Bohumil Spáčil

Bohumil Spáčil (25. dubna 1875, Vémyslice^[1] – 5. prosince 1950, Osek) byl římskokatolický kněz, který byl v letech 1938–1945 provinciálem České provincie Tovaryšstva Ježíšova.

Bohumil Spáčil SJ
Narození	25. dubna 1875 Vémyslice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	5. prosince 1950 (ve věku 75 let) Osek Československo Československo
Místo pohřbení	Vyšehrad
Národnost	česká
Povolání	Církevní heraldika Římskokatolický duchovní
Znám jako	Tovaryšstvo Ježíšovo Člen řádu Tovaryšstva Ježíšova – Jezuité
Nábož. vyznání	římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Život

Bohumil Spáčil se narodil ve vsi Vémyslice poblíž Moravského Krumlova. Klasické gymnázium vystudoval v Třebíči. Po maturitě vstoupil do kněžského semináře v Brně, ale už od druhého ročníku byl poslán na Gregorianu do Říma, kde studoval filozofii a teologii. V roce 1901 pak byl v Římě vysvěcen na kněze. Poté se vrátil do brněnské diecéze, kde byl nejprve kaplanem a pak profesorem náboženství a zároveň prefektem chlapeckého semináře. V září 1905 mu diecéze umožnila vstup do noviciátu Tovaryšstva.^[2]

Noviciát zahájil na Velehradě, pokračoval v Linci. Od roku 1907 začal učit – nejprve byl docentem filosofie a fundamentální teologie v Klagenfurtu, poté v letech 1910–1918 přednášel fundamentální teologii v Innsbrucku. Následně odešel do Říma na Papežský orientální ústav, kde téměř 20 let vyučoval srovnávací věrouku. V roce 1937 se vrátil do Čech ke kolegiu u sv. Ignáci v Praze. V listopadu 1938 byl jmenován provinciálem České provincie, kterou řídil sedm let. V závěru svého působení nebyl již úplně zdráv, proto jej v úřadě zastupovali viceprovinciálové i tehdejší superior pražské rezidence Antonín Zgarbík.^[2]

Po skončení v úřadě zůstal jako spirituál domu u sv. Ignáce. V září 1947 se přesunul s pražským Arcibiskupským gymnáziem do Bohosudova. V roce 1950 zde byl zatčen a internován. Brzy se dále stěhoval do internačního tábora pro řeholníky v klášteře v Oseku, kde ještě v závěru téhož roku zemřel. Jeho tělo bylo převezeno do Prahy, byl pohřben na Vyšehradě^[3].^[2]

Dílo

Bomumil Spáčil psal v latině i češtině, překládal z italštiny, přispíval do časopisů.

• Mistr je tu a volá tě, Velehrad 1919
• Chceš býti dokonalý?, překlad z italštiny, Praha 1923^{[4] [5]}
• Jesuité, Praha 1923^{[4] [6]}
• Mám se Bohu zasvětiti v řeholi?, překlad z italštiny, nákladem vlastním 1925
• Pravoslavná theologie a možnost unie s východními církvemi, in Časopis katolického duchovenstva, Praha 1925
• Učení M. Jana Husi. Poznámky ke spisu Vl. Kybala: „Učení M. Jana Husi“, Občanská tiskárna, Brno 1930
• Život Krista Pána podle čtyř evangelií (Rozjímání pro kněze – 5 svazků), Praha 1930–1932 ^{[7] [8] [9]}
• Ze života přátel Krista Pána (Rozjímání pro kněze ze života světců – vzorů kněží), Praha 1933^{[4] [10]}
• Psallite Regi nostro, Olomouc 1948. Vydány dva svazky^[4]; byl hotov i třetí, který je však ztracen – byl v tisku v r. 1950 v době likvidace řádů. ^{[11] [12] [13]}