Stefan Lazarević

Stefan Lazarević (Стефан Лазаревић Стеван Високи; 1377^?, Kruševac – 19. července 1427, Kragujevac), známý také jako Stevan Vysoký (Стефан Високи / Stefan Visoki) byl srbský vládce v letech 1389–1402 jako princ a v letech (1402–1427) jako despota. Byl synem knížete Lazara Hrebeljanoviće a je považován za jednoho z nejlepších rytířů a vojenských vůdců té doby. Po otcově smrti v bitvě na Kosově poli roku 1389 přišel jako nezletilý do vlasti, stal se vládcem Moravského Srbska a vládl se svou matkou Milicou (Nemanjić), dokud v roce 1393 nedosáhl plnoletosti. Jako osmanský vazal vedl Stefan vojska v několika bitvách, dokud nepotvrdil nezávislost po obdržení titulu despoty od Byzantinců v roce 1402.

Stefan Lazarević
srbský despota
Stefan Lazarević v klášteře Manasija
Doba vlády	Knez (1389–1402) Despota (1402–1427)
Narození	1377? Kruševac
Úmrtí	14. července 1427 Kragujevac
Pohřben	Klášter Koporin
Předchůdce	Lazar Hrebeljanović
Nástupce	Đurađ Branković
Dynastie	Lazarovićové
Otec	Lazar Hrebeljanović
Matka	Milica Nemanjić
Příbuzní	Vuk Lazarević, Dragana Lazarević Šišman, Jelena Lazarević Balšić Hranić, Mara Lazarević Brankovićová, Teodora Lazarevićová a Olivera Lazarević (sourozenci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V letech 1403–04 se stal uherským spojencem a získal velké majetky, včetně důležité pevnosti Bělehrad a Golubac. Také držel vysokém postavení v rytířském dračím řádu. Za jeho panování měl dlouhý konflikt se synovcem Đurađem Brankovićem, který skončil v 1412. Stefan také zdědil Zetu a vedl válku proti Benátkám. Protože byl bezdětný, předal již v roce 1426 na shromáždění v Srebrenici trůn svému synovci Đurađu Brankovičovi. V roce 1427 náhle zemřel na infarkt. Je pohřben v klášteře Koporin, který si sám v roce 1402 postavil.

Jako osmanský vazal vedl srbské pomocné oddíly do:

• bitvy u Rovine (v dnešním okrese Craiova – Rumunsko, 1395)
• bitvy u Nikopole (1396)
• bitvy u Ankary (1402)

Se svou silou přinesl Osmanům vítězství nad spojenými křesťanskými silami z Evropy v bitvě u Nikopole.

V roce 1413 se spojil s osmanským sultánem Mehmedem I. a v Bulharsku porazil a zabil svého švagra Musu, syna sultána Bajezida I. a bratra Mehmeda. Po bitvě začalo v Srbsku dlouhé období míru.

Dílo

Stefan Lazarevic vlastnil velkou knihovnu, v níž shromáždil řadu prací o filozofii, historii a poezii ve slovanských jazycích, ale i v řečtině a latině. Založil několik klášterů, z nichž nejznámější je klášter Manasija. Byl známý jako „Resavska škole“, centrum pro překlad a přepis knih.

Sám začal psát po svém návratu z bitvy Ankary. 29. ledna 1412 v Novo Brdo, vydal „Zákon o dolech“. Napsal i několik dalších děl. Nejstarší existující práce pochází z roku 1403 nebo 1404 a je to chvalozpěv „Zahvalni govor knezu Lazarju“. Dalším dochovaným dílem je text na mramorovém sloupu v Kosovu. Jeho třetím dílem je milostná báseň „Beseda Ljubezni“. Báseň je psána jako akrostich.

Jeho literární díla ho řadí mezi nejlepší srbské spisovatele středověku.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Stefan Lazarević na Wikimedia Commons
• Zajímavosti a památky Bělehradu
• Klášter Manasija^{[nedostupný zdroj]}

Portály: Lidé | Srbsko | Středověk