Alexandr Sokurov

Alexandr Nikolajevič Sokurov (Алекса́ндр Никола́евич Соку́ров, * 14. června 1951 Irkutská oblast) je ruský filmový režisér, kameraman a scenárista. Působí jako vedoucí filmové katedry Kabardsko-balkarské státní univerzity v Nalčiku.

Alexandr Nikolajevič Sokurov
Narození	14. června 1951 (74 let) Podorvicha
Alma mater	Gerasimovova všeruská státní univerzita kinematografie (do 1979)
Povolání	filmový režisér, scenárista, spisovatel a režisér
Významná díla	Ruská archa
Ocenění	Vavřínová větev (2011) Zlatý lev (2011) Státní cena Ruské federace (2014) Cena nadace D. S. Lichačova (2014) Evropská filmová cena za celoživotní dílo (2017) Řád za zásluhy o Kabardsko-Balkarskou republiku Řád umění a literatury … více na Wikidatech
Webová stránka	www.sokurov.spb.ru/isle_en/isle_mnp.html
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Narodil se v sibiřské vesnici Podorvicha, zaplavené při stavbě Irkutské hydroelektrárny. Jeho otec byl voják z povolání a rodina se často stěhovala po celém Sovětském svazu. Alexandr Sokurov vystudoval historii na univerzitě v Gorkém a pracoval pro místní televizní studio, pak nastoupil na VGIK, kde byl jeho učitelem a uměleckým vzorem Andrej Tarkovskij.^[1] Jako výrazný talent obdržel stipendium, ale ponuré meditativní ladění jeho filmů vedlo k řadě konfliktů s cenzurou, Sokurov byl nakonec ze školy vyloučen a jeho filmy byly uvedeny do distribuce až v období perestrojky.^[2]

Tvorba

První Sokurovovy filmy vznikaly ve spolupráci se scenáristou Jurijem Arabovem a vycházely z literárních předloh. Osamělý hlas člověka je adaptací prózy Andreje Platonova Řeka Potudaň, Truchlivá netečnost vznikla podle hry George Bernarda Shawa Dům zlomených srdcí, Dny zatmění volně vycházejí z prózy bratří Strugackých Miliardu let před koncem světa a Zachraň a zachovej je aktualizací Flaubertovy Paní Bovaryové. Pozdější Sokurovově tvorbě dominuje tetralogie na téma moci: Moloch pojednává o Adolfu Hitlerovi, Býk o Vladimiru Iljiči Leninovi, Slunce o císaři Hirohitovi a Faust (natáčený v České republice) vychází z německé mytologie. Prvky dokumentu a fikce autor spojuje ve filmu Frankofonie, pojednávajícím o evakuaci Louvre za druhé světové války a přinášejícím úvahu o smyslu kulturního dědictví. Jeho filmy se vyznačují experimentálními postupy: Ruská archa, odehrávající se v petrohradské Ermitáži, je natočena v jediném záběru trvajícím 95 minut.^[3]

Ocenění

Je držitelem Státní ceny Ruské federace, titulu Lidový umělec Ruské federace a francouzského Řádu umění a literatury. Na festivalu v Locarnu obdržel v roce 2006 Čestného Leoparda a v roce 2017 mu byla udělena Evropská filmová cena za celoživotní dílo. Za Býka získal v roce 2002 cenu Nika, za film Otec a syn v Cannes v roce 2003 Cenu FIPRESCI a za Fausta na Benátském filmovém festivalu 2011 Zlatého lva.

Citát

„

Nikdy jsem film nepovažoval za něco velkého. Jsem z těch, kteří jej k životu nepotřebují.

“

Filmografie

• 1987 Truchlivá netečnost
• 1987 Osamělý hlas člověka
• 1988 Dny zatmění
• 1989 Zachraň a zachovej
• 1990 Druhý kruh
• 1992 Kámen
• 1993 Tiché stránky
• 1996 Východní elegie
• 1997 Matka a syn
• 1999 Moloch
• 2001 Býk
• 2002 Ruská archa
• 2003 Otec a syn
• 2005 Slunce
• 2007 Aleksandra
• 2011 Faust
• 2015 Frankofonie