Bitva u Nikopole

V bitvě u Nikopole se 25. září 1396 střetli osmanští Turci s křižáckým vojskem tvořeným především Francouzi, Uhry, Chorvaty, Němci, Burgunďany, Bulhary, Benátčany aj. Tažení evropských sil vedených uherským a chorvatským králem Zikmundem Lucemburským, označované někdy jako Nikopolská křížová výprava, která byla jednou z posledních velkých křížových výprav. V tomto boji drtivě podlehlo turecko-srbskému vojsku osmanského sultána Bájezída I. nedaleko pevnosti Nikopolis na bulharském území.

Schéma bitvy

Bitva u Nikopole

Bitva u Nikopole
konflikt: Křížové výpravy, osmanská expanze
Jean Colombe: Bitva u Nikopole, miniatura z kroniky Sébastiena Mamerota
Trvání	25. září 1396
Místo	Nikopol, Osmanská říše
Souřadnice	43°42′21″ s. š., 24°53′45″ v. d.
Výsledek	rozhodné osmanské vítězství
Strany
Osmanská říše Osmanská říše Moravské Srbsko Moravské Srbsko křížová výprava: Uhersko Svatá říše římská Svatá říše římská Valašsko Dobrudža Francie Burgundsko Chorvatsko Benátská republika Janovská republika Janovská republika Řád rytířů sv. Jana Vidinské carství Řád německých rytířů    Celjské hrabství Brankovićovské Srbsko Byzantská říše ostatní křižáci (dobrovolníci) polští čeští angličtí nizozemští bulharští kastilští aragonští navarrští italští švýcarští skotští
Velitelé
Bájezíd Çandarlı Ali Paša Gazi Evrenos    Stefan Lazarević Zikmund Lucemburský Mircea Starý Stibor ze Stibořic Mikuláš II. Gorjanský Filip z Eu Jean Le Maingre Jan z Nevers Enguerrand VII. Jan z Vienne Jean de Carrouges Štěpán II. Lacković Ivan Stracimir Heřman II. Celjský Filibert de Naillac Vuk Branković
Síla
10 000–20 000 celkem 1 500 jezdců 17 000–20 000 celkem 6 000–12 000 ~12 000 ~11 000 Francouzů, Angličanů, Burgunďanů ~6 000 Němců ~15 000 ostatních křižáků
Ztráty
výrazné ztráty většina křižáků pobita nebo zajmuta, 3 000 zajatců popraveno
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Selhání tohoto podniku ze strany evropských křižáků se přičítá nejednotné taktice jejich společného vojska, zejména francouzským účastníkům, konkrétně se mělo jednat o zbrklost nebo přehnanou horlivost rytířů z Francie, kteří provedli předčasný unáhlený výpad proti osmanským silám. Bitva se poté vyvíjela už jen v neprospěch křižácké strany vedoucí až ke katastrofální porážce. Možným vysvětlením je, že křižáci byli dosud zaměstnáni měsíc trvajícím obléháním pevnosti Nikopolis. Když se dozvěděli o blížícím se Bájezídově vojsku, bylo již příliš pozdě. Turci byli od Nikopole vzdáleni jen několik hodin cesty. Celý křižácký tábor propadl panice. Byla narychlo svolána válečná porada a křižáci se dali do pohybu, ale jejich postup byl nejednotný, ukvapený a místy nekoordinovaný. Rytíři zbrkle zaútočili aniž by měli povědomí o skutečné síle svého protivníka, podcenili tak nepřítele.

Popravování zajatců po bitvě u Nikopole

Pouze malá část křižáků včetně krále Zikmunda Lucemburského se zachránila, většina padla na bojišti a část se octla v tureckém zajetí, kde byli poté popraveni. Znamenalo to také konec nadějí na záchranu skomírající Byzantské říše a balkánských národů, které ani společnými silami nemohly vzdorovat vzrůstající osmanské moci. Po bitvě na Kosově poli (1389) osmanští Turci ovládli většinu Balkánu. Byzanci zůstalo jen samotné město Konstantinopol s blízkým okolím, nyní izolovaným od Evropy. Nikopol, která byla sídelním městem bulharského cara Ivana Šišmana, byla dobyta Turky v roce 1393. Jeho bratr Ivan Stracimir stále ovládal Vidin, ale již jen jako vazal Osmanské říše. Bulharská šlechta stejně jako zbývající vladaři na Balkáně vzhlíželi ke křížové výpravě jako ke své poslední naději na změnu.

Osmanští vojáci v bitvě u Nikopole

Bitva je někdy dávána za příklad selhání vrchního velení a soumrak významu evropského rytířství, protože hlavními viníky neúspěchu měli být rytíři z Francie. Rytíři byli příslušníky evropské šlechty, kteří se celý život zdokonalovali v umění boje. Dostávalo se jim nejlepšího brnění a koní k jízdě, ale na bojišti měli stále ve zvyku bojovat jako jednotlivci, nikoli postupovat jako jednotný oddíl. Vyzdvihovala se osobní udatnost v boji a ambice ohledně získávání bohaté kořisti. V případě porážky se rytíři mohli spoléhat na zajetí a pozdější propuštění za výkupné, protože jako zajatci byli příliš cenní, to však v tomto případě neplatilo. V bitvě rytíři provedli přímý útok, při němž narazili na lépe organizovanou osmanskou armádu.

Literatura

• KOVAŘÍK, Jiří. Čas stoleté války : (1356–1450) : rytířské bitvy a osudy III. Praha: Mladá fronta, 2006. 346 s. ISBN 80-204-1499-1.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bitva u Nikopole na Wikimedia Commons

Portály: Středověk | Křížové výpravy