Bernard Reder

Bernard Reder (29. června 1897, Černovice (Bukovina) – 7. září 1963, New York) byl sochař, grafik a architekt.

Bernard Reder
Narození	29. června 1897 nebo 29. července 1897 Černovice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	7. září 1963 (ve věku 66 let) New York Spojené státy americké Spojené státy americké
Alma mater	Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání	sochař, grafik, architekt
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Život

Narodil se v centru židovské a chasidské kultury v tehdejší Rakouské monarchii. Navštěvoval hebrejskou školu a do roku 1914 německojazyčné lyceum. V 17 letech byl povolán do vojenské služby v rakouské armádě a první světovou válku strávil v zákopech.

V letech 1919-22 studoval na pražské Akademii u profesorů A. Brömse, O. Španiela a J. Štursy a pak se vrátil do Černovice. Živil se jako kameník tesáním pomníků, kreslil, maloval akvarely a tiskl dřevoryty a ve volném čase sekal kamenné sochy v provizorním ateliéru, který mu zařídil otec. Roku 1924 se oženil s Gusti Korn.

Roku 1927 získal cenu v mezinárodní architektonické soutěži v Santo Domingo, v následujícím roce žil několik měsíců v Praze a měl první autorskou výstavu akvarelů a kreseb v galerii Krasoumné jednoty v Rudolfinu. Roku 1930 se v Černovici, která po válce připadla Rumunsku, vyostřily protižidovské nálady a znemožnily mu tam pokračovat v práci.

Reder se s manželkou přestěhoval do Čech a pronajal si opuštěný sklad a bývalý výstavní pavilon v továrním areálu na okraji Prahy. Za poslední uspořené peníze si koupil kamenné bloky a pracoval jako sochař a grafik. Spřátelil se s malíři Endre Nemesem a Jakubem Bauernfreundem, kteří ho seznámili s Dr. Jaromírem Pečírkou, šéfredaktorem Prager Presse Arne Laurinem, Willi Nowakem a Emilem Fillou.^[1]

Sedící figura, pískovec (kolem 1930)

Emil Filla zařídil Rederovi první samostatnou sochařskou výstavu roku 1935 v SVU Mánes. Výstava, podrobně recenzovaná J. Pečírkou, se stala dobovou senzací a psaly o ní i deníky v Basileji, Vídni a Paříži.^[2] Reder prodal většinu svých plastik soukromým sběratelům a byl nejméně na pět let finančně zajištěn. Jedním z kupců byl i bankéř Otto Petschek.

V letech 1935-36 podnikl cesty do Itálie a Španělska a strávil několik dní v ateliéru Aristide Maillola. O dva roky později ho Aristide Maillol pozval, aby se přestěhoval do Paříže. Tam si Reder pronajal malou vilu v Le Vesinet blízko Mailolla a předpokládal, že se v Paříži usadí trvale. Návštěvu v zahradě naplněné objemnými sochami žen později popsal kritik John Rewald slovy " pohyb soch byl uzavřen v hranatých blocích kamene, které téměř vyplnila nahá ženská těla svým obrovským zaobleným objemem. Uvědomoval jsem si jejich podivnou těžkou a kolosální krásu."^[3] V roce 1940 představil 16 kamenných soch na autorské výstavě, která byla součástí výstavy československého umění v pařížské galerii Wildenstein.

Po obsazení Francie Reder čekal se svou ženou v úkrytu v Le Puy na americká víza, která mu byla přislíbena, ale ta nakonec nepřišla. V přístavu Marseille se mu podařilo spojit telegraficky s přítelem v Havaně a získal víza na Kubu. Na španělské hranici byl zatčen, uvězněn pro ilegální přechod a on i jeho žena strávili odděleni tři týdny v různých věznicích. Po propuštění a vypovězení ze Španělska se z Lisabonu přeplavil na podzim 1941 na Kubu. Čekal zde na americká víza a pracoval v pronajatém sklepě v Havaně. Postupně se kolem něj vytvořil okruh mladých umělců a na závěr pobytu zde měl dvě autorské výstavy. Místní výtvarní kritici o něm psali jako o "jednom z největších evropských umělců".^[4]

Roku 1943 odcestoval do New Yorku, kde získal finanční stipendium, které mu umožnilo koupit si malý dům ve Forest Hills, kde si v garáži zřídil ateliér. Vytvořil zde z velkého pískovcového bloku své nejvýznamnější sousoší Zraněná žena, ale při sochařské práci se vážně zranil a na sedm měsíců mu částečně ochrnuly obě ruce. Celé sousoší dokončil až za tři a půl roku. V následujících letech se věnoval převážně kresbě a dřevořezu. Roku 1948 získal americké občanství.

Ženská figura, pískovec (kolem 1930)

Americké občanství získal roku 1948.

Jeho díla byla pravidelně vystavována ve Whitney Museum a roku 1949 v Philadelphia Museum of Art. Roku 1954 odjel do Itálie a pracoval jako sochař v Římě a později ve Florencii, kde měl roku 1956 samostatnou výstavu v Galleria d'Arte Moderno L'Indiano. Ta vyvolala značnou pozornost a nadšenou recenzi od prominentního amerického historika umění Johna Rewalda. Reder měl potom autorskou výstavu ve Whitney Museum v New Yorku a galerie poprvé ve své historii vyhradila jedinému umělci tři poschodí výstavních sálů.

Roku 1960 obdržel grant Fordovy nadace a roku 1962 byl jmenován členem americké Academy of Arts and Letters.

Bernard Reder zemřel v New Yorku roku 1963 ve věku 66 let.

Roku 1969 daroval stát Izrael Rederovo sousoší Zraněná žena lidu Dánska jako poděkování za pomoc při záchraně Židů před nacisty.^[5]

Dílo

Bernard Reder, Žena

Reder čerpal inspiraci v židovském folkloru, řecké mytologii, Bibli a také v knize Francoise Rabelaise Gargantua a Pantagruel. Je citován jeho výrok, vztahující se k mládí v Bukovině: "Opilí fantazií jsme se již narodili".

Sochy, které vytvořil během pobytu v Praze v pískovci, jsou známy z dobových fotografií. Reder považoval za ideální uzavřený tvar blízký kouli a tesal robustní sochy tak, aby maximálně zdůraznil hmotnost. Jeho ženské figury se vyznačují mimořádně kyprými proporcemi. V recenzi jeho pražské výstavy napsal Johannes Urzidil: ..tato torza jsou naplněna veskrze elementární silou a smyslnou démonií…Na mysl přijdou mexické nebo transoceánské figury mrtvých, nejvíce ale paleolitická Venuše z Willendorfu, kterou je možno chápat jako ztělesnění instinktivního pramateřství^[6]

Jeho Pařížskou výstavu vřelým dopisem ocenil Maillol "Jsem šťastný, že lidé v Paříži hovoří o Vašem velkém umění a jsem velmi potěšen. Víte, že jsem ve shodě s Vašimi idejemi a s Vaším úchvatným sochařstvím. Jsem přesvědčen, že v Americe, kde oceňují velikost, budete přijat s otevřenou náručí."Rederovy sochy z pařížské výstavy se podařilo ukrýt, ale všechny sochy zanechané v jeho ateliéru zničili nacisté.^[3]

V USA si při tesání sousoší Zraněná žena poranil ramenní sval a v dalších letech se věnoval převážně grafice a malbě. Vytvořil také sérii rozměrných dřevorytů jako ilustrace Rabelaisova Gargantuy a Pantagruela.

V 50. letech se jeho malba stává více ornamentální a sochy tvoří přímou modelací ze sádry na železnou kostru a odlévá do bronzu. Komorní sochy modelované ve vosku a odlité v bronzu se vyznačují množstvím drobných detailů a větší popisností. Nejčastěji zobrazoval figury hudebníků, biblické motivy a náměty související s judaismem.

Koncem 50. let vytvořil také sérii futuristických architektonických modelů s budovami zavěšenými v prostoru.

Zastoupení ve sbírkách

Bernard Reder, Tel Aviv

• Whitney Museum of American Art
• Museum of Modern Art(MoMa)
• National Gallery of Art
• Brooklyn Museum
• New York Public Library
• Art Institute of Chicago
• Museu d'Arte Moderna in São Paulo, Brazil
• Hofstra University, Long Island, New York
• Soukromé sbírky: Joseph H. Hirschhorn, Vera G. List, Gertrude A. Mellon, John Rewald, Louis R. Wasserman.

Výstavy v Českých zemích

• 1935 SVU Mánes, Praha
• 1937 II. Zlínský salon, Studijní ústav, Zlín
• 2007 Bernard Reder: Sochy, kresby, dřevoryty, Tibor Honty: Fotografie, Wortnerův dům Alšovy jihočeské galerie, České Budějovice