Bohuslav Brouk

Bohuslav Brouk (19. listopadu 1912 Praha-Holešovice^[1] – 19. ledna 1978 Londýn) byl psychoanalytik, spisovatel, básník, publicista, filosof, estetik, sociolog a biolog, jedna z nejvýraznějších osobností české meziválečné avantgardy.^[2] Od roku 1948 žil v emigraci. Byl jedním z prvních propagátorů psychoanalýzy a kritickým vykladačem díla Sigmunda Freuda v Československu. Jeho dílo se týká psychoanalýzy (Autosexualismus a psycherotismus, 1935), jazyka a způsobu vyjadřování (Jazyková komika, 1941), či vztahů člověka k věcem (tzv. chrematologie neboli nauka o věcech, Lidé a věci, 1947).

Bohuslav Brouk
Narození	19. listopadu 1912 Praha-Holešovice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	19. ledna 1978 (ve věku 65 let) nebo 20. ledna 1978 (ve věku 65 let) Londýn Spojené království Spojené království
Místo pohřbení	Holešovický hřbitov
Povolání	spisovatel, sociolog, básník, filozof, psychoanalytik a estetik
Alma mater	Filozofická fakulta Univerzity Karlovy 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy
Rodiče	Jaroslav Brouk
oficiální stránka
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Byl mladším synem Jaroslava Brouka, spoluzakladatele firmy Brouk a Babka. V roce 1931 absolvoval obchodní akademii v Praze Karlíně, o rok později složil maturitní zkoušku na gymnáziu v Klatovech. Po krátkém studiu na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze vystudoval biologii a antropologii na Přírodovědecké fakultě UK (doktorát 1937), a estetiku na Filozofické fakultě UK Praha (doktorát 1946). Časopisecky poprvé publikoval v roce 1930 v Tvorbě.

Broukova promoce (8. října 1937)

Bohuslav Brouk s manželkou Miroslavou (40. léta)

Tento enfant terrible české avantgardy a bohémy třicátých a čtyřicátých let se v roce 1934 stal spoluzakladatelem Skupiny surrealistů v ČSR, jejíž leták, informující o jejím ustavení, vydal vlastním nákladem. Brouk nebyl členem Skupiny surrealistů jen pro forma, aktivně se podílel na dobové diskusi o umění i politice. Již v devětsilském časopise ReD (9/1930) publikoval text o vztahu psychoanalýzy k marxismu, jenž umělce zpočátku názorově spojoval.^[3] Při sporu uvnitř skupiny, v roce 1938, stál na straně Karla Teigeho proti Vítězslavu Nezvalovi. Zabýval se především psychoanalýzou, sexuologií, problematikou sebevraždy a řadou dalších témat. Za druhé světové války pracoval jako umělecký poradce obchodního domu Bílá labuť, který postavila a vlastnila rodinná společnost.

V poválečném období let 1945–1948 se intenzivně zapojil do politické a publicistické činnosti – jako jeden z mála intelektuálů v této době veřejně přednášel a v tisku uveřejňoval texty, v nichž systematicky a neúprosně demaskoval komunistickou ideologii a především praktickou politiku Komunistické strany Československa. Vedle toho se svými přáteli, architekty Karlem Honzíkem a Ladislavem Žákem, rozvíjel koncept životního slohu^[4].

Na jaře 1948 odešel do exilu, nejdříve do americké okupační zóny v Německu, poté do Francie (Paříž), Austrálie (Melbourne), od konce roku 1958 žil ve Spojeném království (Londýn).

Dílo

Po příjezdu do Melbourne vyplněné Broukovy formuláře (2. dubna 1951)

• Psychoanalysa, Praha 1932
• Almanach Kmene: Rok 1932/1933, Praha 1932 (obsahuje článek U. S. S. R.)
• ŠTYRSKÝ, Jindřich, Emilie přichází ke mně ve snu, Praha 1933, autor doslovu (2. vyd. – reprint – Praha 2001); něm. in ŠTYRSKÝ, Jindřich, Emilie kommt im Traum zu mir und andere erotische Prosa, ed. a přel. Josef Vojvodík, Dominique Fliegler a André Schönherr, Frankfurt am Main 1994; angl. in ŠTYRSKÝ, Jindřich, Emilie Comes to Me in a Dream, přel. Helena Sedláčková Gibbs, New York 1997; angl. in NEZVAL, Vítězslav – ŠTYRSKÝ, Jindřich, Edition 69, přel. Jed Slast, Prague 2004; angl. in ŘÍHOVÁ, Zuzana (ed.), From Laughter to Forgetting: A Sourcebook of Czech Avant-Garde Discourses, přel. Dan Morgan. Praha 2024; zkrácená verze byla rovněž otištěna v polském překladu Joanny Derdowske pod názvem Fragmenty posłowia do prozy Jindřicha Štyrskiego v časopise red, maj 2007, nr. 1 (2), s. 25–26
• Psychoanalytická sexuologie, Praha 1933 (2. vyd. in Lidská duše a sex, Praha 1992)
• Autosexualismus a psycherotismus, Svazek I., Autosexualismus, Praha 1935 (2. vyd. pod téměř nepatrně pozměněným názvem Autosexualismus a psychoerotismus, Praha 1992)
• Ani labuť ani Lůna: Sborník k stému výročí smrti Karla Hynka Máchy, ed. Vítězslav Nezval, Praha 1936, příspěvek Máchův kult (2. vyd. – reprint – Praha 1995)
• O smrti, lásce a žárlivosti, Praha 1936, konfiskováno^[5] (2. vyd. pod názvem O pošetilosti života i smrti, Praha 2009, ed. Viktor A. Debnár)
• Bilance psychoanalysy k 31. prosinci 1936, [Praha 1936] (přetištěno in Jarmark umění, prosinec 1992, č. 5, s. 4–6)
• Patologie životní zdatnosti, Praha 1937 (původně disertační práce Inteligence, talent, genialita a metody jejich výzkumu obhájená v r. 1937 na Přírodovědecké fakultě UK)
• Poslední dnové etiky, Praha 1937
• Manželství - Sanatorium pro méněcenné, [Praha 1937]
• Stoupa života, [Praha 1938]
• O funkcích práce a osobitosti, Praha 1938 ([2. vyd.] Praha 1939; 3. vyd. Praha 2009, ed. Viktor A. Debnár)
• Strach z oddechu: Úvaha o negativním smyslu lidské aktivity, [Praha 1939] (přetištěno in Tvar, 3. září 1992, r. 3, č. 36, s. 6)
• Bludnost jedné představy, [Praha 1940]
• Jazyková komika: Estetická studie, Praha 1941 (obhájena jako disertační práce na Filosofické fakultě UK v r. 1946)
• Závažnost obecného vzdělání, Praha 1946 (značná část eseje přetištěna in Babylon^{[nedostupný zdroj]}, 9. března 2009, r. XVIII, č. 6, s. IV–V)
• Racionalisace spotřeby: Základní problémy projektování, Praha 1946
• Dnes a zítra: O kráse přírody, smutcích neděle a bědném bytování, rkp., plánované vydání v l. 1946–1947 (nakl. Aventinum) nebylo realizováno
• Střetnutí: Sovětské malířství a současné umění, ed. O[takar] Mrkvička, Praha 1947 (obsahuje přetištěný článek K odezvě výstavy sovětského umění, Dnešek, 1. května 1947, r. II, č. 5, s. 72–73)
• Lidé a věci, Praha 1947 (ukázky přetištěny in Analogon, 2008, r. [20], č. 54, s. I–XII)
• Dopisy z exilu příštím milenkám, Paris 1949 (pod pseudonymem Jan Vlasák, rozmnoženo cyklostylem; přetištěno in Zde trapno existovat, viz níže)
• O šalbě svobody a filosofie: Pojem svobody v dějinách lidského myšlení a jeho patřičný význam, rkp., Melbourne-Londýn 1954-1958 ("zhuštená" verze spisu byla poprvé publikována pod titulem Problém svobody v lidské kultuře in Svědectví, 1960, r. III, č. 12, s. 300–323; část rukopisu byla vydána pod názvem O šalbě svobody a filosofie, Praha 2011
• O svobodě a demokracii: Úvahy z cesty do Austrálie, [Londýn 1960] (pravděpodobně rozmnoženo cyklostylem; otištěno pod nepřesným názvem Svobodě a demokracii s uvedeným podtitulem v Analogonu, 2001, r. [12], č. 31–32, s. 49–52, přetištěno in Zde trapno existovat, viz níže)
• Ohlasy básní českých, [Londýn 196-] (pravděpodobně rozmnoženo cyklostylem; přetištěno in Zde trapno existovat /viz níže/, báseň Smuteční hrana byla publikována na blogu Michala Jareše)
• Dvacet let svobody: 1945–1965, [Londýn 1964, sic!] (pravděpodobně rozmnoženo cyklostylem; přetištěno in Zde trapno existovat, viz níže)
• Plants Consumed by Man, London – New York – San Francisco 1975
• Lidská duše a sex, Praha 1992 (obsahuje: Psychoanalytická sexuologie a Doslov k próze Jindřicha Štyrského Emilie přichází ke mně ve snu)
• Autosexualismus a psychoerotismus, 1992 (obsahuje: Autosexualismus a psychoerotismus, Bilance psychoanalýzy k 31. prosinci 1936, Poslední dnové etiky, Manželství: Sanatorium pro méněcenné, Stoupa života, Strach z oddechu: Úvaha o negativním smyslu lidské aktivity a Bludnost jedné představy)
• Antologie textů s kulturně politickou tematikou k období 1945–1948, II. díl, [ed.] Jiří Staněk, Plzeň 1997 (obsahuje přetištěný článek K odezvě výstavy sovětského umění, Dnešek, 1. května 1947, r. II, č. 5, s. 72–73)
• Na ztracené vartě Západu: Antologie české nesocialistické publicistiky z let 1945–1948, ed. Milan Drápala, Praha 2000 (obsahuje rozsáhlý výběr článků z let 1945–1948)
• Zde trapno existovat, ed. Viktor A. Debnár, Brno 2008 (obsahuje texty a korespondenci z exilových let 1948–1978)
• Kniha o čuráku, ed. Nela D. Astonová, Praha 2009 (obsahuje krátký úryvek z knihy Autosexualismus a psychoerotismus, 1992)
• Životní sloh, ed. Viktor A. Debnár, Brno 2010 (plánované vydání v l. 1946–1947 v nakl. Orbis nebylo realizováno)
• O šalbě svobody a filosofie, ed. Viktor A. Debnár, Praha 2011
• Soukromé tisky, ed. Viktor A. Debnár, Praha 2013 (obsahuje: Onanie jakožto světový názor, Doslov: Emilie přichází ke mně ve snu (Jindřich Štyrský), Máchův kult, Bilance psychoanalýzy k 31. prosinci 1936, Poslední dnové etiky, Manželství: Sanatorium pro méněcenné, Židovství – dílo árijců, Stoupa života, Strach z oddechu: Úvaha o negativním smyslu lidské aktivity, Bludnost jedné představy, Dopisy z exilu příštím milenkám a O svobodě a demokracii: Úvahy z cesty do Austrálie)
• Na obranu individualismu: Publicistika z let 1930–1960, ed. Viktor A. Debnár, Praha 2014
• O lidském jednání, ed. Viktor Debnár, Praha 2024

Ukázky z některých Broukových textů obsahuje článek Myšlenky Bohuslava Brouka (Analogon, 1992, r. IV, č. 9, s. 21–22) a Kdo má zadnici pro veřejné vystoupení? (Babylon, 29. listopadu 2010, r. XIX, č. 14, s. 7).

Příspěvky v periodikách

• Tvorba, Plán, ReD, Zvěrokruh, Erotická revue (mj. proslulý esej Onanie jakožto světový názor), Rok, Kvart, Rozpravy Aventina, Odeon, List pro sociologii a psychologii, Kalendář česko-židovský, Volné směry, Anthropologie, Surrealismus, Lidové noviny, České Slovo, Kritický měsíčník, Křesťanská revue, Lidová kultura, Dnešek, Svobodný zítřek (do stejnojmenných novin přispíval i v pařížském exilu), Tvar: Časopis Ústředí lidové a umělecké výroby, Vývoj, Nové prúdy v našom súčasnom živote, Český život, Zpravodaj československé emigrace (Paříž), Hlas domova (Melbourne), Svědectví (New York), Proměny (New York), Analogon, Tvar, Jarmark umění a Literární noviny.

Příspěvky podepisoval např. jako Bohuslav Brouk, B. Brouk, Boh. Brouk, Gottlob Brauk, Boguslav Broukčenko, -bkb-, -br-, Dr. B. B. či Jan Vlasák.