Anna Masaryková

Anna Masaryková (3. dubna 1911 Praha – 18. března 1996 Praha) byla česká historička umění, výtvarná kritička, dlouholetá pracovnice Národní galerie v Praze. Byla dcerou malíře Herberta Masaryka a vnučkou prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, švagrovou Emanuela Poche, tetou Mikuláše Medka a Charlotty Kotíkové.

PhDr. Anna Masaryková
Pan president v kruhu rodinném: zleva vyslanec Jan Masaryk, Anna Masaryková, pan president, dr. Alice Masaryková a Olga Ravilliodová-Masaryková
Narození	3. dubna 1911 Praha,Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	18. března 1996 (ve věku 84 let) Praha,Česko Česko
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Alma mater	Filosofická fakulta University Karlovy
Povolání	Historička umění a archivářka
Ocenění	Čestné občanství hlavního města Prahy (1995)
Rodiče	Herbert Masaryk Míla Masaryková Slavíčková
Příbuzní	T. G. Masaryk (dědeček) Charlotta Garrigue-Masaryková (babička) Alice Masaryková (teta) Jan Masaryk (strýc) Eleanor Masaryková (teta) Olga Masaryková (teta) Herberta Masaryková (sestra) Charlotta Kotíková (neteř)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Po maturitě na gymnasiu v Praze (1930) studovala na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy československé dějiny u prof. Josefa Pekaře, prof. Josefa Šusty, prof. Josefa Vítězslava Šimáka, archeologii u prof. Růženy Vackové, srovnávací dějiny literatury (Václav Tille) a dějiny umění u prof. Antonína Matějčka a V. Birnbauma. Roku 1936 obhájila rigorózní práci: Druhé rokoko v Čechách.

Pracovala jako archivářka SVU Mánes (1937–1942) a jako referentka Volných směrů. Za války publikovala pod pseudonymem Anna Brynychová. V letech 1945–1970 pracovala v Národní galerii v Praze, v letech 1945–1949 jako vedoucí Moderního oddělení, odkud byla z politických důvodů roku 1949 odsunuta do archivu (což ovšem význam archivu posílilo^[zdroj⁠?!]). Poté byla přednostkou Oddělení 19. století (1951–1954), Grafické sbírky (1954–1955) a odbornou pracovnicí Oddělení 19. století (1955–1965) a Grafické sbírky (1965–1970). Po srpnové okupaci v letech 1971–1984 vykonávala pouze příležitostnou brigádnickou výpomoc v Národní galerii. Ve svém podkrovním bytě v malostranské Cihelné ulici shromáždila velké množství zejména knižního materiálu z oblasti dějin umění, který studovala. Od konce 80. let a zejména po roce 1989 se aktivně účastnila obnovení památky svého děda T. G. Masaryka i svého otce Herberta Masaryka, českého malíře, také prostřednictvím velkých výstav, které v letech 1993–95 uspořádalo Masarykovo demokratické hnutí.^[1] Spolu se svou sestrou Herbertou se účastnila řady besed se studenty i veřejností.^[2]

Dílo

Napsala mj. monografie o Janu Slavíčkovi (1946) a Josefu Mařatkovi (1958), sestavila řadu katalogů, kterým připojila teoretické studie (Národní galerie. Díl 5, České sochařství 19. a 20. století, 1963). Důležitý je její příspěvek k poznání ženy výtvarnice v dějinách.^[3]

Bibliografie (výběr)

• Corot, Praha 1937
• Národní muzeum v Praze, Praha 1940
• Nové mlýny na Novém Městě pražském, Praha 1941
• Antonín Hudeček, Praha 1942 (pod pseudonymem A. Brynychová)
• Jan Slavíček, Praha 1946
• Delacroix, Praha 1947
• Josef Mařatka, Praha 1958

Hrob Masaryků s otcem, sestrou Herbertou a jejím vnukem J. J. Kotíkem