Bedřich ze Schwarzenbergu

Bedřich Jan Josef Celestin kardinál kníže Schwarzenberg (někdy též v německé podobě Friedrich Johann Joseph Cölestin Fürst zu Schwarzenberg, 6. dubna 1809, Vídeň^[1] – 27. března 1885, Praha^[2]) byl rakouský a český šlechtic z rodu Schwarzenbergů a římskokatolický duchovní, od roku 1835 arcibiskup salcburský, od roku 1842 kardinál a od roku 1850 arcibiskup pražský. Významně se zasadil o dostavbu katedrály svatého Víta v Praze.

Jeho Eminence Bedřich kardinál Schwarzenberg
27. pražský arcibiskup 15. primas český
Portrét v katedrále sv. Víta
Církev	římskokatolická
Provincie	česká
Arcidiecéze	pražská
Sídlo	Praha
Jmenování	20. května 1850
Uveden do úřadu	15. srpna 1850
Předchůdce	Alois Josef Schrenk
Nástupce	František Schönborn
Titulární kostel	Sant’Agostino in Campo Marzio
Znak
Svěcení
Kněžské svěcení	1833
Biskupské svěcení	28. června 1835
Kardinálská kreace	1842
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	arcibiskup salcburský (1835–1850) Primas Germaniae člen Řádu Božího hrobu
Zúčastnil se	První vatikánský koncil roku 1869 Konkláve roku 1878
Osobní údaje
Datum narození	6. dubna 1809
Místo narození	Vídeň, Rakouské císařství Rakouské císařství
Datum úmrtí	27. března 1885 (ve věku 75 let)
Místo úmrtí	Vídeň, Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze
Rodiče	Josef II. ze Schwarzenbergu Pavlína z Arenbergu
Příbuzní	Marie Eleonora ze Schwarzenbergu, Felix Ludvík ze Schwarzenbergu, Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu, Matylda ze Schwarzenbergu, Marie Pavlína ze Schwarzenbergu a Karolína ze Schwarzenbergu (sourozenci)
Povolání	Církevní heraldika Kardinál
Řády a ocenění	Církevní heraldika Královský uherský řád sv. Štěpána
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Portrét od Františka Anděla, kolem 1865

Portrét od J. V. Myslbeka ve Svatovítské katedrále

Osobní pečeť

Narodil se ve Vídni jako syn Josefa II. ze Schwarzenbergu a jeho manželky, belgické šlechtičny Pavlíny z Arenbergu.

Studoval filozofii a práva, potom teologii ve Vídni a v Salcburku. Roku 1833 byl vysvěcen na kněze a o dva roky později, v roce 1835, se stal salcburským arcibiskupem. V Salcburku založil několik domovů pro děti a nemocnic.

Roku 1842 byl jmenován kardinálem a roku 1850 se na žádost pražské kapituly stal arcibiskupem v Praze.^[3] Od roku 1850 byl též řádným členem c. k. vlastenecko-hospodářské společnosti a roku 1852 dal vypracovat oběžníky na všechny vikáře, aby doporučili všem farám a školám odběr periodik společnosti.^[4]

Roku 1859 založila Jednota pro dostavbu chrámu svatého Víta. Dostavba chrámu probíhala v letech 1871–1928. Založil řadu nadací a dobročinných organizací a významně se přičinil o výstavbu kostela sv. Cyrila a Metoděje v pražském Karlíně. Roku 1863 svolal do Prahy synodu pražské arcidiecéze, na Prvním vatikánském koncilu vystoupil roku 1869 proti dogmatu o papežské neomylnosti, pak se ale podrobil většině.

Bedřich Schwarzenberg byl zemský vlastenec a výrazná postava „staročeské“ politiky, jeden z iniciátorů petice z roku 1861, která žádala, aby se císař František Josef I. dal korunovat na českého krále.^[5] Zasazoval se také o zřízení české univerzity, když však roku 1882 vznikla, bránil se rozdělení teologické fakulty, protože pokládal za nutné, aby kněží mluvili oběma jazyky. Na jeho hrobě v ochozu (severní boční lodi staré části) chrámu sv. Víta je bronzový sochařský portrét od J. V. Myslbeka.^[6]

Osobní život

Bedřich Schwarzenberg byl také nadšeným alpinistou, jedním z průkopníků horolezectví v Alpách. Vystoupil např. na Grosses Wiesbachhorn ve Vysokých Taurách, pod nímž leží horská chata pojmenovaná na jeho počest Schwarzenberghütte. Žulový obelisk připomínající jeho návštěvu je i na vrcholu Boubína.^[7]

I přes své výjimečné společenské postavení musel být arcibiskup Bedřich Schwarzenberg, stejně jako běžný občan, v Praze policejně přihlášen. Jako bydliště uvedl Arcibiskupský palác na Hradčanském náměstí 56.^[8]

Byl vyznamenán Královským uherským řádem svatého Štěpána.^[9]

Karel Havlíček Borovský jemu a Felixi Schwarzenbergovi věnoval „Píseň Čechů z roku 1850“: „Zle, matičko, zle! Švarcenberci zde: jeden drží karabáč, druhý říká »Otčenáš«; zle, matičko, zle!“^[10]