Bedřich (kníže)

Bedřich, také Fridrich, (* okolo 1141/2 – 25. března 1189) byl syn krále Vladislava II. a český kníže z rodu Přemyslovců od konce roku 1172 do září 1173 a od konce června 1178 do 25. března 1189. V letech 1164–1173 byl knížetem olomouckého údělu^[3].

Bedřich
Český kníže
Kníže Bedřich
Doba vlády	I. 1172–1173 II. 1178–1189
Narození	1142 Praha
Úmrtí	25. března 1189 (ve věku 46–47 let) Praha
Pohřben	Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha
Předchůdce	I. Vladislav II. II. Soběslav II.
Nástupce	I. Soběslav II. II. Konrád II. Ota
Manželka	Alžběta Uherská (1157–1189)
Potomci	Vratislav Helena Žofie Přemyslovna Olga Markéta Ludmila Přemyslovna
Dynastie	Přemyslovci
Otec	Vladislav II.
Matka	Gertruda Babenberská
Příbuzní	Anežka Přemyslovna, Richsa Česká, Vojtěch III. Salcburský, Svatopluk, Přemysl Otakar I. a Vladislav III. Jindřich (sourozenci) Ota II. Bavorský[1], Hildegardis Herzögin von Kelheim[2], Albert IV. von Bogen a Bertold III von Bogen (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jeho vládou začal čtvrtstoletí trvající státní úpadek, část problémů ale souvisela už s vládou jeho otce, jehož ztotožnění se s politikou říše se ukázalo jako příliš úzké.

První období vlády

Král Vladislav II. si zajistil podporu šlechty a na sklonku roku 1172 předal podle principu primogenitury vládu svému synovi Bedřichovi.

„	...starší však syny, Fridricha a Svatopluka, určil k službě vojenské a vládě po otci, ti oba, podle řízení Božího, jeden každý ve svém stavu začali den ode dne více a více prospívat.	“
— Vincencius[4]

V českých zemích ovšem platilo ještě v té době nástupnické právo seniorátu, proto nebyl Bedřich dle tohoto práva právoplatným nástupcem svého otce.

O nejvyšší post v zemi se tak hlásili synové Soběslava I. – na Přimdě vězněný Soběslav (II.), nejstarší tehdy žijící Přemyslovec, Oldřich a Václav. Oporu našli u císaře Fridricha I. Barbarossy (Vladislav II. očividně přecenil vděk císaře, kterému léta věrně sloužil), který v září 1173 zbavil Bedřicha moci a za českého knížete určil Oldřicha. Ten však předal otěže moci staršímu bratrovi Soběslavovi, vládnoucímu s knížecím titulem.

1178–1189

Překreslená pečeť knížete Bedřicha

V létě 1178 ztratil Soběslav II. podporu Fridricha I. Barbarossy, čehož využil Bedřich, uplatil císaře a obdržel od něj Čechy v léno. V následujícím desetiletí došlo v zemi k hluboké vnitropolitické krizi. Nejprve došlo v lednu 1179 mezi Bedřichem a Soběslavem k bitvám u Loděnice (u Berouna) a v Praze Na bojišti (u tehdejší vsi Nusle), ze kterých vyšel vítězně Bedřich, přestože první bitvu prohrál a u Loděnic se zachránil pouze útěkem. Na Moravě mezitím posiloval moc Konrád II. Ota z linie znojemských Přemyslovců, jemuž se podařilo spojit moravské úděly v jeden celek.

Pečeť knížete Bedřicha (August Sedláček)

V roce 1182 dlouhodobá nespokojenost s panujícím knížetem vedla k propuknutí vzpoury šlechty v českých zemích, Bedřich byl vyhnán ze země a šlechta si zvolila za nového knížete Konráda Otu. Bedřich hledal pomoc u císaře Fridricha Barbarossy, který se rozhodl spor vyřešit na sněmu v Řezně v září 1182. Zde císař tvrdě zasáhl a zastrašil přítomné Čechy.

„	...širočin veliké množství rozkázal přinésti, jakoby je chtěl odpraviti. Když tito k nohoum jeho se uvrhli, za prominutí prosili a nutnosť změnivše za vůli přijali Fridricha za pána a knížete opět a s ním se do Prahy vrátili, za veliký majíce to zisk jak sami tak Kunrat, že z provinění uražené velebnosti nejsou pokutováni. Tak moudrý císař spiknutí odbojných moudře potlačil a onomu Čechy navrátil, tomuto však s Moravou za vděk vzíti poručil.	“
— Jarloch[5]

Konrád Ota se od té doby tituloval jako moravský markrabí a usiloval o nezávislost na pražském knížeti. Proto historici často vykládali události řezenského sněmu jako státoprávní akt, jímž Fridrich Barbarossa zřídil moravské markrabství, které vyjmul z pravomoci českých knížat a podřídil je říši. To však nebylo přímo řečeno. V každém případě císař jen přilil v situaci závažných rozporů mezi Přemyslovci pověstný olej do ohně. Oslabený stát byl pro Barbarossu jistě snáze ovladatelný. Nebezpečí, že se jednotný český stát rozpadne, jako se tomu stalo například v Polsku nebo na Rusi, sílilo.

V roce 1184, když byl Bedřich v Říši, pokusil se Soběslavovec Václav dobýt Pražský hrad, který ale ubránila kněžna Alžběta.

Knínské úmluvy

Bedřichův denár

Bedřich společně se svým nevlastním bratrem Přemyslem (pozdějším Přemyslem Otakarem I.) hodlali zasáhnout proti přílišné samostatnosti moravského markraběte a vytáhli na Moravu. Poplenili Brněnsko i Znojemsko. Roku 1185 došlo u Loděnice snad k nejhorší bitvě mezi Čechy a Moravany v dějinách. Vítězem se stal Přemysl, ale jeho vojsko utrpělo takové ztráty, že místo aby pronásledoval poražené, vrátil se nazpět do Čech. Poté se Konrád Ota rozhodl, že bude raději s knížetem Bedřichem vyjednávat.

„	Léta od vtělení Páně 1186 dodala hrůza často jmenovanému Konrádovi na rozumu, a když viděl, že nemůže klást odpor knížeti Bedřichovi a Čechům, přišel k němu za prostřednictvím dobrých lidí do Knína a stali se od té doby přáteli a zůstali jimi i na potom.	“
— Jarloch[6]

Na jednáních v Kníně zřejmě uznal svrchovanost pražského knížete nad Moravou, zatímco Bedřich mu přiznal její držení. Pokud skutečně Fridrich Barbarossa připojil Moravu lenním vztahem přímo k říši, nyní tato podřízenost skončila. Kromě toho se řešila nástupnická otázka – nástupcem Bedřicha se měl stát právě Konrád II.

Po smíru s Konrádem Otou ovšem vyplul na povrch další Bedřichův spor s jeho bratrancem a pražským biskupem Jindřichem Břetislavem. Spor ukončil císař Barbarossa, který zvláštním privilegiem prohlásil příslušnost pražského biskupa k říšským knížatům a jeho nezávislost na českém knížeti, což vedlo k dalšímu oslabení knížete.^[7] Po Bedřichově smrti (25. března 1189)^[8] se vlády (patrně na základu dohod z Knína) a se souhlasem českých předáků ujal Konrád II. Ota.

Bedřich se krátce před smrtí chystal podpořit císaře na III. křížové výpravě, ale 25. března 1189 zemřel. Nahradil jej Konrád II. Ota a Čechy s Moravou byly opět sjednoceny.

Rodina

Roku 1157 se Bedřich oženil s Alžbětou Uherskou, dcerou Gézy II. a Eufroziny Kyjevské, se kterou měl šest dětí:

• Vratislav (1160–1170 † 1180)
• Žofie Přemyslovna (* mezi 1166–1176 – 1195)

∞ 1186 Albrecht I. Míšeňský (1158–1195)

• Helena-Eirene (1158–po 1165)

∞ 1164 ? z byzantského rodu Petralifů (Petraphoilas-Komnenos)^[9]

• Olga ( 1159 – † asi 1163)
• Markéta († 28.8.1167)
• Ludmila Přemyslovna, bavorská vévodkyně (* 1169–1176 – 1240)

∞ 1189 Albrecht III. z Bogenu († 1198)

∞ 1204 Ludvík I. Kelheimský/Bavorský (1173–1231)

Vývod z předků

Břetislav I.

Vratislav II.

Jitka ze Svinibrodu

Vladislav I.

Kazimír I. Obnovitel

Svatava Polská

Dobroněga Kyjevská

Vladislav II.

Poppo z Bergu-Schelklingenu

Jindřich z Bergu

Žofie Uhorská

Richenza z Bergu

Diepold II. z Vohburgu

Adelheid z Mochentalu

Luitgarda Zähringenská

Bedřich

Arnošt Babenberský

Leopold II. Babenberský

Adelaida Wettinská

Leopold III. Babenberský

Rapoto I. ze Chamu

Ida z Formbachu

Mathilde

Gertruda Babenberská

Jindřich III. Černý

Jindřich IV. Sálský

Anežka z Poitou

Anežka Sálská

Ota Savojský

Berta Savojská

Adelheid Turínská