Antikonvulzivum

Antikonvulziva či antiepileptika jsou léčiva používaná v léčbě a prevenci epilepsie. Ve většině případů jde o hlavní léčebnou metodu. Významnou součástí léčby jsou dále i režimová opatření a u některých pacientů epileptochirurgická léčba. Obecně je léčba indikovaná v případě, že riziko opakování záchvatu a/nebo jeho možné negativní konsekvence převažují rizika nežádoucích účinků léčby. Termín "antiepileptika" není zcela přesný, vzhledem k tomu, že antiepileptika potlačují výskyt epileptických záchvatů, ale neléčí příčinu epilepsie.^[1] Jako synonymum antiepileptik se používá označení antikonvulziva, nicméně ani tento termín není přesný, neboť existují epileptické záchvaty, při kterých nedochází ke konvulzím. Některá antiepileptika se používají v dalších indikacích (léčba neuropatické bolesti,^[2][3] migrény^[4] a některá psychiatrická onemocnění.^[5][6] Označení antikovulzivum vychází ze slova konvulze, což označuje křeče nebo křečový stav.

Mechanismus účinku

Podle mechanismu účinku můžeme rozlišit 4 hlavní skupiny:

1. snížení presynaptické excitability a uvolnění neurotransmiterů
2. posílení GABA-ergní transmise - prodloužené nebo častější otevření chloridového kanálu v GABA-A receptoru, inhibice degradace nebo transportu GABA ze synapse.
3. snížení postsynaptické excitability - ovlivnění AMPA nebo NMDA receptoru
4. vícečetné a jiné cíle

Strategie léčby

Léčba se zahajuje monoterapií (terapie jedním preparátem) – lék je titrován dle doporučených titrovacích schémat do udržovací dávky, při které dojde k vymizení/snížení epileptických záchvatů. V případě přetrvávání záchvatů se postupně stoupá až do maximální tolerované dávky pacientem. Cílem je dosažení dostatečně účinné a současně dobře tolerované dávky léků. Při výběru vhodného antiepileptika se lékař řídí několika faktory:

1. typ epileptických záchvatů, epilepsie nebo epileptického syndromu
2. individuální profil pacienta - věk, pohlaví, komorbidity, současně užívanou medikaci a dlouhodobé podávání léčby. V případech, kdy není možná přesná klasifikace záchvatů či epilepsie, je vhodné volit "širokospektré antiepileptikum s prokázanou účinností na různé typy záchvatů.

V případě selhání prvního léku se volí alternativní monoterapie (zejména při minimálním efektu nebo nežádoucích účincích). Pokud je pozorován efekt prvního preparátu a je pacientem dobře tolerován, přidává se k prvnímu léku jiné antiepileptikum do kombinace (preferenčně lék s jiným mechanismem účinku, bez možných nežádoucích farmakokinetických či farmakodynamických nežádoucích účinků.

Obecné zásady pro zahájení léčby antiepileptiky

• Diagnóza epilepsie je jistá nebo vysoce pravděpodobná
• Riziko opakování záchvatů převyšuje riziko terapie

Zkratky používaných antiepileptik

Pro označení antiepileptik se používají zejména v psaném textu níže uvedené zkratky, viz obrázek.

Současná doporučení

V r. 2017 vydal spolek Epistop ve spolupráci s Českou ligou proti epilepsii Soubor minimálních diagnostických a terapeutických standardů u pacientů s epilepsií, ve kterých se objevují na základě publikovaných doporučení a s příhlédnutím k aktuálním zvyklostem v České republice nová doporučení nasazování antiepileptik.^[7] Pokud je známý konkrétní epileptický syndrom, tak se vychází při výběru antiepileptika přímo z něj.^[7] Od roku 2018 je v České republice dostupné nové antiepileptikum – brivaracetam.