Black Flag

Black Flag byla losangeleská skupina, která svým agresivním průrazným zvukem stála u zrodu termínu hardcore. Inspirovala mnoho významných skupin jak punkových, tak metalových a mnoho alternativních skupin a umělců. Jejich pozdní alba se tvrdým, pomalým a experimentálním zvukem rovněž podepsala u vzniku stylů jako grunge, metalcore a sludge metal. I takoví velikáni jako Nirvana nebo Red Hot Chili Peppers otevřeně citovali Black Flag jako velký vzor a příležitostně jejich skladby coverovali na koncertech. Logo skládající se ze čtyř černých pruhů se stalo kultovním. Kapelu založil roce 1977 kytarista Greg Ginn společně s baskytaristou Chuckem Dukowskim, bubeníkem Brianem Migdolem a zpěvákem Keithem Morrisem.

Black Flag
Black Flag v roce 2019
Základní informace
Původ	Hermosa Beach, Kalifornie, USA
Žánry	Hardcore punk punk rock post-hardcore
Aktivní roky	1976–1986 2003 2013–2014 2019–dosud
Vydavatel	SST
Příbuzná témata	Circle Jerks, Descendents, Minutemen, Dos, Gone, Nig Heist, October Faction, Tom Troccoli's Dog, S.O.A., Rollins Band, Chuck Dukowski Sextet, SWA, Misfits, Redd Kross, DC3
Web	blackflagband.com
Současní členové
Greg Ginn Max Zanelly David Rodriguez Bryce Weston
Dřívější členové
Keith Morris Raymond Pettibon Jim "Kansas" Dearman Glenn "Spot" Lockett Ron Reyes Henry Rollins Chuck Dukowski Dez Cadena Brian Migdol Robo Bill Stevenson Emil Johnson Chuck Biscuits Kira Roessler Anthony Martinez C'el Revuelta Mike Vallely Charles Wiley Dave Klein Harley Duggan Austin Sears Gregory Moore Tyler Smith Brandon Pertzborn Joseph Noval[1] Isaias Gil[2] Matt Baxter
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Současně se skupinou si Ginn a Dukowski založili i vlastní nahrávací firmu SST, u které Black Flag vydali v roce 1978 debutové čtyřpísňové EP "Nervous Breakdown". To zabodovalo svou tvrdostí a přímočarostí a Black Flag se během krátké doby stali vítanou koncertní atrakcí po celé Kalifornii.

Po dalších třech EP ("Jealous Again" a "Six Pack") natočených ve stále se měnících sestavách (za bicí zasedl Roberto "Robo" Valverde, mikrofon po Morrisovi převzal Chavo Paderast, kterého následně vystřídal Dez Cadena) dorazil do kapely charismatický mladík-intelektuál Henry Rollins, disponující stylově drsným vokálem. I jeho zásluhou se debutové album "Damaged" (1981), nabité patnácti drtícími songy, stalo absolutní klasikou celé hardcore-punkové scény (natočeno bylo v sestavě Ginn, Rollins, Dukowski, Robo a Cadena, který se chopil druhé kytary). Ani v následujících letech se Black Flag nevyhnuli dalším personálním změnám. Nejdříve odešel Robo, kterého na krátko nahradil Emil Johnson (zabubnoval si na EP "TV Party" z roku 1982), nastálo pak Bill Stevenson z Descendents. Současně kapelu opustil i Cadena. Ve stejné době vrhla firma SST na trh dvě retrospektivní kompilace "Everything Went Black" a "The First Four Years", mapující raná léta skupiny. Pouze ve trojici (Ginn - kytara, basa, Rollins - zpěv a Stevenson - bicí) natočili Black Flag v roce 1984 druhé studiové album "My War" s výrazně pozměněným temným, metalovým zvukem. Ve stejném roce (už posilněni o nového člena, baskytaristku Kiru Roessler), stihli Black Flag vydat ještě dvě alba. Nejdříve se objevilo experimentální album "Family Man", kde jedna polovina desky byla tvořena mluveným slovem a druhá instrumentálními skladbami. V závěru roku pak přidali nekompromisní hardcore/metalové album "Slip It In", které vycházelo ze soundu desky "My War", bylo ale mnohem agresivnější, naléhavější a hutnější.

V roce 1985 po nepříliš výrazném albu "Loose Nut" a dalším experimentu v podobě instrumentálního jazzového EP "The Process Of Wedding Out" se Black Flag nadechli k poslednímu albovému počinu - "In My Head". Na něm se propracovali ke zcela individuálnímu, sebevědomému projevu a ve spojení Ginnovi schizoidní kytary a Rollinsova nenávistného řevu až fyzicky atakovali posluchače. V závěru roku pak odešel Stevenson, nahradil ho Anthony Martinez, který stačil ještě s Black Flag natočit živé album "Who's Got the 10½? ". Krátce nato ale kapelu opustil její lídr Greg Ginn, čímž se Black Flag potichu a bez ohlášení rozpadli. V roce 1986 ještě vyšlo EP "Minuteflag", natočené o rok dříve při společném jam-session členů Black Flag a The Minutemen. Posledním studiovým materiálem kapely je potom "posmrtné" EP "I Can See You" z roku 1989, které bylo pořízeno krátce před odchodem Billa Stevensona.

Po rozpadu kapely

Zleva: Stephen Egerton, Keith Morris, Bill Stevenson a Chuck Dukowski vystupují jako Black Flag v pořadu GV30, prosinec 2011

Většina členů Black Flag se po rozchodu realizovala v různých dalších projektech a kapelách. Greg Ginn ještě v dobách Black Flag sestavil kapelu October Faction (zahráli si zde i Stevenson a Dukowski), po svém odchodu od Black Flag pak svůj osobitý kytarový styl uplatnil v převážně instrumentálních a jazzově laděných projektech Gone, Confront James, Mojack nebo na sólových albech. Henry Rollins si založil vlastní, velmi úspěšnou, kapelu Rollins Band a zahrál si vedlejší role v hollywoodských filmech, Keith Morris po svém odchodu v roce 1979 založil kultovní punk band Circle Jerks, Robo si zahrál v horror-punkové legendě The Misfits, Dez Cadena založil kapelu DC3, později se objevil v The Misfits a v punkové supergroup Osaka Popstar, Chuck Dukowski postupně sestavil projekt Würm, zahrál si s Ginnem v October Faction, založil kapelu SWA, naposledy pak Chuck Dukowski Sextet, Bill Stevenson se po odchodu z Black Flag vrátil do Descendents, se kterými pokračoval i pod hlavičkou All a fungoval i jako velmi úspěšný producent (mj. Big Drill Car, Good Riddance, NOFX, Rise Against), Kira Rossler založila společně s Mikem Wattem (ex-Minutemen) two-bass duo DOS.

Členové

Zpěv

• Keith Morris – hlavní zpěv (1976 – 1979); na albu Everything Went Black uveden pod pseudonymem Johnny "Bob" Goldstein
• Ron Reyes – hlavní zpěv (1979 – 1980); na albech Jealous Again a Everything Went Black uveden pod pseudonymem Chavo Pederast
• Dez Cadena – hlavní zpěv (1980 – 1981, 2003), kytara (1981 – 1983, 2003)
• Henry Rollins – hlavní zpěv (1981 – 1986)

Basová kytara

• Raymond Pettibon (Raymond Ginn) – basová kytara (1976)
• Glen "Spot" Lockett – basová kytara (1976 – 1977)
• Chuck Dukowski (Gary McDaniel) – basová kytara (1977 – 1983)
• Kira Roessler – basová kytara (1983 – 1985)
• C'el Revuelta – basová kytara (1986, 2003)

Kytara

• Greg Ginn – kytara (1976 – 1986, 2003); také basová kytara na albu My War (1983) pod pseudonymem Dale Nixon.

Bicí

• David Horvitz – bicí, perkuse (1976 – 1977)
• Brian Migdol – bicí, perkuse (1977 – 1978)
• Roberto „ROBO“ Valverde – bicí, perkuse (1978 – 1981, 2003)
• Emil Johnson – bicí, perkuse (1982)
• Chuck Biscuits (Charles Montgomery) – bicí, perkuse (1982)
• Bill Stevenson – bicí, perkuse (1983 – 1985)
• Anthony Martinez – bicí, perkuse (1985 – 1986)

Diskografie

Studiovky

• Damaged (prosinec 1981)
• My War (březen 1984)
• Family Man (září 1984)
• Slip It In (prosinec 1984)
• Loose Nut (květen 1985)
• In My Head (říjen 1985)

Živá alba

• Live '84 (prosinec 1984)
• Who's Got the 10½? (březen 1986)

Kompilace

• Condition Red (1981)
• D.I.Y. Magazine presents "Han-O-Disc" (1981)^[3]
• Oi! Oi! That's Yer Lot (1982)
• Rat Music for Rat People, Vol. 1 (1982)
• Everything Went Black (1983)
• The First Four Years (1983)
• Wasted…Again (1987)

Singly

• Louie Louie (1981) (Původně vydáno pod Posh Boy Records PBS 13)

Studiové singly

• Nervous Breakdown (říjen 1978)
• Jealous Again (srpen 1980)
• Six Pack (červen 1981)
• TV Party (červenec 1982)
• The Process of Weeding Out (září 1985)
• Minuteflag (1986)
• I Can See You (1989)

Živé EP singly

• Annihilate This Week (1987)

Bootlegy a jiná vydání

• The Complete 1982 Demos Plus More (1996?)
• Spray Paint EP (1981)