Běla Kolářová

Běla Kolářová, rozená Helclová (24. března 1923 v Terezíně – 12. dubna 2010 v Praze) byla česká fotografka a výtvarná umělkyně. Jako žena Jiřího Koláře zůstala pro veřejnost v jeho stínu a tvořila mu zázemí po dobu jejich společného života^[1], Jiří a Běla Kolářovi ale dlouhá léta spolupracovali, vytvářeli i společná díla.^[2]

Běla Kolářová
Narození	24. března 1923 Terezín Československo Československo
Úmrtí	12. dubna 2010 (ve věku 87 let) Praha Česko Česko
Povolání	fotografka, sochařka, kolážistka, ilustrátorka, překladatelka, umělkyně a výtvarnice
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Skupina Křižovatka (založeno 1963)
Vladimír Burda (25. 1. 1934 – 23. 10. 1970)
Richard Fremund (9. 4. 1928 – 21. 5. 1969)
Josef Hlaváček (13. 5. 1934 – 1. 10. 2008)
Jiří Kolář (24. 9. 1914 – 11. 8. 2002)
Běla Kolářová (24. 3. 1923 – 12. 4. 2010)
Jan Kubíček (30. 12. 1927 – 14. 10. 2013)
Karel Malich (18. 10. 1924 – 24. 10. 2019)
Pavla Mautnerová (17. 9. 1919 – 2001)
Vladislav Mirvald (3. 8. 1921 – 19. 4. 2003)
Jiří Padrta (29. 4. 1929 – 24. 4. 1978)
Otakar Slavík (18. 12. 1931 – 6. 11. 2010)
Zdeněk Sýkora (3. 2. 1920 – 12. 7. 2011)

Život a dílo

V roce 1941 ukončila studium na obchodní škole a nastoupila v knihkupeckém a tiskařském družstvu Mladé proudy (pozdější Dílo). Po jeho zavření nacisty v roce 1943 odešla pracovat do Baťových závodů ve Zlíně, čímž se vyhnula totálnímu nasazení. Tam se v roce 1944 setkala s Jiřím Kolářem, který do Zlína přijel sestavovat poválečný ediční program družstva Dílo. V roce 1949 se vzali. V letech 1952–1953 byl Jiří Kolář vyslýchán Stb a vězněn.

V roce 1956 onemocněla tuberkulózou, pobývala po sanatoriích a odešla ze zaměstnání. Začala se věnovat fotografii, na zdravotních procházkách po vršovické, žižkovské a vinohradské periferii. Začátkem 60. let přešla i na jiné formy umění – přímou práci s fotografickým papírem, lepené koláže a asambláže.

Poprvé vystavovala 1962 v pražském Mánesu, pak 1964 se skupinou Křižovatka, kterou spoluzaložila (1963). První samostatnou výstavu měla v roce 1966 v Galerii na Karlově náměstí.

Po normalizaci nesměli Kolářovi vystavovat, ani publikovat. V roce 1977 podepsal Jiří Kolář Chartu 77. V roce 1979 Kolářovi odjeli na roční studijní pobyt do západního Berlína, ale nebylo jim povoleno se vrátit, usadili se tedy v Paříži. Jiří Kolář byl odsouzen za nedovolené opuštění Československa k ročnímu vězení a ztrátě majetku. Běla Kolářová se v roce 1981 vrátila do Prahy vyřizovat záležitosti spojené s propadnutím jeho majetku, ale úřady jí až do roku 1985 nepovolily odjet za manželem.

Tehdy se Běla Kolářová zcela věnovala své výtvarné činnosti a tehdy vzniklo mnoho jejích koláží a asambláží. Po čtyřech letech odloučení jí pak bylo povoleno vydat se za manželem, který byl v Paříži uznávaný a hojně vystavovaný.

Po listopadu 1989 Běla Kolářová navštívila Prahu a v roce 1999 se manželé definitivně vrátili. Jejich vztah zůstal bezdětný.

Jiří a Běla Kolářovi také sbírali díla svých přátel. Ještě rok předtím než Kolář zemřel, pořádali v roce 2001 ve Veletržním paláci výstavu Kolář-Sběratel. Tuto kolekci^[3], spolu s některými vlastními díly v roce 2002 věnovali pražskému Museu Kampa, které založili manželé Jan a Meda Mládkovi.

Běla Kolářová byla autodidakt. Pro své experimentální postupy je řazena k průkopníkům českého neokonstruktivního a minimálního umění a po roce 1989 se jí dostalo i mezinárodního uznání.

Zastoupení ve sbírkách

• Národní galerie v Praze
• Musée d'Art Moderne de la Ville de Paris
• Moravská galerie v Brně
• Uměleckoprůmyslové museum v Praze
• Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
• Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
• Galerie Benedikta Rejta v Lounech
• Galerie Klatovy-Klenová
• Muzeum umění Olomouc
• Východočeská galerie v Pardubicích
• sbírka Pražské plynárenské
• soukromé sbírky doma i v zahraničí

Autorské výstavy

• 1966 Galerie na Karlově náměstí, Praha
• 1975 Fotografie, Minigalerie VUVL, Brno
• 1990 Galerie J. & J. Donguy, Paříž
• 1991 Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy
• 1992 Fotografie / Photographs 1961 - 1966, Pražský dům fotografie Praha
• 1992 Galerie Stará radnice, Brno
• 1992 Fotografie z počátku šedesátých let ze sbírek Moravské galerie v Brně, Galerie Stará radnice, Brno
• 1995/96 Malá retrospektiva, Galerie ’60/’70, Praha
• 1997 Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Dům umění města Brna, Dům U Jonáše, Pardubice
• 1998 Neznámé písmo, Galerie U prstenu, Praha
• 2001 Galerie Jiřího a Běly Kolářových, Praha
• 2003 Amos Andersonin taidemuseo (Amos Anderson Art Museum), Helsinky
• 2003/4 Egon Schiele Art Centrum, Český Krumlov
• 2004 Fotografie a asambláže, Galerie Montanelli, Praha
• 2006 Veletržní palác, Národní galerie v Praze
• 2006 Intimní experiment: Tvorba Běly Kolářové, Galerie Magna, Ostrava
• 2006 Experiment, řád, důvěrnost: Ženské rastry Běly Kolářové, Muzeum umění Olomouc
• 2008 Asambláže a fotografie, Museum Kampa, Praha
• 2010 Galerie Louvre, Praha
• 2013 Běla Kolářová, Raven Row, Londýn