Arthur Rubinstein

polsko-americký pianista From Wikipedia, the free encyclopedia

Arthur Rubinstein
Remove ads

Arthur (Artur) Rubinstein (28. ledna 1887 Lodž – 20. prosince 1982 Ženeva) byl polsko-americký klavírista židovského původu, který se proslavil hlavně interpretacemi romantické hudby. Jeden z největších klavírních virtuózů 20. století  a interpretů hudby Fryderyka Chopina, Johannese Brahmse, Franze Schuberta, Roberta Schumanna, Ludwiga van Beethovena, Sergeje Rachmaninova, Karola Szymanowského a Manuela de Fally. Za svou více než 80letou kariéru pianisty odehrál přes 6000 vystoupení po celém světě s mnoha renomovanými orchestry a dirigenty. Byl nejen sólista, ale byl považován také za vynikajícího komorního hráče, jehož partnery byli Henryk Szeryng, Jascha Heifetz, Pablo Casals, Grigorij Pjatigorskij a Guarneri Quartet.

Stručná fakta Narození, Úmrtí ...
Remove ads
Remove ads

Život

Mládí a začátek kariéry

Narodil se v rodině židovského majitele menší textilní továrny v Lodži jako nejmladší ze sedmi dětí. Od dětství projevoval hudební talent, už ve čtyřech letech hrál jako „zázračné dítě“ a v sedmi letech vystoupil na benefičním koncertu. První hodiny klavíru absolvoval u Adolfa Prechnera v Lodži. Později studoval hru na klavír ve Varšavě a od deseti let na Vyšší hudební škole v Berlíně u Karla Heinricha Bartha. V prosinci roku 1900, ve 13 letech, poprvé koncertoval veřejně s orchestrem pod vedením rektora hudební akademie Josepha Joachima. [1] Hrál díla Mozarta, Chopina, Schumanna a také koncert pro klavír a orchestr g moll Camilla Saint-Saënse, jenž se stal trvalou součástí jeho repertoáru.[2] Nepatřil k poctivým, pilným žákům, nerad cvičil a odmítal hrát etudy a stupnice. Většinu svého mládí se spoléhal na přirozený talent, své mimořádné schopnosti a fotografickou paměť, díky které v krátké době dokázal zahrát bez not celá hudební díla. Později mluvil plynně osmi světovými jazyky.[1]

Thumb
Arthur Rubinstein (1906)

Roku 1904 se přestěhoval do Paříže, kde začala jeho profesionální kariéra i pestrý společenský život. Zde se seznámil s Mauricem Ravelem, Paulem Dukasem, Jacquesem Thibaudem a dalšími zástupci kulturních i společenských kruhů. Udržoval kontakty s polskými krajany, jeho nejbližšími přáteli byli houslista Pavel Kochanski a skladatel Karol Szymanowski.[3] Roku 1906 uskutečnil první koncertní turné do Spojených států, vystoupil také v Carnegie Hall v New Yorku, ale očekávaný úspěch se nedostavil.

Po návratu do Evropy se Rubinstein čtyři roky zdržel veřejných vystoupení. Během této doby žil bouřlivě – občas byl chudý a neměl kde přespat, jindy žil mezi kultivovanou elitou. Spřátelil se s dirigentem Sergejem Kusevickým a skladatelem Igorem Stravinským.[4] Stravinskij mu věnoval klavírní úpravu svého baletu Petruška, která se stala stálou součástí Rubinsteinova repertoáru. Měl řadu milostných afér a roku 1908 se v krizi pokusil o sebevraždu.

Mezi dvěma válkami

Od roku 1912 žil v Londýně, kde ho zastihla první světová válka. První dvě válečná léta strávil ve Španělsku, kde získal mnoho příznivců svým temperamentním a vášnivým přednesem. Pobyt ve Španělsku znamenal zásadní obrat v jeho životě. Naučil se španělsky a začal hrát díla španělských skladatelů Manuela de Fally, Isaca Albénize a Enrique Granadose. [1] Stejně vřelého přijetí se mu dostalo v Jižní Americe, kam odcestoval na turné v roce 1917.[2] [4] Získal mnoho vlivných obdivovatelů, úspěšná vystoupení mu poskytla peníze a povzbuzení do další práce. Několik měsíců roku 1918 koncertoval na Kubě, v USA a Mexiku. V New Yorku se setkal s přítelem Szymanowským, seznámil se se Sergejem Prokofjevem, Dariem Milhaudem a dalšími hudebníky. Vedl čilý společenský život, okořeněný jeho zálibou v hazardních karetních hrách.[5]

Po skončení války se vrátil do Evropy již jako občan nového Polského státu.[6] Jeho hlavním sídlem se stala Paříž, odkud ve dvacátých letech vyjížděl na turné do Španělska, Anglie, USA a Jižní Ameriky. Navštívil také svou rodinu v Polsku a koncertoval v Itálii, Turecku, Řecku, Egyptě. Během pobytu ve Francii u něho znovu propukla hráčská vášeň, jeho život byl v tomto období vyplněn návštěvami večírků a společenských událostí. Byl dobrý společník, vtipný, srdečný a skromný. Se svými přáteli Cocteauem, Picassem a dalšími si užíval bohémského života umělce, ale cítil, že úroveň jeho vlastní hry se hlavně po technické stránce zastavila. Vždy více spoléhal na svůj přirozený talent pro hudbu a schopnost rychlého zvládnutí skladeb, než na dokonalou techniku. Svým citlivým přednesem a charismatickým projevem dokázal okouzlit publikum a v koncertní síni vytvořit neopakovatelnou atmosféru. Chyběla mu však hloubka, přesnost a přesvědčivost interpretace. Začátkem 30. let Rubinstein prošel obdobím hledání nového stylu. Na několik měsíců omezil veřejná vystoupení, začal více pracovat na technice a přípravě repertoáru. [7] Jedním z impulzů této změny bylo nahrávání na gramofonové desky, které vyžadovalo precizní provedení. První nahrávky vznikly v Londýně u firmy His Master’s Voice v roce 1928. Byly na nich jeho nejpopulárnější interpretace: de Fallův Ohňový tanec, Navarra od Albénize, Brahmsova sonáta d moll.[8] Změna nastala i v jeho osobním životě, když se roku 1932 se oženil s mladou polskou balerínou Anielou (Nelou) Mlynarskou. V následujícím roce se jim narodila dcera Eva, v roce 1935 pak syn Paul.[1]

V roce 1933 se vrátil na scénu a zahájil novou éru své umělecké kariéry. V doprovodu manželky absolvoval turné do Jižní Ameriky, po balkánských zemích, Egyptě, měl několik koncertů v Sovětském svazu, Polsku a Švédsku. Při nahrávání desek v Londýně se v roce 1935 seznámil s Janem Masarykem, tehdejším vyslancem Československé republiky.[9] Dostal se až na Dálný východ, kde s úspěchem vystoupil v Japonsku, Číně, Filipínách, Indonésii. V sezóně 1936–1937 absolvoval velké množství koncertů po celé Evropě, hrál v Jižní Americe a Austrálii. Byl pozván do Spojených států impresáriem Solem Hurokem, který měl velký podíl na jeho úspěších u amerického publika v dalších letech.[10]

Pobyt v USA

Nástup fašismu v Evropě, diskriminaci Židů a obsazení Polska hitlerovským Německem Rubinstein veřejně odsuzoval, odmítal vystupovat v Německu.[11] Poté, co byly v roce 1938 v Itálii vyhlášeny protižidovské zákony, Rubinstein zrušil italské koncerty a vrátil Mussolinimu vyznamenání, které mu udělil.[12] V říjnu 1939 odjel s rodinou na plánované turné do Spojených států a už tam zůstal.[2] Během druhé světové války vystupoval na charitativních koncertech, veřejně povzbuzoval Američany, aby se zapojili do války. Usadil se v Brentwoodu, v západní části Los Angeles, kde se mu narodily další dvě děti, dcera Alina a syn John. [13] Udržoval čilý společenský život, stýkal se nejen s místní filmovou elitou, ale také s emigranty z Evropy. Kromě bohaté koncertní činnosti spolupracoval s filmem a nahrál mnoho gramofonových desek. Do svého repertoáru zařadil nové skladby, jako Rachmaninovu Rapsodii na Paganiniho téma nebo Szymanovského Koncertantní symfonii. [14] V roce 1946 se stal naturalizovaným občanem USA.[15][2] Velmi se však hlásil ke svým polským i židovským kořenům. Svým uměním často vyjadřoval podporu židovskému a polskému obyvatelstvu – například hraním polské hymny při koncertu k založení Organizace spojených národů v roce 1945 a později finančními příspěvky na pomoc židovským přistěhovalcům při vzniku státu Izrael.[11]

První zahraniční turné po válce, během níž ztratil velkou část své rodiny, vedlo do Jižní Ameriky, koncertoval v Argentině a Chile. Do Evropy se vrátil roku 1947: po koncertech v londýnské Royal Albert Hall přijel do Paříže, kde sklidil velký úspěch přednesem Beethovenových, Chopinových a Rachmaninových skladeb.[16] Svůj byt však nalezl obsazený a přišel o velkou část sbírky vzácných knih a obrazů.[1] V Americe si pořídil nový dům na Tower Road v Beverly Hills, ve kterém zkoušel komorní skladby s Heifetzem a Pjatigorským. [11]Nahrál hudbu k několika filmům, spolu s dalšími hudebníky se objevil ve filmu Carnegie Hall (1947).[17] V roce 1953 Rubinstein s rodinou opustil Kalifornii a přestěhoval se do New Yorku. V roce 1955 sestavil nový program, který zahajoval Beethovenovým koncertem, po němž následoval Brahms, Chopin, Schumann, Mozart, Liszt, Saint-Saëns nebo Grieg, Rachmaninovovy Variace na Paganiniho téma, Franckovy Symfonické variace a de Fallovy Noci ve Španělských zahradách. Koncerty s velkým úspěchem hrál střídavě v New Yorku, Paříži a Londýně.[18]

Návrat do Evropy

Thumb
A. Rubinstein (E. Mendelmann 1963)

Podařilo se mu získat zpět dům v Paříži a od té doby žil střídavě v Evropě a Spojených státech. Jeho první poválečná návštěva Polska se uskutečnila v roce 1958 a zahrnovala koncerty v Krakově a Varšavě. [2] Polsko navštívil ještě sedmkrát, naposledy v roce 1979, kdy vystoupil také v rodné v Lodži, kde mu bylo uděleno čestné občanství. Kromě každoročních turné po Evropě a Spojených státech navštívil v šedesátých letech Austrálii, Nový Zéland, Indii, Sovětský svaz a Japonsko. Postupně nahrál na gramofonové desky téměř celý svůj repertoár. Jeho nahrávky vyšly také na CD a tvoří přes 100 hodin hudby.

V roce 1969 byl do kin uveden film Arthur Rubinstein – Láska k životu, který získal Oscara za nejlepší dokumentární film. [19] Láska k hudbě – stejně jako k doutníkům, knihám, obrazům, cestování, jídlu, vínu, ženám – ho provázela po celý jeho život.[11]

V polovině sedmdesátých let se začal Rubinsteinův zrak zhoršovat, hrát mohl jen s velkými obtížemi. Odešel z pódia ve věku 89 let v květnu 1976 a naposledy koncertoval v londýnské Wigmore Hall, kde poprvé hrál téměř před 70 lety.[1][20] Napsal dvě autobiografie, které vyšly i v češtině:

  • Moje mladá léta (My young years, 1973), česky nakladatelství H&H 2001
  • Moje mnohá léta (My many years, 1980), česky nakladatelství H&H 2003.

Od roku 1977 žil s mladou hudební režisérkou Annabelle Whitestonovou v Ženevě, kde také zemřel ve spánku 20. prosince 1982 ve věku 95 let. Jeho urna je uložena v Jeruzalémě na svahu hory Orah na vyhrazeném pozemku, který se nyní nazývá Rubinsteinův les.[21]

Remove ads

Vyznamenání a ocenění

Vyznamenání

Thumb
Pomník v rodné Lodži

Ocenění

Celkem získal šestkrát cenu Grammy Award za sólové i komorní nahrávky a roku 1994 za celoživotní dílo.

Byl zvolen členem francouzské Akademie krásných umění.

Upomínky

V Izraeli se koná mezinárodní klavírní soutěž na jeho počest.[28] Při první návštěvě Izraele byl na předměstí Tel Avivu vysazen les, pojmenovaný jeho jménem.[29][21]

Součástí muzea v Lodži je hudební galerie Artura Rubinsteina, která ve dvou místnostech představuje četné suvenýry, fotografie a umělecká díla. [30]

Rubinsteinovo jméno nese filharmonie v Lodži a hudební škola v Bydhošti, která pořádá mezinárodní soutěž mladých klavíristů. [31]

Remove ads

Odkazy

Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads