Baruch Samuel Blumberg

Baruch Samuel Blumberg (28. července 1925, Brooklyn, New York – 5. dubna 2011, Mountain View, Kalifornie) byl lékař ze Spojených států amerických, spoludržitel (s Danielem Carletonem Gajduskem) Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu za rok 1976.

Baruch Samuel Blumberg
Narození	28. července 1925 Brooklyn
Úmrtí	5. dubna 2011 (ve věku 85 let) Mountain View
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Bydliště	Brooklyn
Alma mater	Union College (do 1946) Balliolova kolej Far Rockaway High School Columbia University College of Physicians and Surgeons Kolumbijská univerzita Yeshivah of Flatbush
Povolání	lékař, antropolog, virolog, vysokoškolský učitel, vynálezce, biochemik a genetik
Zaměstnavatelé	Balliolova kolej Pensylvánská univerzita
Ocenění	Mezinárodní cena Gairdnerovy nadace (1975) Nobelova cena za fyziologii a lékařství (1976) čestný doktor Univerzity Paříž VII (1979) Národní síň slávy vynálezců (1993) Crooneova medaile a přednáška (1994) … více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jeho nejvýznamnějším dílem bylo odhalení viru hepatitidy B, původce onemocnění, které se přenáší krevní transfuzí a často přechází v rakovinu jater. Později se svým týmem vyvinul také patřičné diagnostické testy a první vakcínu proti tomuto viru. Nobelovu cenu získal oficiálně za „objevy týkající se nových mechanismů původu a šíření infekčních onemocnění“.^[1]

Mládí a studia

Baruch Blumberg se narodil v newyorském Brooklynu v židovské rodině, jeho otec byl právník.^[2] Nejprve navštěvoval ortodoxní základní školu ve Flatbushi, kde se kromě běžných školních předmětů učil číst a psát hebrejsky a studovat Bibli a židovské texty v originálním jazyce.^[3] (Mezi studenty této školy patřil i Blumbergův současník Eric Kandel, další nositel Nobelovy ceny za medicínu). Později navštěvoval brooklynskou střední školu Jamese Madisona, kterou sám popisoval jako školu s vysokou akademickou úrovní, kde působilo mnoho učitelů s doktorátem.^[4] Po přestěhování do Far Rockaway v Queensu přestoupil počátkem 40. let na Far Rockaway High School. Tuto školu absolvovali také jeho kolegové a nositelé Nobelovy ceny Burton Richter a Richard Feynman.^[5] Během druhé světové války sloužil Blumberg jako palubní důstojník amerického námořnictva.^[3] Poté studoval fyziku na Union College v Schenectady ve státě New York, kterou absolvoval s vyznamenáním v roce 1946.^[6]

Původně nastoupil na postgraduální studium matematiky na Kolumbijské univerzitě, ale nakonec přešel na medicínu a v roce 1951 získal lékařský titul na Columbia's College of Physicians and Surgeons. Další čtyři roky pracoval jako stážista a později jako rezident v Columbia Presbyterian Medical Center. Poté studoval biochemii na Balliol College Oxfordské univerzity a v roce 1957 získal doktorát z biochemie. ^[6]

Vědecká kariéra

V padesátých letech 20. století cestoval Blumberg po světě a odebíral vzorky lidské krve, aby studoval genetické rozdíly u lidí a zaměřil se na otázku, proč někteří lidé v daném prostředí onemocní, zatímco jiní ne. V roce 1964 objevil při studiu žloutenky (hepatitidy) v krvi australského domorodce povrchový antigen pro hepatitidu B, proto byl zpočátku nazýván „australský antigen“.^[7] Jeho práce později prokázala, že virus hepatitidy B může způsobovat rakovinu jater.^[8] Blumberg a jeho tým dokázali vyvinout screeningový test na virus hepatitidy B, aby zabránili jeho šíření při darování krve, a v roce 1969 vyvinuli také první vakcínu.^[9] Blumberg později volně šířil svůj patent na vakcínu, aby podpořil její distribuci farmaceutickými společnostmi. Nasazení vakcíny snížilo během 10 let míru nakažení dětí hepatitidou B v Číně z 15 % na 1 %.^[10][11]

V roce 1960 se stal vedoucím sekce geografické medicíny a genetiky amerického Národního ústavu zdraví v Bethesdě ve státě Maryland. V roce 1964 byl jmenován zástupcem ředitele pro klinický výzkum v Ústavu pro výzkum rakoviny (později pojmenovaném Fox Chase Cancer Center) ve Filadelfii. Působil také jako profesor medicíny, lidské genetiky a antropologie na Pensylvánské univerzitě. V roce 1989 se vrátil na Balliol College do Oxfordu, kde působil až do roku 1994.^[12]

V roce 1992 se Blumberg podílel na založení nadace Hepatitis B Foundation (HBF), jejímž cílem bylo najít lék na hepatitidu B a zlepšit tak život lidí postižených chorobou po celém světě. Od roku 1992 až do své smrti v roce 2011 působil ve vědeckém a lékařském poradním sboru a jako její významný vědecký pracovník.^[9] V roce 1994 byl zvolen členem Americké akademie umění a věd.

Po návratu do Spojených států pokračoval v pedagogické činnosti jako profesor medicíny a antropologie na Pensylvánské univerzitě a působil jako hostující profesor na univerzitách v Indii (Bangalore), Singapuru, Kentucky (Lexington), Indianě (Bloomington), na Novém Zélandu (Otago, Dunedin) a na Stanfordově univerzitě.^[13] V letech 1999–2002 působil jako ředitel Astrobiologického institutu Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) v Amesově výzkumném středisku v Moffett Field v Kalifornii, kde se věnoval výzkumu možnosti života na jiných planetách. Během svého působení v NASA zastával několik různých funkcí, na kterých setrval až do roku 2004.^[12]

V listopadu 2004 byl Blumberg jmenován předsedou vědeckého poradního sboru společnosti United Therapeutics Corporation, kterým byl až do své smrti. Jako předseda svolal tři konference o nanomedicínských a telemedicínských technologiích^[14] a také vedl tuto biotechnologickou společnost při vývoji širokospektrálního antivirového léku. V následujícím roce byl zvolen prezidentem Americké filozofické společnosti a tuto funkci zastával až do své smrti.^[12]

V roce 2002 vydal knihu o své práci, za níž získal Nobelovu cenu, Hepatitis B: The Hunt for a Killer Virus (Hepatitida B: hon na zabijácký virus).^[13]

Osobní život

V roce 1954 se oženil s výtvarnicí Jean Liebesmanovou. Měli spolu dva syny a dvě dcery.^[3]

Baruch Blumberg zemřel na infarkt 5. dubna 2011 ve věku 85 let,^[15] krátce poté, co přednesl hlavní příspěvek na mezinárodním semináři v Amesově výzkumném středisku NASA.