Aurel Popovici

Aurel Constantin Popovici (16. října 1863 Lugoj – 9. února 1917 Ženeva^[1]) byl rumunský politik a právník původem z Banátu z Rakouska-Uherska. Působil v Rakousku-Uhersku a Rumunsku. Proslavil se dílem Spojené státy Velkého Rakouska, který napsal na objednávku Františka Ferdinanda d’Este a navrhl v něm federalizaci na patnáct států.

Aurel Popovici
Popoviciho socha v Ženevě z roku 1977
Narození	4.jul. / 16. října 1863greg. Lugoj
Úmrtí	9. února 1917 (ve věku 53 let) Ženeva
Místo pohřbení	Kostel svatého Mikuláše (Brašov)
Alma mater	Univerzita Štýrský Hradec
Povolání	politik, novinář a publicista
Politické strany	Rumunská Národní strana v Maďarsku a Sedmihradsku
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Návrh na federalizaci Rakouska-Uherska z díla Spojené státy Velkého Rakouska z roku 1906 od Aurela Popoviciho.

Život

Popovici pocházel z rumunské pravoslavné rodiny. Studoval školy v Brašově a Beiuș a později medicínu ve Vídni a Štýrském Hradci. Studium medicíny však nedokončil.^[2] Od počátku své veřejné činnosti se stavěl proti maďarizaci Zalitavska. V roce 1891 se jednalo o jednoho z čelných představitelů Rumunské národní strany v Maďarsku a Sedmihradsku (Partidul Național Român din Ungaria și Transilvania). Roku 1892 vydal spis Replică (Odpověď) a podepsal Memorandum sedmihradských Rumunů. Soud v Kluži Popoviciho odsoudil ke čtyřem letům vězení, avšak ještě před nástupem do vězení uprchl přes Itálii do Rumunska. Popovici byl zastáncem Habsburské monarchie, kritizoval pouze Uhersko.^[3] V Bukurešti pracoval jako učitel jazyků a politický publicista a roku 1899 založil časopis România Junǎ (Mladé Rumunsko).

Počátek 20. století se Popoviči a podobně smýšlející autoři dostali do kontaktu s následníkem trůnu Františkem Ferdinandem, aby sepsali nápady na transformaci státu. Roku 1906 ve svém díle Spojené státy Velkého Rakouska navrhl přetvoření Rakouska-Uherska na patnáct autonomních států s hranicemi na národnostním principu, včetně rozdělení Uherska. Návrh neměl šanci na realizaci kvůli odporu uherské vlády a atentátu na následníka trůnu. V letech 1908 a 1909 vydával v Bukurešti časopis Sămănătorul. Napsal knihu Nacionalismus nebo demokracie (Naționalism sau democrație), v níž kritizoval modernitu, demokracii a kosmopolitismus. Roku 1912 se z Rumunska přestěhoval do Vídně.

Během první světové války se snažil o urovnání sporů mezi Rakousko-Uherskem a Rumunskem. Po vstupu Rumunska do první světové války roku 1916 se přestěhoval do Ženevy, kde žil do své smrti roku 1917.^[4] Roku 1977 byl v Ženevě postaven jeho pomník, který slavnostně odhalil Ota Habsburský.^[5]