Bohuslav z Michalovic

Bohuslav z Michalovic (1565 – 21. června 1621, Praha) byl bratrsko-kalvínský politik a právník, rytíř z rodu vladyků z Michalovic, člen direktoria českých stavů v době stavovského povstání (1618–1620).

Bohuslav z Michalovic
Znak a titul Bohuslava z Michalovic z roku 1605 na stěně místnosti zemských desk ve Starém královském paláci na Pražském hradě. Text pod znakem zní: Bohuslaw z Michalowicz na Rweniczích a Komorn. Sedle. Místo Pýsarž k. Czeskeho.
Purkrabí Hradeckého kraje
Ve funkci: 1619 – 1620
Panovník	Fridrich Falcký
Předchůdce	Kašpar Kaplíř ze Sulevic
Nástupce	Fridrich z Bílé
Člen direktoria za rytířský stav
Ve funkci: 1619 – 4. listopad 1619
Předchůdce	Kryštof Fictum z Fictumu
Nástupce	činnost direktoria ukončena
Místokancléř Českého království
Ve funkci: 1611[zdroj?] nebo 1612 – 1617
Panovník	Matyáš
Místopísař Českého království
Ve funkci: 1590 – 1611
Panovník	Rudolf II.
Předchůdce	Kryštof Želinský ze Sebuzína
Nástupce	Jan Bukovanský Pinta z Bukovan
Narození	1565
Úmrtí	21. června 1621 (ve věku 55–56 let) nebo 1621 (ve věku 55–56 let) Staroměstské náměstí
Příčina úmrtí	poprava stětím
Rodiče	Jan z Michalovic
Commons	Bohuslav z Michalovic
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Bohuslav z Michalovic pocházel ze žatecké rodiny erbovních měšťanů, kteří ve městě patřili k nejbohatším.^[1] Jeho stejnojmenný děd, Bohuslav st. z Michalovic, zastával v Žatci v letech 1547–1568 funkci královského rychtáře.^[2] Bratr Bohuslava st. Petr, který se v Žatci rovněž stal královským rychtářem, dosáhl roku 1571 povýšení rodiny do rytířského stavu. Před stavovským povstáním působil Bohuslav z Michalovic v letech 1590–1611 jako místopísař české dvorské kanceláře, což byla třetí nejvyšší hodnost v tomto úřadě.^[3] V letech 1611–1617 zastával funkci místokancléře. Za Fridricha Falckého byl purkrabí Hradeckého kraje.^[4] V jeho domě byla poprvé čtena Apologie a setkávali se zde vzbouřenci, kteří připravovali svržení Ferdinanda II.^[5]

V únoru 1621 jej dle císařského listu zatkli a uvěznili v Bílé věži Pražského hradu. Mimořádný tribunál jej odsoudil k popravě na Staroměstském náměstí spolu s dalšími českými pány. Původní verdikt zněl rozčtvrcení za živa, dostal částečné omilostnění, takže byl „pouze“ sťat.^[6] Na popraviště vešel jako sedmý z rytířského stavu a jako desátý v celkovém pořadí. Kat jeho ruku položenou na hlavě pověsil na Staroměstské mostecké věži.

Jeho lebka měla být pohřbena v kostele v Michalovicích u Kosmonos, ve třicátých letech 19. století objevili cínovou skříňku s lebkou uloženou v hrobce, ovšem rodina Bohuslava z Michalovic ves Michalovice nevlastnila a nemohla zde tudíž mít hrobku.^[7]

Majetek

Jádrem Bohuslavova majetku byla panství Ervěnice a Nové Sedlo,^[8] ale od roku 1612 mu patřila také část Komořan.^[9] Během stavovského povstání koupil Strupčice a církevní statek Škrle, který české stavy zabavily oseckému klášteru. Samotný osecký klášter koupila Bohuslavova manželka.^[8] Ke škrlskému statku patřily mimo jiné vesnice Bylany, Vysočany nebo Hošnice.