Bell 47

Bell 47 byl jednomotorový víceúčelový lehký vrtulník vyráběný výrobcem Bell Helicopter. Vycházel z vrtulníku Bell 30, který byl první prací Arthura M. Younga pro Bell Helicopter. Dne 8. března 1946 se Bell 47 stal prvním vrtulníkem certifikovaným pro civilní použití.^[1][2] Výroba probíhala do roku 1973. Vyrobeno bylo více než 5600 kusů, z toho 1200 kusů v licenci v Itálii, 239 kusů v Japonsku a 239 kusů ve Velké Británii. Vojenská verze vrtulníku byla označena Bell H-13 Sioux.

Bell 47
Bell 47G-5
Určení	víceúčelový lehký vrtulník
Výrobce	Bell Helicopter
Šéfkonstruktér	Arthur M. Young
První let	8. prosince 1945[1]
Zařazeno	1946
Uživatel	US Army British Army
Výroba	–1973
Vyrobeno kusů	více než 5 600 ks
Varianty	Bell H-13 Sioux Bell 47J Ranger Kawasaki KH-4
Některá data mohou pocházet z datové položky.

K roku 2025 stále létalo přibližně 1000 vrtulníků Bell 47, z toho téměř 700 kusů ve Spojených státech amerických.^[3]

Historie

Licenční vrtulník Kawasaki KH-4

Dne 8. března 1946 se Bell Model 47 (NC1H) stal prvním vrtulníkem, který byl certifikován pro civilní použití.^[3]

První modely Bell 47 měly otevřenou nebo plechovou kabinu. Pro nejběžnější model 47G, představený v roce 1953, je typický „bublinový“ kryt kabiny, nekrytý svařovaný ocasní nosník a sedlové palivové nádrže. Pozdější modely, 47H a 47J Ranger, již měly řádně krytou kabinu a samonosný ocasní nosník. Pro pohon se používaly motory s protiběžnými písty značky Franklin nebo Lycoming o výkonu 150 až 230 kW. Ve vrtulníku byla dvě až čtyři sedadla.

Vojenská verze H-13 Sioux byla často vybavena evakuačními nosiči umístěnými na každé ližině. Tyto nosiče byly ještě vybaveny kryty z plexiskla, aby chránily pacienty před větrem.

První vrtulník společnosti Bell využívající turbohřídelový motor byl právě upravený model 47G, označený jako XH-13F nebo také Model 201. Poprvé vzlétl v říjnu 1954.

NASA měla během programu Apollo množství vrtulníků Bell 47, které astronauté využívali jako cvičné pro lunární modul. Před letem Apolla 17 na měsíc měl astronaut Eugene Cernan nehodu s jedním tímto vrtulníkem.^[4]

Bell 47 v kultuře

Vrtulník Bell 47G si také „zahrál“ v televizním seriálu Whirlybirds a později ve filmu a seriálu M*A*S*H. V roce 1984 byl přidán do stálé sbírky v Museum of Modern Art v New Yorku.

Galerie

• 
  Bell 47B vystavený v americkém Steven F. Udvar-Hazy Center
• 
  Bell 47D na letišti v Rotterdamu
• 
  Norský Bell 47D
• 
  Bell 47H-1
• 
  Práškovací vrtulník Bell 47G
• 
  Bell H-13J amerického letectva před Bílým domem

Specifikace (Bell 47G)

Technické údaje

Nákres

• Posádka: 1 pilot
• Kapacita: 3
• Délka: 9,63 m
• Výška: 2,83 m
• Průměr hlavního rotoru: 11,32 m
• Plocha hlavního rotoru: 100,8 m²
• Hmotnost prázdného vrtulníku: 858 kg
• Maximální vzletová hmotnost: 1340 kg
• Motor: 1× Lycoming TVO-435-F1A o výkonu 210 kW

Výkony

• Maximální rychlost: 169 km/h
• Cestovní rychlost: 135 km/h ve výšce 1525 m
• Dolet: 395 km ve výšce 1830 m
• Statický dostup: 5400 m
• Rychlost stoupání: 262 m/min