Banán

Tento článek je o plodu. O botanickém zařazení banánu pojednává článek Banánovník.

Banán je protáhlé žluté ovoce (nesladké druhy s vyšším obsahem škrobu (plantain) zelenina^[1]) a plod banánovníku (epigeická bobule). Jde o velice žádanou komoditu produkovanou zemědělci tropických zemí, kde tvoří významnou složku potravy. Banány mívají obvykle hmotnost mezi 115–200 g, ta je však významně závislá na konkrétním kultivaru. Z této váhy asi 80 % představuje jedlou část a zbývajících 20 % připadá na kožovitou slupku. Banán se (po kukuřici a rýži) stal třetí plodinou, u níž je znám celý její genom.^[1]

Banán a jeho řez

Nezralé banány na banánovníku

Vůně, chuť a konzistence plodů je významně ovlivněna teplotou, při které dozrávají. Při nízkých teplotách šednou a kazí se. Banány dodávané na trh mírného pásma (tedy i k nám) jsou sklízené tak, že dozrávají během dopravy. Snížení teploty během této doby zvyšuje životnost plodů a taky kvalitu konečného produktu, ale, jak již bylo zmíněno výše, negativně ovlivňuje jejich kvalitu, proto při dopravě nikdy nebývají chlazeny pod 13,5 °C. Proto se také nedoporučuje ukládat nakoupené banány do lednice, protože jejich kvalita tím značně utrpí.^[2] Zajímavostí je, jak se nechávají banány dozrávat. Tento proces probíhá v tzv. tlakových komorách, do kterých se celé nerozbalené kartony s banánovými plody umístí. V tlakové komoře dojde „k omačkání plodů“ plynem (etylen), čímž se nastartuje zrychlený proces zrání. Zralost banánů (v obchodech, popř. skladech) se určuje speciální stupnicí dle podílu zahnědlých skvrn a ploch na slupce. S postupujícím zráním se banán také zakulacuje.^[1]

Banány rostou ve visících trsech, od několika po mnoho kusů ve vrstvě (zvané též ruka) v mnohovrstevném svazku. Celek visících trsů se nazývá kmen.

V roce 2002 se celosvětově prodalo přes 12 miliónů tun banánů. Státy Ekvádor, Kostarika, Kolumbie a Filipíny exportovaly každý přes 1 milión tun banánů. Mezi nejhojněji pěstovaný kultivar banánu patří triploidní odrůda vzniklá zkřížením druhů Musa acuminata a Musa balbisiana. Tento druh je bez semen (kvůli konzumaci), takže se musí rozmnožovat pouze vegetativně, v důsledku čehož je velice náchylný k nemocem a různým plísním.^[3]

Historie

Řez původním divokým banánem se semeny, díky nimž nebyl odkázán na vegetativní rozmnožování jako pěstovaný banán.

Banán, resp. rostlina banánovník, byl domestikován v jihovýchodní Asii (kde rostou botanické druhy banánovníku) a podle archeologických nálezů to mohlo nejspíše být na území dnešní Papuy Nové Guineje a to možná již 8000 př. n. l. První písemná zmínka o banánech je v buddhistických textech z let okolo 600 př. n. l. Alexandr Veliký objevil chuť banánu v údolích Indie v roce 327 př. n. l. První známý organizovaný banánový sad se objevil v Číně v roce 200 n. l. V roce 650 islámští dobyvatelé přinesli banán do Palestiny. Arabští kupci rozšířili banány po většině území Afriky.

V roce 1502 portugalští kolonisté vybudovali první banánové sady v Karibiku a ve Střední Americe.

Průměrný obsah látek a minerálů

Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v syrových banánech.^[4]

Složka	Jednotka	Průměrný obsah	Prvek	Průměrný obsah (mg/100 g)	Složka	Průměrný obsah (mg/100g)
voda	g/100 g	75,1	Na	1	vitamín C	11
bílkoviny	g/100 g	1,2	K	400	vitamín D	0
tuky	g/100 g	0,1	Ca	6	vitamín E	0,27
cukry	g/100 g	20,9	Mg	34	vitamín B6	0,29
celkový dusík	g/100 g	0,19	P	28	vitamín B12	0
vláknina	g/100 g	1,1	Fe	0,3	karoten	0,021
mastné kyseliny	g/100 g	stopy	Cu	0,10	thiamin	0,04
cholesterol	g/100 g	0	Zn	0,2	riboflavin	0,06
energie	kJ/100 g	403	Mn	0,4	niacin	0,7

Nemoci

Banánovník je zpravidla napaden bakterií hnědé hniloby brambor – Ralstonia solanacearum, se kterou snad žije dokonce v určité symbióze a kterou známe v podobě hnědých flíčků a ploch na banánové slupce.