Alois Podhajsky

O československém generálovi pojednává článek Alois Podhajský.

Plukovník Alois Podhajsky (24. února 1898 Mostar – 23. května 1973 Vídeň) byl ředitel Španělské jezdecké školy ve Vídni, také olympijský medailista v drezuře, jezdecký instruktor a spisovatel.^[1]

Alois Podhajsky
Narození	24. února 1898 Mostar
Úmrtí	23. května 1973 (ve věku 75 let) Vídeň
Příčina úmrtí	cévní mozková příhoda
Povolání	voják, spisovatel a jezdec
Ocenění	velkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Působnost

Podhajsky byl ředitelem školy po celou dobu 2. světové války a tím také zůstal až do svého odchodu na odpočinek roku 1965.^[2][3] I po odchodu na odpočinek pokračoval ve vyučování klasického jezdeckého stylu a napsal množství knih na toto téma. Podhajsky zemřel na mozkovou mrtvici roku 1973 ve Vídni.^[3]

Přemístění stájí za druhé světové války

Během 2. světové války, kdy se obával o bezpečnost školy a koní z důvodu náletů na Vídeň, Podhajsky evakuoval většinu stájí z města do Sv. Martina v Horních Rakousích.^[4] Množství klisen z Piberského chovu, chovná farma, která dodávala koně škole, byly rovněž evakuovány.^[2]

Podhajsky upozornil generála George S. Pattona na další chov lipicánů. Mnoho lipicánských klisen a několik hřebců bylo vyčleněno Němci z rakouského chovu v Piberu a posláno do Hostouně do nacistické dostihové stáje v tehdejším Protektorátu Čechy a Morava.^[5] Když Hostouň spadala již pod sovětskou bojovou linii, zajatí němečtí důstojníci, pod výslechem vedeným americkým kapitánem Ferdinandem Sperlem, poskytli detaily ohledně umístění lipicánů a požádali Američany, aby zachránili koně dříve, než padnou do rukou Sovětů, jelikož měli obavu, že by koně byli utraceni pro koňské maso. Patton vydal rozkazy a 28. dubna 1945 plukovník Charles H. Reed se členy skupiny A, C a F ze 2. Kavalerie, provedli přepadení za sovětskou linii, přijali kapitulaci Němců v Hostouni a evakuovali koně.^[5] Poté byla před generálem George Pattonem provedena parkurová přehlídka většiny koní. Lipicáni byli převezeni do Welsu, poté do Wimsbachu v Horním Rakousku.^[2]

Podhajského odkaz

Podhajsky je vzpomínán především v souvislosti se záchranou lipicánů, jejich zachování během války, stejně jako pro svou oddanost myšlence zdokonalování klasické drezury, a pro jeho příspěvek v oblasti Španělské jezdecké školy.

„	Musíme žít pro školu. Položit za ni naše životy. Pak snad, krůček za krůčkem, se opět rozsvítí světlo z malého plemene svíčky, který se nám podařilo uchovat a velké umění — haute école — nebude ztraceno.	“
— Alois Podhajsky[1]

Po skončení války byli lipicáni navráceni do Vídně až na podzim roku 1955.^[6][7]

Bibliografie

• PODHAJSKY, Alois. The White Stallions of Vienna. City: Nymphenburger Verlagshandlung, 1963. 201 s. ISBN 9783485017107.
• PODHAJSKY, Alois. My Dancing White Horses: The Autobiography of Alois Podhajsky. City: Holt, Rinehart, and Winston, 1965. Dostupné online.
• Podhajsky, Alois. The Complete Training of Horse and Rider. [s.l.]: The Sportsman's Press, 1967 (Original). ISBN 0-948253-51-7. S. 292 pages.
• PODHAJSKY, Alois. The Lipizzaners.. Garden City: Doubleday, 1969. Dostupné online. ISBN 9780385028073.
• PODHAJSKY, Alois. The Art of Dressage. Garden City: Doubleday, 1976. Dostupné online. ISBN 0385015526.
• Podhajsky, Alois. The Riding Teacher: A Basic Guide to Correct Methods of Classical Instruction. North Pomfret, Vt: Trafalgar Square Publishing, 1993. ISBN 0-943955-84-X. S. 204 pages.
• Podhajsky, Alois. My Horses, My Teachers. North Pomfret, Vt: Trafalgar Square Publishing, 1997. ISBN 1-57076-091-8. S. 202 pages.
• Podhajsky, Alois. Meine Lehrmeister die Pferde. Erinnerungen an ein großes Reiterleben.. German: Franckh-Kosmos Verlag, 2001. ISBN 3-440-08075-7. S. 224 pages.