Božena Benešová

česká básnířka, literární kritička, novinářka, publicistka a romanopiskyně From Wikipedia, the free encyclopedia

Božena Benešová
Remove ads
Na tento článek je přesměrováno heslo Božena Zapletalová. O československé poúnorové političce za KSČ pojednává článek Božena Zapletalová (politička).

Božena Benešová[1], roz. Zapletalová, (30. listopadu 1873, Nový Jičín[2] – 8. dubna 1936, Praha) byla moravská básnířka a spisovatelka. Větší část svého mládí prožila v Uherském Hradišti a Napajedlích, kde se i vdala. V roce 1908 se přestěhovala do Prahy.

Stručná fakta Rodné jméno, Narození ...
Thumb
Remove ads

Život

Její rodiče byli Roman Zapletal a Bertha roz. Kostelniková. Za manžela si vzala r. 1896 Josefa Beneše (1865)[3], se kterým se r. 1912 rozvedla; zůstali spolu až do jeho smrti r. 1933. Jejím prastrýcem byl moravskoslezský vrchní státní zástupce František Zapletal z Luběnova (1826–1898).[4]

Velký vliv na ni mělo přátelství s Růženou Svobodovou. Pomohla jí z rezignované melancholie v době po svatbě a podporovala ji jako spisovatelku. Bohatě korespondovaly, Svobodová ji navštívila na Moravě, společně cestovaly do Itálie (1903 a 1907). Přátelství trvalo až do smrti Růženy Svobodové v roce 1920. Svobodová vyžadovala po Benešové (podobně jako po herečce a spisovatelce Haně Kvapilové) kázeň a každodenní práci s literaturou, nutila ji dokončovat práci. Seznámila ji s F. X. Šaldou.

Na druhou cestu do Itálie v r. 1907 se vydaly Svobodová s Benešovou spolu s Josefem Svatoplukem Macharem. V roce 1907 a 1908 redigovala Benešová přílohu Ženské revui Žena v umění. Tato zkušenost jí otevřela dveře k pozdější spolupráci s jinými časopisy, např. Masarykovou Naší dobou. V této situaci se r. 1908 rodina rozhodla přestěhovat do Prahy.

Během válečných let 1914–1918 dokončila knihy povídek Myšky a Kruté mládí a začala pracovat na dosud největším literárním díle, románu Člověk.

Roku 1926 začala pracovat v YWCE jako tajemnice německého kroužku, knihovnice, vedoucí letního tábora ap. Práce byla do určité míry východiskem z finanční nouze, dívky z klubovny YWCA si ji velmi oblíbily a utvořily kroužek „Dívky Boženy Benešové“. Později, když byla nemocná, jim diktovala poslední pokračování Dona Pabla, Dona Pedra a Věry Lukášové. Od 24. května 1932 byla řádnou členkou České akademie věd a umění.[5]

Zemřela 8. dubna 1936 ve svém dejvickém bytě v Srbské ulici a je pohřbena na bubenečském hřbitově vedle manžela.[6]

Remove ads

Dílo

Představitelka psychologické prózy, její postavy zápasí s vnitřní osamělostí a sobectvím. Většinou se jedná o mladé lidi z maloměsta. Na její tvorbu mělo velký vliv dílo Růženy Svobodové. Naopak za Benešovou docházely později mladé spisovatelky Marie Majerová, Marie Pujmanová, Sofie Dostálová a Helena Dvořáková.

Po smrti Benešové se stala první editorkou jejích spisů kritička Pavla Buzková.

Básnické sbírky

Romány a novely

  • Úder (1926), první díl válečné románové trilogie z let 1914–1918[8]
  • Podzemní plameny (1929), druhý díl válečné trilogie
  • Tragická duha (1933), třetí díl válečné trilogie[9]
  • Člověk (1934), román, dva díly[10]
  • Don Pablo, don Pedro a Věra Lukášová (1936), novela jejíž hlavní hrdinkou je mladá dívka, která udělá bolestnou zkušenost se svým prvním setkáním se světem dospělých, tuto zkušenost překoná především díky přátelství s mladým chlapcem.[11]
    Thumb
    Busta Boženy Benešové v Praze-Bubeneč

Povídkové soubory

Divadelní hry

  • Dramata (1937), obsahuje hry Hořký přípitek, Jasnovidka a Zlatá ovce
  • Věra Lukášová (1939), lyrická hra mládí o dvou částech – přepsal E. F. Burian

Filmové a televizní adaptace

Rozhlas

Remove ads

Odkazy

Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads
Remove ads