Bitva o Narvu (1918)

Bitva o Narvu (estonsky: Narva lahing) byla první bitvou estonské osvobozenecké války. Odehrála se 28. listopadu 1918 v Narvě. Stáli zde proti sobě ruští bolševici s podporou 2. Viljandského pluku estonských komunistů proti Estonské armádě a domobraně (Kaitseliit) s podporou německého císařského námořnictva. I přes první úspěchy (viz bitva o Joalu) byli Estonci poraženi a byli nuceni přejít do defenzivy a stáhnout se k Tallinnu.

Bitva o Narvu
konflikt: Estonská osvobozenecká válka
ruský křižník Oleg
Trvání	28. listopadu 1918
Místo	Narva, Estonsko
Souřadnice	59°27′ s. š., 28°2′ v. d.
Výsledek	Porážka Estonců, ústup na Tallinn
Strany
Estonsko Estonsko Německá říše Německá říše Sovětské Rusko estonští komunisté
Velitelé
Aleksander Tõnisson Herman Maim Peeter Vaga Leutnant Müller E. A. Iskrijskij Jaan Sihver †
Síla
405. pěchotní pluk Obrněné vlaky dělostřelectvo 4. pěchotní pluk Kaitseliit- domobrana Rudá armáda: 7. armáda 6. střelecká divize 2. viljandský pluk (estonští komunisté) Námořnictvo: křižník Oleg torpédoborec Metkij torpédoborec Avtroil 500 námořníků - celkem 4000 mužů pěchoty a jezdectva
Ztráty
neznámé, podle ruských zdrojů vysoké 94 estonských komunistů (podle ruských zdrojů 80)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Estonská osvobozenecká válka
Bitva o Narvu (1918) Bitva o Joalu Bitva o Punapargi Bitva u Kehry Bitva o Tapu Vylodění v Udrii Bitva o Laagnu První bitva o Narvu (1919) Druhá bitva o Narvu (1919) Bitva o Paju Bitva o Sänu a Suure-Ruugu Bitva o Lemsalu Bitva o Cēsis Operace v oblasti Krasnaja Horka Bitva o Pskov Bitva o Krivasoo

Předehra

Politické pozadí

V listopadu roku 1918 skončila první světová válka a německé okupační jednotky se začaly stahovat z Estonska. Toho se pokoušeli využít sovětští bolševici, kteří svůj budoucí komunistický stát chtěli obnovit v hranicích bývalého ruského impéria.

O to, aby se i Estonci do tohoto svazku zapojili, ať už dobrovolně, či násilím, se měla postarat Rudá armáda rychlým útokem přes Narvu do Tallinnu.

První střet v Joale

Podrobnější informace naleznete v článku bitva o Joalu.

Než 7. bolševická armáda a 6. střelecká divize pod velením generála E. A. Iskrického překročila řeku Narvu, byli do boje vysláni estonští komunisté, aby obsadili předměstí Narvy, Joalu. Nepodařilo se jim to a estonský komunistický velitel Jaan Sihver zde padl spolu s 94 příslušníky 2. Viljandského pluku.

Bitva

I přes Sihverův neúspěch byla Narva dobyta, a to výsadkem rudého námořnictva kombinovaným s útokem hlavních bolševických sil ze severu i z jihu. Sihverovi se však nepodařilo odříznout cestu k ústupu, a tak se Estoncům podařilo uniknout.

Vylodění Rudého námořnictva, ústup z Narvy

Po neúspěšném útoku estonských komunistů v Joale zamýšleli bolševici rozdrtit místní obranu námořním výsadkem za její linie. Ještě toho dne se 500 příslušníků bolševiky kontrolovaného námořnictva vylodilo v Hungerburgu (dnes Narva-Jõesuu) z křižníku Oleg a torpédoborců Metkij a Avtroil (později zajat Estonci a přejmenován na Lenuuk). Bez odporu postupovali až k vesnicím Riigi a Peeterristi, kde vyhodili jeden ze zdejších železničních mostů do povětří.

Konec

Němci z Narvy ustoupili, dokud to bylo možné, aby unikli obklíčení, a estonský 4. pluk, v domnění že bez německé palebné podpory není obrana možná, také ustoupil směrem na západ.