Bononské datování

Bononské datování je v historické chronologii způsob datování dnů v měsíci. Název je odvozen od latinského pojmenování italského města Bologna (Bononia). Bononské datování spočívá v rozdělení každého měsíce na stejné poloviny (15+15, 15+16, 14+14) a jejich samostatného číslování. Zatímco první polovina měsíce označovaná jako mensis intrants je shodná se současným datováním, data ve druhé polovině měsíce (mensis exiens) je třeba přepočítat, neboť jejich číslování bylo sestupné. Poslední dva dny v měsíci čísla neměly – označovaly se jako předposlední den (dies penultimus) a poslední den (dies ultimus).

Historie

Systém tohoto datování vznikl v 8. století a rozšířil se prostřednictvím notářů, kteří studovali na zdejší univerzitě, po celé Itálii, do Dalmácie a také do zaalpské Evropy, především do Francie. V českých zemích se téměř nepoužíval, sporadicky se objevuje v Čechách v polovině 13. století.^[1] Nejstarší dochované české datování je známo z listiny krále Václava I. z 22. srpna 1254 (die decimo exeunte augusto).^[2]

Rozdělení dnů v měsíci

Současné datum	31denní měsíc	30denní měsíc	únor	únor - přestupný rok
1.	1.	1.	1.	1.	intrants
2.	2.	2.	2.	2.
3.	3.	3.	3.	3.
4.	4.	4.	4.	4.
5.	5.	5.	5.	5.
6.	6.	6.	6.	6.
7.	7.	7.	7.	7.
8.	8.	8.	8.	8.
9.	9.	9.	9.	9.
10.	10.	10.	10.	10.
11.	11.	11.	11.	11.
12.	12.	12.	12.	12.
13.	13.	13.	13.	13.
14.	14.	14.	14.	14.
15.	15.	15.	14.	15.
16.	16.	15.	13.	14.	exiens
17.	15.	14.	12.	13.
18.	14.	13.	11.	12.
19.	13.	12.	10.	11.
20.	12.	11.	9.	10.
21.	11.	10.	8.	9.
22.	10.	9.	7.	8.
23.	9.	8.	6.	7.
24.	8.	7.	5.	6.
25.	7.	6.	4.	5.
26.	6.	5.	3.	4.
27.	5.	4.	dies penultimus	3.
28.	4.	3.	dies ultimus	dies penultimus
29.	3.	dies penultimus		dies ultimus
30.	dies penultimus	dies ultimus
31.	dies ultimus

Ukázka převodu

dobová datace	současný tvar
MCCLVIII die XI intrante Iunio	11. června 1258
MCCLXXXIV die VI exeunte Maio	26. května 1284
MCCCII die penultimo Novembris	29. listopadu 1302
MCCCXXXVII die XIV exeunte Augusto	18. srpna 1337