Bitva u Tatarahamy

Bitva u Tatarahamy v roce 1336 (japonsky 多々良浜の戦い, Tatarahama no tatakai) byla jednou z mnoha bitev období válek Nanbokučó v Japonsku, v nichž spolu válčily dva soupeřící císařské dvory (Severní a Jižní) v boji o legitimitu a vládu nad Japonskem. V bitvě u Tatarahamy se rozhodovalo o tom, zda si Severní dvůr, jenž byl úzce spojen se šógunátem Ašikaga, zajistí kontrolu nad ostrovem Kjúšú.

Bitva u Tatarahamy v roce 1336
konflikt: války Nanbokučó
Památník bitvy u Tatarahamy
Trvání	14. dubna 1336[1]
Místo	Tatarahama v zátoce Hakata, Fukuoka, Japonsko
Souřadnice	33°37′41″ s. š., 130°26′42″ v. d.
Výsledek	vítězství šógunátu Ašikaga, Kjúšú připadl Severnímu dvoru
Strany
šógunát Ašikaga rody loajální císařskému dvoru
Velitelé
Takaudži Ašikaga Taketoši Kikuči
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Předehra

Počátkem roku 1336 se několik rodů z ostrova Kjúšú, jež předpokládaly postup šógunovy armády proti nim, snažilo sjednotit a klást společný odpor. Na ostrově byla svedena řada potyček s rody, které byly šógunovi loajální. Patřilo k nim i obléhání města Dazaifu, při němž byla dobyta pevnost rodu Šóniů. Rodovému vůdci Sadacunemu Šóniovi se sice podařilo uprchnout, byl však brzy poté poražen a spolu s několika svými poddanými spáchal rituální sebevraždu seppuku.^[2]

Poté co šógun Takaudži Ašikaga dorazil počátkem dubna do nedaleké Munakaty, dozvěděl se o obléhání Dazaifu a o smrti Sadacune Šóniho. Shromáždil vojsko a 15. dubna vyrazil z Munakaty do Tatarahamy vzdálené 24 km. Zde se setkal s armádou rodu Kikučiů, jíž velel Taketoši Kikuči.^[2]

Bitva

Vojenská kronika Baišó-ron popisuje Tatarahamu jako „asi pětikilometrový úsek suchého pobřeží, který na jeho jižním konci protíná malý potok. Areál šintoistické svatyně Hakozaki zasvěcené Hačimanovi sestává zhruba ze 13 km² borového lesa. Na jihu leží město Hakata,^{[pozn. 1]} na východě se rozkládá kopcovitá krajina a na západě je jen otevřené moře, které se rozprostírá až k břehům Číny“.^[2]

V konečné fázi bitvy pronásledoval šógunův bratr Tadajoši Ašikaga armádu rodu Kikučiů směrem k Dazaifu, kde se bojovníkům kikučijské armády podařilo rozprchnout se do kopců. Velitelé rodů Aso a Akizuki spáchali rituální sebevraždu seppuku, zatímco ostatní velitelé se jednoduše vzdali.^[2]

Takaudži Ašikaga odměnil své velitele za jejich statečnost a službu, svým protivníkům a několika klanům, které se sice bitvy nezúčastnily, ale poté se k němu připojily, však nabídl milost. Kjúšú tak bylo sjednoceno pod hlavičkou šógunátu a Severního císařského dvora.^[2][3]