Anna Karina

Anna Karina, rodným jménem Hanne Karin Blarke Bayer (22. září 1940, Solbjerg, Dánsko – 14. prosince 2019, Paříž, Francie^[1]) byla dánsko-francouzská herečka, která se proslavila ve filmech francouzské nové vlny, zejména ve snímcích svého manžela (1961-1965) režiséra Jean-Luca Godarda. V roce 1961 získala Stříbrného medvěda za nejlepší ženský herecký výkon v Godardově filmu Žena je žena na filmovém festivalu v Berlíně.

Anna Karina
Anna Karina (8. února 1968)
Rodné jméno	Hanne Karin Bayer
Narození	22. září 1940 Frederiksberg
Úmrtí	14. prosince 2019 (ve věku 79 let) 14. pařížský obvod
Příčina úmrtí	rakovina
Místo pohřbení	Hřbitov Père-Lachaise (48°51′44″ s. š., 2°23′39″ v. d.)
Povolání	zpěvačka, filmová režisérka, romanopiskyně, scenáristka, modelka, divadelní herečka, filmová herečka, spisovatelka, herečka a režisérka
Manžel(ka)	Jean-Luc Godard (1961–1968) Pierre Fabre (1968–1974) Daniel Duval (1978–1981) Dennis Berry (1982–2019)
Ocenění	Bodil Awards- Honorary award (2016) Silver Berlin Bear- Une femme est une femme (1961)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Byla problémové dítě, které často utíkalo z domova. Brzy začala malovat a ještě jako nezletilá si přivydělávala jako zpěvačka v nočních barech. Po hádce s matkou utekla roku 1958, ve svých sedmnácti, do Paříže, ačkoli neměla žádné peníze ani neuměla francouzsky. V kavárně Les Deux Magots ji jednoho dne oslovila agentka hledající mladé modelky. Brzy pracovala s Pierrem Cardinem či Coco Chanel. Právě Chanel ji vymyslela umělecké jméno Anna Karina. Začala hrát i v reklamách.

V reklamě Palmolive ji prvně spatřil i Godard. Vzápětí ji nabídl malou roli ve svém prvním filmu U konce s dechem (1960), avšak Anna odmítla kvůli nahé scéně. Roku 1961 však již hrála hlavní roli v jeho filmu Vojáček a brzy následovaly další, stejně jako vztah s režisérem. Který začal během onoho natáčení, ale už během natáčení Alphaville se vztah blížil ke konci a skončil rozvodem ještě téhož roku. Od svého rozvodu se už spolu nebyli v kontaktu. Ale začala být obsazována i jinými režiséry – Jacquesem Rivettem, Luchinem Viscontim, Rainerem Wernerem Fassbinderem a stala se tak jakýmsi symbolem evropského uměleckého filmu 60. a 70. let a byla označována za novou Femme Fatale.

Nakoukla i do hudebního šoubyznysu během natáčení snímku Pierrot le Fou, protože její role vyžadovala i hudební průpravu a následný zpěv ve film později nazpívala několik písní se Sergem Gainsbourgem. Vydala i vlastní album Une histoire d'amour a v roce 1967 album BOF Anna. Jejím největším hitem se stala skladba Roller Girl.V 70. letech začala psát i knihy: Vivre ensemble (1973), Golden City (1983), On n'achète pas le soleil (1988) a Jusqu'au bout du hasard (1998). Od 80. let se na plátně objevovala již jen výjimečně. V roce 2008 režírovala vlastní film Victoria.