Babka (houba)

Babka je původní národní název hřibu žlutomasého (Xerocomellus chrysenteron),^[1][2] který se užívá jako lidové synonymické označení, případně k souhrnnému označení blízce příbuzných druhů. Ty původně byly řazené mezi suchohřiby (Xerocomus), ale na základě bližší příbuznosti^[3] s hřibem žlutomasým vyčlenil tento okruh druhů mykolog Josef Šutara jako samostatný rod Xerocomellus.^[4] V širším slova smyslu jsou mezi houbaři jako „babky“ označované obecně méně kvalitní druhy suchohřibů.^[5]

Systematické členění

• rod Xerocomellus (druhy z okruhu hřibu žlutomasého)^[4]
  • hřib červený (Xerocomellus rubellus)
  • hřib Engelův (Xerocomellus engelii)
  • hřib Markův (Xerocomellus marekii)
  • hřib meruňkový (Xerocomellus armeniacus)
    • hřib meruňkový žlutavý (Xerocomellus armeniacus var. luteolus)
  • hřib mokřadní (Xerocomellus ripariellus)
  • hřib sametový (Xerocomellus pruinatus)
  • hřib uťatovýtrusý (Xerocomellus porosporus)
  • hřib žlutomasý (Xerocomellus chrysenteron)

Nebezpečnost babek – kauza

Chemik a mykolog Jiří Baier v pořadu „Zaostřeno na občana“ Českého rozhlasu 6 dne 13. října 2011 poukázal na rizika spojená s konzumací babek v důsledku přítomnosti nižší houby (plísně) nedohubu zlatovýtrusého, který se na jejich plodnicích vyskytuje.^[6] Přítomnost nedohubu pomocí stěrů identifikoval na všech testovaných plodnicích bez ohledu na stáří. Babky jsou jedlé, ovšem parazitující nedohub vytváří mykotoxiny, které se v houbě hromadí: „Aby ten nedohub zachvátil celou plodnici babky, tak ji kolonizuje a nakonec je plodnice jedovatá. On je na všech, u malinkých je nákaza na povrchu, ale není ještě průnik do těla houby. Když tu malou vezmete a nakrájíte s ostatními houbami, tak se nedohub rozšíří i na ostatní houby … Je jich tam [toxinů] několik, končí to rakovinou slinivky a zažívacích cest.“^[6] Ing. Baier podal tuto informaci s určitou porcí nadsázky,^[7] kterou umocnil slovy: Těm hodným to říkáme a ti prevíti nechávají vydělat krematoriu.^[6]

Téměř o rok později, 29. června 2012, publikoval několik upravených vět z výše uvedeného pořadu bulvární deník Aha v článku s názvem: „Houbaři, pozor na babky. Hrozí z nich rakovina“ a poté i bulvární deník Blesk. Upravená konstatování, ze kterých již nebyla patrná původní nadsázka, vyvolala vlnu nevole mezi některými mykology a reakci České mykologické společnosti.^[7] Ta připomněla, že jde o osobní stanovisko Jiřího Baiera, nikoli samotné společnosti. Dále uvedla, že forma nadsázky je v rozporu s názorem a způsobem prezentace společnosti.^[7] K samotným zdravotním důsledkům konzumace babek a přítomnosti mykotoxinů v nedohubu se však nevyjádřila.

K tomu se však vyjádřil mykolog Jan Borovička, který některá Baierova tvrzení zpochybňuje v pořadu „Zaostřeno na občana“ ČRo 6 dne 12. července 2012. Borovička přesto doporučil:^[5]

• nekonzumovat plesnivé i naplesnivělé plodnice kvůli zvýšenému riziku sekundární otravy^{[pozn. 1]}
• nepoužívat babky k sušení (případně sušit rychle).^{[pozn. 2]}

K tématu se dále vyjádřil profesor toxikologie Jiří Patočka, který potvrdil, že nedohub zlatovýtrusý obsahuje mykotoxin hypotemicin, který je biologicky aktivní, cytotoxický a jedovatý pro savce.^[5] Existuje proto důvodné podezření, že příčinou sekundárních otrav jedlými houbami může být právě hypotemicin.^[5] Existuje také hypotetická možnost souvislosti s melanomem – formou rakoviny kůže.^[5] Patočka nedoporučuje vyhýbat se babkám zcela, ale doporučuje:^[5]

• nekonzumovat popraskané plodnice
• nekonzumovat staré plodnice
• nesušit babky, aby nedohub neinfikoval i další houby.

V potravinářství jsou obecně mykotoxiny považovány ze velmi nebezpečné. „Téměř všechny mykotoxiny poškozují játra a ledviny a negativně působí na imunitní systém, některé jsou potenciálně karcinogenní. Příjem určitých mykotoxinů lidmi a zvířaty může vést k poškození jater, trávicího traktu, k rakovině a odumírání svaloviny.“^[8]

Jiří Baier se k tématu vrátil na žádost Přemka Podlahy v televizním pořadu Receptář odvysílaném 14. října 2012. Uvedl, že jeho konstatování byla upravena bulvárem a že nadsázka zůstala některými mykology nepochopena. Připomněl také riziko při sušení babek, kdy se může nedohub přenést na ostatní houby.^[9]

Poznámky

1. Houby se stopami plísně se dle obecných zásad nesbírají, natož aby se konzumovaly.
2. Dužnina babek má vysoký obsah vody, takže velice špatně vysychá i ve výkonné sušičce a parazitický nedohub roste dále i na rozkrájené houbě a produkuje nebezpečné mykotoxiny. (PATOČKA, Jiří. Nedohub ... Vesmír. 2011, roč. 90, č. 3, s. 137. Dostupné také z: https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2011/cislo-3/nedohub-houba-ktera-nam-kazi-radost-z-houbareni.html)