Bianca Jagger

Bianca Jagger (* Blanca Pérez-Mora Macías; 2. května 1945)^[1][2][3] je nikaragujská obhájkyně sociálních a lidských práv a bývalá herečka. V současnosti Jagger působí jako velvyslankyně dobré vůle Rady Evropy, zakladatelka a předsedkyně Nadace Biancy Jagger pro lidská práva, členka rady výkonných ředitelů Amnesty International USA^[4] a správkyně nadace Amazon Charitable Trust.^[5]

Bianca Jagger
Rodné jméno	Blanca Pérez-Mora Macias
Narození	2. května 1945 (80 let) Managua
Alma mater	Pařížský institut politických věd
Povolání	společenská celebrita, modelka a herečka
Ocenění	Cena za správný život (2004)
Nábož. vyznání	katolicismus
Choť	Mick Jagger (1971–1978)
Děti	Jade Jagger
Příbuzní	Assisi Jackson, Amba Jackson a Ray Fillary (vnoučata)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V letech 1971–1978 byl jejím manželem Mick Jagger.

Mládí

Jagger se narodila v Manague v Nikarague. Její otec byl úspěšný dovozce a vývozce a matka byla ženou v domácnosti.^[6] Rozvedli se, když bylo Biance deset let, a ona zůstala s matkou, která se s malým příjmem musela starat o tři děti. V šestnácti letech si změnila jméno z Blancy na Biancu.^[1] Získala stipendium na studium politických věd na pařížském Sciences Po. Ovlivnil ji také Gándhího nenásilný aktivismmus a obecně východní filosofie. Hodně cestovala po Indii.

Manželství, rodina a veřejný život

Bianca se s Mickem Jaggerem seznámila na večírku po koncertu The Rolling Stones ve Francii v září 1970.^[7] 12. května 1971, když byla ve čtvrtém měsíci těhotenství, byli při římskokatolickém obřadu ve francouzském Saint-Tropez oddáni a Bianca se tak stala Mickovou první a jedinou manželkou. Jejich jediné dítě, dcera Jade, se narodila 21. října 1971 v Paříži. V květnu 1978 podala Bianca žádost o rozvod z důvodu Mickovy nevěry s modelkou Jerry Hall.^[8][9] Bianca později prohlásila: „Moje manželství skončilo na svatební den.“^[10]

Mimo rozsáhlé charitativní činnosti měla Jagger v 70. a na počátku 80. let minulého století pověst bohaté cestovatelky a časté účastnice večírků a veřejnost ji měla povědomě spojenou také s newyorským nočním klubem Studio 54. Byla známá také jako kamarádka popového umělce Andyho Warhola.

Jagger má dvojí občanství – je naturalizovanou britskou občankou a také občankou Nikaraguy.

Jagger má díky dceři Jade dvě vnučky, Assisi Lolu (narozenou v roce 1992) a Ambu Isis (narozenou v roce 1996), a vnuka narozeného v roce 2014. V roce 2014 se díky vnučce Assisi stala prababičkou.^[11]

V květnu 2012 vyvolala Jagger menší kontroverzi, když se během představení opery Einstein on the Beach od Philipa Glasse v londýnském Barbicanu fotila s bleskem.^[12]

Zlomový bod

V roce 1981 byla Jagger členkou delegace amerického Kongresu do uprchlického tábora OSN v Hondurasu.^[13][14] V jednu chvíli během oficiální návštěvy viděli všichni členové výpravy, jak asi 40 zajatých uprchlíků odvádí eskadra smrti se zbraní v ruce směrem k Salvadoru.^[13] Jagger a delegace, vyzbrojená pouze fotoaparáty^[14] sledovala komando podél řeky směrem k hondurasko-salvadorské hranici. Když se obě skupiny k sobě dostaly dostatečně blízko, Jagger se zbytkem týmu na členy eskadry vybavené puškami M16 zakřičeli: „Budete nás muset zabít všechny!“. Únosci zvážili situaci, přistoupili ke skupině, zbavili ji fotoaparátů a zajatce propustili.^[14] V pozdějších rozhovorech^[13] Jagger na tuto událost vzpomínala jako na „zlomový bod v mém životě“.^[14]

Aktivismus

Bianca Jagger založila Nadaci Biancy Jagger pro lidská práva, které předsedá. Do Nikaraguy se vrátila, aby po zemětřesení v roce 1972, které zničilo hlavní město Managua a zanechalo po sobě více než 10 000 mrtvých a desetitisíce lidí bez domova, vyhledala své rodiče.

Na začátku roku 1979 navštívila Jagger Nikaraguu s delegací Mezinárodního červeného kříže a byla šokována brutalitou a útlakem, které tam páchal Somozův režim. Tato zkušenost ji přiměla, aby se angažovala v otázkách spravedlnosti a lidských práv.

V osmdesátých letech se po sandinistické revoluci angažovala proti tamní americké vládní intervenci. Vystupovala také proti trestu smrti a hájila práva žen a původních obyvatel Latinské Ameriky, zejména kmene Janomamů v Brazílii proti invazi těžařů zlata. Zastávala se obětí konfliktů v Bosně a Srbsku. Její texty byly publikovány v několika novinách (včetně The New York Times a Sunday Express). Od konce 70. let spolupracovala s mnoha humanitárními organizacemi včetně Amnesty International a Human Rights Watch.

Byla také členkou Pracovní skupiny pro dopadení válečných zločinců dvacátého století a správkyní nadace Amazon Charitable Trust. Přednesla projev v londýnské Westminsterské katedrále na začátku zádušní mše za Brazilce Jeana Charlese de Menezese, který byl ve vlaku londýnského metra osmkrát postřelen poté, co si jej spletli se sebevražedným atentátníkem. V březnu 2007 se zapojila do kampaně Sarah Teather za uzavření Guantánama.

V březnu 2002 Jagger odcestovala do Afghánistánu spolu s delegací čtrnácti žen, jež byla zorganizována organizací Global Exchange na podporu afghánských ženských projektů. Dne 16. prosince 2003 byla Jagger jmenována velvyslankyní dobré vůle Rady Evropy.

V letech 2007–2009 byla předsedkyní Světové rady budoucnosti. 7. července 2007 Jagger vystoupila na německé odnoži Live Earth v Hamburku. V červenci 2008 podepsala petici katolickým biskupům Anglie a Walesu, aby umožnili širší slavení tradiční latinské mše. V lednu 2009 Jagger promluvila k asi 12 000 lidí, kteří se na Trafalgarském náměstí sešli na protest proti nedávné izraelské ofenzívě v Gaze.^[15]

Je „poslem“, přesněji řečeno vyslankyní, ekologické organizace 350.org.^[16]

Působila jako globální velvyslankyně Mezinárodního svazu ochrany přírody pro Bonnskou výzvu, což je celosvětové úsilí o obnovu 150 milionů hektarů degradované a odlesněné půdy na světě do roku 2020.

Dne 8. října 2010 vystoupila na témata nezávislosti na ropě a „Zločiny proti současným a budoucím generacím“ na světové konferenci Association for the Study of Peak Oil and Gas.^[17]

Film a televize

• Cocksucker Blues (1972, dokumentární film o turné The Rolling Stones po Severní Americe v roce 1972)
• Trick or Treat (1975) (nedokončený film)
• Flesh Color (Couleur chair) (1978)
• The Rutles: All You Need Is Cash (1978, jako Martini)
• The American Success Company (1979; jako Corrine)
• Tajný závod (1981, jako šejkova sestra)
• In Our Hands (1984)
• Miami Vice (1985) – epizoda „Free Verse“
• Street Hawk (1985) – epizoda „The Unsinkable 453“
• Hotel (1986) – epizoda „Separation“
• The Colbys (1987) – epizoda „Betrayal“
• After Dark (1988)
• CHUD II. (1989)
• Last Party 2000 (2001; dokumentární film o amerických prezidentských volbách v roce 2000)
• The Fourth Revolution: Energy (2011; německý dokumentární film)