Anton von Winzor

Antonín Rudolf Josef Hubert svobodný pán von Winzor (Anton Rudolf Joseph Hubert Freiherr von Winzor) (7. června 1844 Jaroslavice – 30. dubna 1910 Bratislava) byl rakousko-uherský generál. Od mládí sloužil v armádě, vrcholem jeho kariéry byla funkce zemského velitele a správce zemské vlády v okupované Bosně a Hercegovině. Řadu let vojenské služby strávil v různých funkcích v Prešpurku, kde nakonec i zemřel. V roce 1908 dosáhl hodnosti generála jezdectva a v roce 1909 získal titul barona.

Anton von Winzor
Velitel 5. armádního sboru v Prešpurku
Ve funkci: 1. července 1909 – 30. dubna 1910
Předchůdce	Karl von Steininger
Nástupce	Arthur Sprecher von Bernegg
Šéf zemské vlády v Bosně a Hercegovině (zároveň velitel 15. armádního sboru v Sarajevu)
Ve funkci: 26. června 1907 – 7. března 1909
Předchůdce	Eugen von Albori
Nástupce	Marijan Varešanin
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generál jezdectva (1908), polní podmaršál (1902), generálmajor (1898)
Narození	7. června 1844 Jaroslavice
Úmrtí	30. dubna 1910 (ve věku 65 let) Vídeň
Titul	svobodný pán (1909)
Alma mater	Tereziánská vojenská akademie
Profese	politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Hrob generála Winzora na Ondřejském hřbitově v Bratislavě

Pocházel z Moravy a narodil se v Jaroslavicích jako syn státního úředníka. Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a od mládí sloužil v armádě. Vystřídal různé posádky v Rakousku-Uhersku a během služby u generálního štábu ve Vídni dosáhl hodnosti plukovníka.^[1] V letech 1892–1898 byl náčelníkem štábu 15. armádního sboru v Sarajevu^[2] a jako nositel Řád železné koruny byl v roce 1896 povýšen do šlechtického stavu. Postupoval ve vojenské hierarchii (generálmajor 1898, polní podmaršál 1902). Od roku 1902 byl velitelem 14. pěchotní divize v Bratislavě^[3] V roce 1907 byl jmenován c. k. tajným radou a v červnu 1907 se stal zemským velitelem v Bosně a Hercegovině (jako velitel 15. armádního sboru v Sarajevu)^[4], kde po definitivní anexi ze strany Rakouska-Uherska převzal i vedení zemské vlády (1908–1909).^[5] V této funkci byl v roce 1908 povýšen do hodnosti generála jezdectva.^[6][7] V závěru kariéry byl v letech 1909–1910 velitelem 5. armádního sboru^[8][9] v Bratislavě, kde zemřel a je zde také pohřben na Ondřejském hřbitově.^[10]

Kromě zmíněného Řádu železné koruny III. třídy se později stal rytířem Leopoldova řádu (1906) a nositelem velkokříže Řádu Františka Josefa (1908). Dále byl držitelem Vojenského záslužného kříže, Vojenského jubilejního kříže, Vojenské záslužné medaile a Jubilejní pamětní medaile. V zahraničí obdržel perský Řád lva a slunce a turecký Řád Medžidie II. třídy.^[11] V roce 1909 byl povýšen do stavu svobodných pánů.^[12] Krátce před úmrtím se stal čestným majitelem pěšího pluku č. 83 dislokovaného v Komárně.^[13]

V Krakově se v roce 1888 oženil s Marianne von Ebner (1868–1930), s níž měl dvě děti.^[14] Syn Alfréd František (1889–1963) za první světové války dosáhl hodnosti rytmistra v rakousko-uherské armádě, za druhé světové války byl plukovníkem německé Luftwaffe. Dcera Gabriela Karolína (1891–1981) se provdala za hraběte Emanuela Résseguiera de Miremont.