Béla II. Uherský

Béla II. zvaný Slepý (1108/1110 – 13. února 1141), maďarsky Vak II. Béla, byl uherským králem z dynastie Arpádovců.

Béla II. Uherský
Král uherský a chorvatský, král Rámy [pozn. 1]
Béla II. na dobové miniatuře (Chronicon Pictum).
Doba vlády	1131–1141
Narození	1108 Tolna County
Úmrtí	13. února 1141 (ve věku 32–33 let) Székesfehérvár
Pohřben	Bazilika Nanebevzetí Panny Marie
Předchůdce	Štěpán II. Uherský
Nástupce	Gejza II. Uherský
Manželka	Helena Srbská
Potomci	Alžběta Uherská a Velkopolská, Gejza II. Uherský, Ladislav II. Uherský, Štěpán IV. Uherský a Žofie Uherská
Dynastie	Arpádovci
Otec	Almoš Arpádovec
Matka	Předslava Kyjevská
Příbuzní	Adléta Uherská (sestra) Odon Poznaňský, Štěpán Velkopolský, Eliška Polská, Vrchoslava Ludmila Polská, Judita Velkopolská[1] a Brigita Dánská (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rodina

Byl synem Almoše, chorvatského krále a nitranského knížete, mladšího bratra uherského krále Kolomana I., a Předslavy, dcery kyjevského velkoknížete Svatopluka II. Jako chlapec byl Béla roku 1113 oslepen svým strýcem, králem Kolomanem – stejný osud postihl i jeho otce Almoše.

„	... protože byl s ním příbuzný, nesáhl mu na život, ale zbavil ho pouze zraku, aby nemohl nosit korunu svatého krále...	“
— Dubnická kronika[2]

Důvodem byla Almošova opozice proti králi a Kolomanovy obavy, aby nebylo ohroženo následnické právo jeho vlastního syna Štěpána.

Vláda a politika

Královský pár při popravách v Aradu (Chronicon Pictum)

Roku 1131 se stal Béla uherským králem, neboť Kolomanův syn Štěpán II. neměl mužského dědice a roku 1128 povolal ke dvoru svého slepého bratrance, učinil jej svým následníkem a také zprostředkoval jeho sňatek s Helenou (též uváděna jako Ilona nebo Jelena), dcerou srbského velkého župana Uroše I. Vzhledem ke svému hendikepu nebyl Béla schopen vykonávat samostatnou vládu a opíral se tedy nejen o svou královskou radu, ale i o manželku Helenu, která hrála významnou roli při výkonu královské moci. Důležité postavení na uherském dvoře měl i Helenin bratr bán Beluš, který často jednal královým jménem.^[3]

Ke korunovaci došlo 28. dubna 1131 ve Stoličném Bělehradě. Jeho panování pak začalo shromážděním v Aradu, při kterém nechal popravit všechny šlechtice, kteří se spolupodíleli na jeho oslepení. Podle pramenů se jednalo o 68 šlechticů a na tomto aktu pomsty se bezpochyby výrazně podílela královna Helena.

„	... chci se dozvědět, proč váš pan král byl zbaven svých očí a na čí radu se to stalo. Odhalte mi to, na tomto místě se jim tvrdě pomstěte a ukončete za nás jejich životy...	“
— královna Helena ke shromáždění (Dubnická kronika)[4]

Po Bélově nastolení na uherský trůn vystoupil znovu se svými nároky Boris, neuznaný syn krále Kolomana, a získal zastání na polském dvoře Boleslava Křivoústého (který byl s Arpádovci vzdáleně spřízněn). Roku 1132 vpadl do Uher a z prohrané bitvy se spasil útěkem. Bélu tehdy vojensky podpořil švagr Adalbert Babenberský, a jeho další švagr, český kníže Soběslav I.^{[pozn. 2]} opakovaně vtrhl do Boleslavova Slezska. Soběslav byl také Bélovým zástupcem u císařova dvora. Až v srpnu 1135 se na říšském sněmu Boleslav Křivoústý vzdal svého chráněnce Borise a uznal Bélu uherským králem.^[5]

Potomci

S Helenou Srbskou (po 1109 – po 1146):

• Alžběta (kolem 1129 – před 1155), manželka polského knížete Měška III.
• Gejza II., uherský král (kolem 1130 – 31. květen 1162)
• Ladislav II., uherský král (1131 – 14. leden 1163)
• Štěpán IV., uherský král (kolem 1133 – 11. duben 1165)
• Sofie (kolem 1136 – ?), řeholnice v Admontu