Bitva u Rudavy

Bitva u Rudavy se odehrála v zimě koncem 1254^[1] mezi vojsky křižáků Přemysla II. Otakara a pohanskými Prusy na území Sambijského poloostrova, kde se nacházelo mnoho močálů a bažin. Proto se Přemysl rozhodl zaútočit v zimě na sklonku roku 1254, kdy území bylo zamrzlé, čímž předešel uvíznutí vojsk. Tažení se zúčastnilo 60 000 mužů. Vojsko sestávalo z profesionálních sborů z říše, české a rakouské šlechty, Sasů vedených braniborským markrabětem Ottou III., kontigentu hraběte Rudolfa Habsburského a členů Řádu německých rytířů. V bitvě se podařilo českému králi zvítězit. Touto bitvou skončila první česká křížová výprava do Pobaltí.

Bitva u Rudavy
konflikt: První česká křížová výprava Přemysla Otakara II. proti Prusům (Pruská křížová výprava)
Prusové, Přemyslem Otakarem II. přemožení, příjmají křesťanství (Obrázkové dějiny národa českého, 1910)
Trvání	listopad a prosinec 1254
Místo	Sambijský poloostrov v Pobaltí, Prusko
Souřadnice	54°52′27″ s. š., 20°27′34″ v. d.
Výsledek	vítězství křižáků
Strany
křížová výprava[p. 1] Přemysla Otakara II. České království Rakouské vévodství Braniborské markrabství Moravské markrabství Habsburské hrabství Řád německých rytířů pruský kmen Sambové
Velitelé
Přemysl Otakar II. Ota III. Braniborský Bruno ze Schauenburku Rudolf Habsburský neznámý
Síla
60 000 křižáků neznámé
Ztráty
neznámé neznámé
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příčiny bitvy

Pruské kmeny ve 13. století, na severu území Sambů (oranžově) na Sambijském poloostrově

Přemysl tímto tažením chtěl rozšířit svůj vliv do oblasti Pruska a Litvy. Chtěl zde realizovat své snahy o nastolení přemyslovské moci v Litvě a Pobaltí, přičemž z olomouckého biskupství chtěl mít arcibiskupství spravující dobytá území, zároveň tím chtěl rozšířit vliv křesťanství do Pobaltí. Mezi Prusy zatím převládalo pohanství. Výprava mu sloužila také jako přesvědčovací prostředek směrem k papeži, aby potvrdil legitimitu jeho levobočků, které zplodil s Anežkou z Kuenringu^[2]. Svou výpravu uskutečnil také jako upevnění svých snah o získání titulu římského císaře^[3]. Jistou roli v tom jistě sehrála i složitá situace v Pobaltí, kde po mnoho let křižáci a zejména Řád německých rytířů sváděli s pohanskými Prusy tvrdé boje. V září roku 1254 osobně navštívili Prahu velmistr řádu Poppo z Osterny spolu s vyslanci papeže Inocence IV. a zjevně se českého panovníka pokusili přesvědčit ke křížovému tažení.

Průběh bitvy

Český král Přemysl Otakar II. v boji na miniatuře z Gelnhausenova kodexu

Samotná bitva byla podle dobových zpráv velice krvavá. Poslední zbytky odporu byly zlomeny dobytím hradu u Rudavy, zbytek pruských vojsk se vzdal. Vítězem bitvy se stala vojska křižáků pod vedením Přemysla II. Otakara.

„	Byl to krutý a krvavý boj, který skončil se porážkou a útěkem Prusů. Hrad jakýsi, jenž jim sloužil za útočiště, dobýván byl tak prudce, že přední muži tohoto národa, netroufajíce si déle, vzdali se králi a prosili o milost, slibujíce poddanství a poslušenství, aby nebyl vyhlazen veškeren lid jejich.	“
— Toulky českou minulostí[4]

.

Důsledky bitvy

Český král Přemysl Otakar II. spolu s křižáky v bitvě zvítězili. Po porážce se Prusové pokořili a od biskupa Bruna ze Schauenburka přijali křest.^[1] V roce 1255 Řád německých rytířů na počest Přemysla Otakara II. založil nad řekou Pregolou hrad Regiomontium a město Královec, které se později stalo hlavním městem vévodství Pruska^[5]. Sídlo svěřil do Řádu bratří německého domu Panny Marie. Po bitvě se o železném a zlatém králi mluvilo jako o pánu říše od Baltu po Jadran.^[6]

Zajímavosti

O bitvě referoval i známý minnesanger Sigeher, kterého Přemysl „zdědil“ po otci. Neváhal celé tažení přirovnat k slavným vítězstvím Alexandra Velikého, kterému se český král měl rovnat také svou genialitou^[7].