Augustin Berger

Augustin Berger, vl. jménem Ratzesberger (12. srpna 1861 Boskovice^[1] – 1. června 1945 Praha), byl český tanečník, baletní mistr, choreograf a pedagog.

Augustin Berger
Augustin Berger
Rodné jméno	Augustin Ratzesberger
Narození	12. srpna 1861 Boskovice Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	1. června 1945 (ve věku 83 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Národnost	česká
Povolání	tanečník a choreograf
Manžel(ka)	Giulietta Bergerová
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pamětní deska v Boskovicích

Život

Augustin Berger se narodil v rodině boskovického obuvníka Jana Ratzersbergera a jeho manželky Marie Anny, rozené Slezákové. Pokřtěn byl jako Augustin Karel Ratzersberger. Jméno bylo úředně změněno na August Berger v roce 1924.^[1] Studoval na reálném gymnáziu, ale nakonec se vyučil xylografem.

Již jako dvanáctiletý se objevil na jevišti v roli Pikolíka ve frašce Tricot a Cakolet, kterou režíroval František Kolár. Zanedlouho působil taktéž v neméně populárním Flikovi a Flokovi.^[2] Školil se u akrobata Conradiho-Lišky, mima Barbariniho, baletní mistryně Prozatímního divadla M. Hentzové a tanečního mistra G. Martiniho. V jeho pražském salonu Teatro salone Italiano také tančil kolem roku 1872. Následně působil s Martinim ve Švédsku a celkem šest let i v dalších zemích.^[3]

V roce 1878 nastoupil jako taneční sólista do Stavovského divadla. O tři roky později získal angažmá u francouzské společnosti „Mouche d'or“ a absolvoval s ní turné v Paříži a Toulouse. Při cestě do Itálie byl angažován jako sólový tanečník v Theatro dal Verme v Miláně.

V roce 1883 byl angažován ředitelem F. A. Šubrtem do pražského Národního divadla. V roce 1884 se zde stal baletním mistrem, když vystřídal V. Reisingera. Působil zde do roku 1900, kdy odešel do Drážďan jako baletní mistr a choreograf (až do roku 1910) a následně strávil dva roky ve Varšavě. Do Národního divadla se vrátil v roce 1912 a setrval zde až do roku 1923. Za dobu působení v Národním divadle připravil na 220 choreografií pro inscenace baletu a opery. Rovněž poskytoval pohybovou nebo taneční spolupráci pro více než 30 inscenací činohry.^[4]

Po konfliktu se šéfem činohry K. H. Hilarem odešel z divadla^[5] a v roce 1923 byl angažován do Metropolitní opery v New Yorku. V roce 1932 zde činnost ukončil ze zdravotních důvodů.^[6]

Jako choreograf byl zván ke spolupráci také do dalších českých a evropských měst (např. Olomouc, Vídeň, Berlín, Londýn, Miláno, Varšava).

Byl zakladatelem baletní školy při Národním divadle v Praze. K jeho žákům patřili např. Anna Korecká, Zdeňka Zabylová a Ivo Váňa Psota.^[7]

Jeho manželkou byla primabalerína ND Giulietta Paltrinieri (1866–1889),^[8] představitelka postromantické italské baletní školy.^[9]

Je pochován spolu s manželkou na pražských Olšanských hřbitovech.^[10]

Dílo

Taneční role, výběr

• 1884 Karel Kovařovic: Hašiš (balet), Abdalla, Národní divadlo, režie Václav Reisinger
• 1884 Giacomo Mayerbeer: Afričanka (opera), Indický pochod, Národní divadlo, režie František Hynek
• 1885 Romualdo Marenco: Excelsior (balet), Otrok, Národní divadlo, režie František Kolár
• 1891 Joseph Bayer: Královna loutek, Poeta, Národní divadlo
• 1899 Bedřich Smetana: Dvě vdovy (opera), Tančí-Polka, Národní divadlo, režie Edmund Chvalovský
• 1900 Gioacchino Rossini: Vilém Tell (opera), Tirolienne, Národní divadlo, režie František Hynek
• 1917 Oskar Nedbal: Princezna Hyacinta (balet), Zvonimír, Národní divadlo, režie Augustin Berger
• 1921 Jára Beneš: Zlatý závoj (balet), Švec, Národní divadlo, režie Augustin Berger

Choreografie, výběr

• 1884 Bedřich Smetana: Libuše (opera), Národní divadlo, režie František Kolár
• 1884 Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta (opera), Národní divadlo, režie František Hynek
• 1884 Giacomo Mayerbeer: Afričanka (opera), Národní divadlo, režie František Hynek
• 1884 Georges Bizet: Carmen (opera), Národní divadlo, režie František Hynek
• 1885 Romualdo Marenco: Excelsior (balet), Národní divadlo, režie František Kolár (Berger byl nejprve asistentem choreografa Enrica Borri, od roku 1893 připravil vlastní choreografii)^[4]
• 1888 P. I. Čajkovskij: Labutí jezero (balet), Národní divadlo
• 1898 Karel Kovařovic: Psohlavci (opera), Národní divadlo, režie Adolf Krössing
• 1911 Gioacchino Rossini: Vilém Tell (opera), Národní divadlo, režie Robert Polák
• 1916 Jindřich Kaan z Albestů: Bajaja (balet), Národní divadlo (choreografie i režie Augustin Berger)
• 1917 Oskar Nedbal: Princezna Hyacinta (balet), Národní divadlo (choreografie i režie Augustin Berger)
• 1917 Antonín Dvořák: Čert a káča (opera), Národní divadlo, režie Robert Polák
• 1923 P. I. Čajkovskij: Louskáček (balet), Národní divadlo (choreografie i režie Augustin Berger)
• 1939 Oskar Nedbal: Z pohádky do pohádky (balet), Prozatímní divadlo

Libreto, výběr

• 1886 Mořic Anger: Štědrovečerní sen (balet)
• 1889 Karel Kovařovic: Pohádka o nalezeném štěstí (balet)
• 1914 Ch.Gounod, J. Lanner, J. Strauss ml.: Rokoko (balet)
• 1916 Jindřich Kaan z Albestů: Bajaja (balet)

Film

• 1919 Sněženka z Tater, herec, režie Olaf Larus-Racek
• 1923 Únos bankéře Fuxe, titul. role, režie Karel Anton

Paměti

• Ladislav Hájek: Paměti Augustina Bergra, choreografa a baletního mistra Národního divadla v Praze a několika světových scén, Orbis, Praha, 1942^[11]

Ocenění

Od roku 2011 má v rodné obci Boskovice na Masarykově náměstí pamětní desku.

Zajímavost

• Berger nastudoval v roce 1913 v Berlíně balet Veselá loutka. Představení se konalo na ledě v Admiralpalast.^[12]