Camillo Golgi

Camillo Golgi (7. červenec, 1843 Córteno Golgi – 21. leden, 1926, Pavia) byl italský lékař a vědec, laureát Nobelovy cenu za fyziologii a lékařství za studium struktury nervového systému.

Camillo Golgi
Narození	7. července 1843 Corteno Golgi
Úmrtí	21. ledna 1926 (ve věku 82 let) Pavia
Místo pohřbení	monumental cemetery of Pavia
Alma mater	Univerzita v Pavii (1860–1865) Ugo Foscolo - Pavia
Povolání	buněčný biolog, lékař, neurolog, profesor, patolog, anatom, politik, biolog, vědec, vysokoškolský učitel a spisovatel
Zaměstnavatelé	Univerzita Siena (od 1876) Univerzita v Pavii (1876–1918)
Ocenění	Nobelova cena za fyziologii a lékařství (1906) čestný doktor Pařížské univerzity (1923) Řád za zásluhy v oblasti umění a věd
Choť	Lina Aletti
Funkce	senátor Italského království (1900–1926) rektor
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Golgi se narodil v Corteně, v italské provincii Brescia. Jeho otec byl lékař. Vystudoval medicínu na Univerzitě v Pavii. Mezi jeho učitele zde patřili Paolo Mantegazza, Giulio Bizzozero a Eusebio Oehl, kteří ho velmi ovlivnili. Po ukončení studia v roce 1865 začal pracovat v pavijské nemocnici sv. Mattea. Roku 1872 se stal vedoucím zdravotnickým pracovníkem v nemocnici pro chronicky nemocné v Abbiategrassu, kde nemocniční kuchyni předělal na laboratoř, aby v ní mohl provádět své výzkumy.^[1]

Později se vrátil na univerzitu v Pavii. Následně na čas odešel do Sieny. Po návratu do Pavie byl v roce 1879 jmenován profesorem histologie a o dva roky později také profesorem patologie. Oženil se tehdy s Donnou Linou, neteří svého dřívějšího učitele Bizzozera. Jejich manželství ale zůstalo bezdětné, pročež si adoptovali dceru Carolinu. Golgi rovněž založil a řídil Istituto Sieroterapico-Vaccinogeno. Působil dokonce jako rektor pavijské univerzity i jako italský senátor. Za první světové války v Pavii zřídil vojenskou nemocnici. Zemřel roku 1926.^[1]

Společně se Santiagem Ramón y Cajalem za studium struktury nervového systému v roce 1906 získal Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství. Vyvinul také metodu barvení zvanou Golgiho metoda a jeho jméno nese i Golgiho aparát. Přesto však byl velmi skromný a zdrženlivý, kvůli čemuž není přesně známo, kdy některé své objevy učinil.^[1]

Ocenění

• 1890: člen akademie Leopoldina
• 1905: člen korespondent Ruské akademie věd
• 1906: Nobelova cena za fyziologii a lékařství
• 1911: člen korespondent Pruské akademie věd
• 1976: pojmenování měsíčního kráteru Golgi