Anuita

Anuita (z lat. annuus, roční, zastarale annuita neboli ročina^[1]) představuje ve finanční teorii stálou platbu hrazenou v pravidelných časových intervalech po dané období. Při hodnocení těchto plateb se uplatňuje koncept časové hodnoty peněz.

Obecné informace

Složení anuitních splátek při splácení půjčky 100 tisíc Kč ve 12 měsíčních splátkách při úrokové míře 10% p.a.

Anuita v sobě obsahuje:

• úmor, což je samotná splátka vypůjčených peněz (tzv. jistiny) a
• úrok, který představuje odměnu za půjčení peněz.

Výše anuity je v čase neměnná.^[2] Výše úroku, obsaženého v anuitě, se časem snižuje a výše úmoru se naopak zvyšuje. Tento způsob splácení značně usnadňuje plánování splátek půjčky a je proto často používán u větších a dlouhodobějších úvěrů.

Příklady

Při pevné lhůtě splatnosti jsou splátky konstantní pouze za předpokladu pevné úrokové míry po celou dobu splácení. To je splněno u úvěrů ze stavebního spoření, kde bývá výše úroku stanovena pevně již při podpisu smlouvy o spoření. Graf uvedený níže ukazuje průběh splácení půjčky ve výši 1 miliónu na 20 let při pevném úroku 4%^[3] a výši úmorové a úrokové složky v jednotlivých rocích při měsíčním splácení.

     úmor

     úrok

Na druhé straně u hypotéčních úvěrů jsou splátky konstantní po dobu fixace a po jejím uplynutí se mění v závislosti na nové výši úroku. Graf uvedený níže ukazuje průběh splácení půjčky ve výši 1 miliónu na 20 let při čtyřech pětiletých fixacích s úroky 4, 5, 3 a 2,5%^[3] a výši úmorové a úrokové složky v jednotlivých rocích při měsíčním splácení.^{[p 1]}

Nesprávný výklad

Anuitou bývá často nesprávně nazývána u družstevního bytu zůstatková hodnota členského podílu družstva.^[4] Ve skutečnosti jde o nesplacenou výši jistiny původního dluhu.^[5]