Arnošt Emanuel Silva-Tarouca

český poslanec Českého zemského sněmu From Wikipedia, the free encyclopedia

Arnošt Emanuel Silva-Tarouca
Remove ads

Arnošt Emanuel hrabě ze Silva-Tarouca (v německojazyčných pramenech též Ernst Emanuel Graf von Silva-Tarouca, někdy též Sylva-Taroucca, 3. ledna 1860 Čechy pod Kosířem[1] – 15. srpna 1936 Schwaigern), byl rakouský, respektive český šlechtic z rodu Silva-Tarouca, právník, dendrolog a politik, rytíř řádu svatého Jiří. V letech 1917–1918 byl posledním ministrem zemědělství Předlitavska.

Stručná fakta Ministr zemědělství Předlitavska, Panovník ...
Remove ads

Biografie

Původ

Narodil se jako Arnošt Emanuel hrabě Silva-Tarouca, vévoda Tellez da Sylva, markýz ze Strévi a Saccabonello etc., do vlivné šlechtické rodiny Silva-Tarouců původem z Portugalska, jako třetí dítě vysokého státního úředníka Augusta Alexandra ze Silva-Tarouca (1818–1872) a jeho první manželky Isabely[zdroj?] Stolberg-Stolberg (1824–1864). Po předčasné smrti jeho otce byl jeho poručníkem moravský šlechtic a politik Egbert Belcredi. Jeho bratrem byl František Josef Silva-Tarouca (1858–1936), státní úředník a politik.[2]

Thumb
Zámek Průhonice
Thumb
Marie Antonie Nostic-Rieneck, manželka hraběte Silva-Taroucy

Studium a veřejné aktivity

Arnošt vystudoval gymnázium v Kalksburgu v Dolních Rakousích, práva studoval na univerzitě ve Vídni a Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze[3] a pak působil krátce jako praktikant při českém místodržitelství v Praze. Vzděláním byl právník, ale jeho soukromý zájem směřoval k přírodě a krajině, dendrologii a botanice. Patřily mu Trmice, Řehlovice, Velké Žernoseky, Vrchnice a Průhonice. Průhonický zámek přestavěl ve stylu české renesance a v jeho okolí založil zámecký park Průhonice coby modelový krajinářsky řešený komplex. Ačkoliv neměl formální dendrologické vzdělání, dosáhl v tomto oboru značných znalostí a publikoval odborné knihy. Od roku 1908 byl prezidentem Dendrologické společnosti Rakousko-Uherska, jejímž byl spoluzakladatelem a významně ji podporoval. Byl také aktivní v katolických spolcích a od roku 1893 se podílel na organizování katolických sjezdů v Rakousku. Ještě v roce 1915 krátce zastával post viceprezidenta Katolického lidového svazu (Katholischer Volksbund für Österreich).[2]

Stal se čestným předsedou Národopisné výstavy v Praze roku 1895. Na deset let zapůjčil Silva-taroucovský palác (dnes palác Savarin) k umístění sbírek Národopisného muzea českoslovanského.[3]

Zemským a říšským poslancem

Dlouhodobě byl aktivní i v politice. Ve volbách roku 1891 byl zvolen za poslance Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor), kde reprezentoval velkostatkářskou kurii v Čechách. Mandát obhájil za velkostatkáře ve volbách roku 1897 a volbách roku 1901. Ve vídeňském parlamentu setrval do konce funkčního období sněmovny, tedy do roku 1907.[4] V parlamentu byl členem Strany konzervativního velkostatku.[2]

V letech 1892–1913 rovněž zasedal jako poslanec Českého zemského sněmu.[2] Zde zasedal v kurii svěřeneckého velkostatku.[3] Poprvé sem byl zvolen v doplňovací volbě 29. září 1892 za kurii velkostatkářskou (svěřenecké velkostatky).[5] V roce 1907 byl povolán do Panské sněmovny (horní jmenovaná komora Říšské rady), kde setrval až do zániku Rakouska-Uherska.[2]

Ministrem zemědělství Předlitavska

Jeho politická kariéra vyvrcholila v posledních měsících monarchie, když se ve vládě Ernsta Seidlera 30. srpna 1917 stal ministrem zemědělství Předlitavska. Post si udržel i v následné vládě Maxe Hussarka a vládě Heinricha Lammasche. Funkci zastával až do 30. října 1918 a byl tak posledním šéfem tohoto rezortu v době existence monarchie.[6] Ještě během roku 1918 se o něm dokonce uvažovalo jako o možném předsedovi vídeňské vlády.[2]

Závěr života

Ve dvacátých letech udržoval a zveleboval průhonický park, byl předsedou Československé dendrologické společnosti, publikoval své dendrologické a sadovnické zkušenosti (počátkem 20. let vydal obsáhlou příručku Kulturhandbücher für Gartenfreunde). Pro hospodářské potíže, způsobené I. pozemkovou reformou, jakož i z rodinných důvodů- neměl z tragické příčiny potomstvo, které by se bylo schopno o park a zámek starat- se rozhodl park a panství Průhonice prodat v roce 1927 československému státu.[2]

Zemřel náhle 18. srpna roku 1936 na návštěvě u své dcery Anny, provdané hraběnky Neippergové, na zámku Schwaigern ve Württembersku, kde je také pochován. Jeho potomstvo se zajímá o bývalé panství i osobu pana hraběte dosud, z toho důvodu je v aktivním kontaktu se zastupiteli Průhonic do dnešních dnů.

Remove ads

Rodina

V roce 1885 se seznámil s komtesou Marií Antonií, říšskou hraběnkou Nostic-Rieneck (31. 1. 1863 Praha – 23. 7. 1934 Průhonice). Ta byla majitelkou parku v Průhonicích, který je v současnosti zapsán na seznamu UNESCO. Svatba se konala 16. června téhož roku v kapli Narození Panny Marie v Průhonicích.[zdroj?] S manželkou Marií Antonií měli celkem devět dětí, dospělého věku se dožilo sedm z nich.

  • 1. Marie Adelheid (26. 6. 1886 Trmice – 12. 7. 1945 Bečov nad Teplou)
  • 2. Gisela Helena (14. 6. 1887 Trmice – 21. 2. 1958 Praha, pohřbena v Cítově)
  • 3. Anna (28. 9. 1888 Trmice – 17. 7. 1971 Schwaigern)
    • ⚭ hrabě Antonín Arnošt z Neippergu (18. 12. 1883 Doksy – 28. 12. 1947 Schwaigern)
  • 4. Josef (20. 10. 1889 Průhonice – 24. 5. 1917), svobodný a bezdětný
  • 5. František Xaver (24. 10. 1895 Průhonice – 11. 1. 1980 Seckau, Štýrsko), svobodný a bezdětný
  • 6. Amadeus (14. 7. 1898, Průhonice – 21. 11. 1971)
  • 7. Eleanora (8. 3. 1901 Průhonice – 23. 9. 1987), svobodná a bezdětná
Remove ads

Odkazy

Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads
Remove ads