mladého chlapce jménem Marius, který ležel na smrtelné posteli a opakoval si latinskou gramatiku.

Od roku 1889 do roku 1890 Kielland pracoval jako novinář pro noviny Stavanger Avis. Kielland prakticky přestal psát beletrii v roce 1891 a publikoval pouze příběhy, které byly publikovány dříve. V roce 1891 byl jmenován starostou svého rodného města Stavangeru až do roku 1902, kdy se přestěhoval do Molde jako krajský guvernér země Møre og Romsdal.

Diskutovalo se o tom, proč Kielland ukončil svou kariéru spisovatele tak brzy. Někteří se domnívali, že byl natolik realistou, že se nedokázal vypořádat s novoromantickými tendencemi norské literatury na konci 19. století. Pravděpodobnějším důvodem bylo, že se rozhodl soustředit na svou politickou kariéru.

Biografie Alexandra L. Kiellanda od Tor Obrestada zahrnovala myšlenky o Kiellandovi, který umíral na obezitu. Již od poloviny 80. let 19. století trpěl Kielland dušností. Měl několik infarktů, neustále přibíral na váze a nedokázal ovládnout svou velkou vášeň k jídlu.

Remove ads

Dílo

Novely

Novelletter, 1879
Nye Novelletter, 1880
To Novelletter fra Danmark, 1882

Romány

Garman & Worse, 1880
Arbeidsfolk, 1881
Else, 1881
Skipper Worse, 1882
Gift, 1883
Fortuna, 1884
Sne, 1886
Sankt Hans Fest, 1887
Jacob, 1891

Divadelní hry

Paa Hjemvejen, 1878
Hans Majestæts Foged, 1880
Det hele er Ingenting, 1880
Tre par, 1886
Bettys Formynder, 1887
Professoren, 1888

Eseje

Forsvarssagen, 1890
Mennesker og Dyr, 1891
Omkring Napoleon, 1905

V češtině

Garman a Worse: román – přeložil Václav Petrů. Praha: Jan Otto, 1884^[1]
Jed: román – př. Hugo Kosterka. Praha: Časopis českého studentstva, 1891
Fortuna: román – př. H. Kosterka. Praha: Časopis č. studentstva, 1892^[2]
Na pastorském dvorci a jiné novely – př. Josef Václav Sládek. Praha: František Šimáček, 1896^[3]
Novelety – př. Hanuš Hackeschmied. Praha: Jan Otto, 1901
Elsa: vánoční povídka – př. Hanuš Hackenschmied. Praha: Jan Otto, 1902
Dobré svědomí – ze sbírky Novellet př. Gustav Pallas; in: 1000 nejkrásnějších novel…. č. 12. Praha: J. R. Vilímek, 1911
Pan: ze zápisků poručíka Tomáše Glahna – Knut Hamsun; př. Gustav Pallas; [obsahuje přívazek: Elsa: vánoční povídka – A. L. Kielland; př. H. Hackenschmied. Praha: J. Otto, 1925
Jakub – př. a předmluvu napsal Jan Rak. Praha: Svoboda, 1951