Balneologie

Balneologie je nauka o léčivých vodách, lázních a jejich účincích na lidský organismus. Léčba na ní založená se nazývá balneoterapie.

Série článků na téma Alternativní medicína
Všeobecné informace
Alternativní medicína Pseudověda Evidence Based Medicine Antiscientismus Skepticismus Vědecký skepticismus Lékařství Bioetika
Alternativní medicína
Access Bars Akupresura Akupunktura Alternativní metody v léčbě rakoviny Antroposofická medicína Apiterapie Aplikovaná kineziologie Aromaterapie Aurikuloterapie Bachova květová terapie Balneoterapie Baňkování Biomagnetismus Bioterapie Breussova dieta Detoxikace Detoxikační náplasti Funkční medicína Gemmoterapie Haloterapie Holotropní dýchání Homeopatie Hypnoporod Chromoterapie Iridologie Kraniosakrální biodynamika Moxování Naprotechnologie Naturopatie Paňčakarma Psychotronika Radionika Reiki Reflexologie Rodinné konstelace Rolfing Speleoterapie Su Jok terapie Šiacu Techniky emoční svobody Tejpování Terapeutický dotek ThetaHealing Urinoterapie Ušní svíce Vaginální napařování
Tradiční medicína
Ájurvéda Středověké lékařství Starořecké lékařství Šamanismus Tradiční čínská medicína
Konspirační teorie
Big Pharma Očkování a autismus Chemtrails

Lázně Hot Springs v americkém státě Arkansas

Balneologický efekt je pak lidově řečeno rozmočená kůže (nejčastěji známe rozmočené konečky prstů). Rozmočená kůže se roztáhne a může přijímat více látek z vody – v bazénu například jód, v přírodě toxiny sinic.

Navzdory popularitě lázní, jejich efektivita jako terapie není dostatečně prokázaná.^[1][2] Moderní lázeňská péče však zahrnuje i procedury s ověřenými účinky, například rehabilitace, cvičení a masáže.

Historie

• Václav Payer z Lokte (1488 – 1537) středověký český lékař a balneolog, vydal roku 1522 v latině psaný spis pojednávající o léčbě vodou v Karlových Varech – Tractatus de Termis Caroli Quarti Imperatoris, kde kromě koupelí doporučil i pití zřídelních karlovarských vod.^[3]
• Tomáš Jordán z Klausenburku (1540 – 1585) vydal roku 1580 základní balneologické dílo Kniha o přirozených vodách hojitedlných nebo teplicech moravských. O vodě ve Velkých Losinách psal jako o „královně moravských léčivých vod“.^[3]
• Jan Ferdinand Hertod z Todenfeldu vydal v roce 1669 první písemnou zprávu o chemickém složení luhačovické vody, popsal způsob pitné léčby a úspěšné výsledky léčení. Roku 1792 dal jméno prameni v Luhačovicích – Vincentka.^[3]
• Dr. David Becher (1725 – 1792) modernizoval metody karlovarské balneologie. Provedl chemický rozbor karlovarské vody a přičinil se také o výrobu vřídelní soli v roce 1764. Byl průkopníkem v omezování pitné kúry na přibližně 2 litry denně. Prosazoval také pití vody přímo u pramene, stejně tak jako časté procházky v průběhu léčby. Důsledkem bylo budování kolonád, promenád a změně způsobu lázeňského života.^[3]
• Jan Josef Nehr (1752 – 1820 ) český lékař a zakladatel lázeňství v Mariánských Lázních.^[3]
• Dr. Bernhard Vinzenz Adler (1753 – 1810) je vnímán jako zakladatel Františkových Lázní a průkopník lázeňství v západních Čechách.^[3]
• Vincenc Priessnitz (1799 – 1851) založil roku 1822 první vodoléčebný ústav na světě, když dal přestavět rodný dům v Gräfenberku – dnes Lázně Jeseník, a v přízemí umístil necky.^[3]
• Docent Jan Špott (1813–1888) byl zakladatelem české balneologie.^[?zdroj?] V roce 1837 promoval na pražské lékařské fakultě jako docent tělesné výchovy. Habilitoval z vodoléčitelství. Byl spoluzakladatelem Spolku českých lékařů a Časopisu lékařů českých. V roce 1848 byl členem Národní obrany a za svou účast na českém Repealu prošel rakouskými věznicemi. Publikoval práce o léčebném tělocviku i z dějin lékařství:^[4][5]
  • Staré vodní lázně české (1865)
  • Nástin vývinu umění lékařského v Čechách do století XVII. (1880)
  • K literatuře morové (1881)
  • Lékařství z doby pohanské v Čechách až do r. 875 (1883)
  • Lékařství z doby krále Karla a Václava (1883)
  • Lékařové a lékařství za krále Sigmunda a válek husitských (1883)
  • Lékařství a lékařové od r. 1438 do r. 1500 (1883)
  • Lékařství a lékařové v 16. století (1883)
  • Příspěvek k dějinám ranlékařství v Čechách (1885)
  • Holičové (1887)
  • Lazebníci (1888)

• Václav Hucek (1820 – 1912) český učitel a kronikář, který se podílel na vybudování lázní v Třeboni. Třeboňské rašelinové Bertiny lázně jsou pojmenovány podle jeho dcery Berty Huckové.^[3]
• Profesor MUDr. Václav Libenský byl český lékař, průkopník kardiologie a profesor Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, který založil Československou kardiologickou společnost a v Poděbradech Vyšetřovací a léčebný ústav (se zahájením provozu 25. dubna 1926 byl prvním svého druhu v tehdejším Československu) a Nový vyšetřovací a léčebný ústav (dokončen roku 1932 po přestavbě Hyrossova zámečku).^[3]
• Profesor MUDr. Vladimír Mladějovský byl na začátku 20. století prvním českým profesorem balneologie na UK v Praze. Třicet let, 1902–1932, vedl léčbu a působil v Mariánských lázních. V roce 1907 napsal první učebnici balneologie a hydroterapie. V roce 1923 vydal učebnici klimatologie a balneologie. Prosazoval vědecké metody výzkumu účinků lázeňské léčby. Navrhoval sjednocení nomenklatur vod a peloidů, včetně jednotných postupů ve snaze dokázat obecnou platnost (objektivizaci) jejich efektů. V roce 1926 poprvé označil přírodní minerální vodu ve vztahu k provedeným chemickým analýzám jako léčivou.^[3][6]