Carlo Dolci

Carlo Dolci (též Carlino Dolci; 25. května 1616 – 17. ledna 1686) byl italský malíř barokního období, působící hlavně ve Florencii, známý svými propracovanými náboženskými obrazy, často opakovanými v mnoha verzích.

Carlo Dolci
Carlo Dolci (1674)
Narození	25. května 1616 Florencie
Úmrtí	17. ledna 1686 (ve věku 69 let) Florencie
Povolání	malíř
Děti	Agnese Dolci
Významná díla	The Virgin of the Annunciation The Angel of the Annunciation Blessing Christ Portrait of Ainolfo de Bardi Vase of flowers and a basin
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se ve Florencii, z matčiny strany byl vnukem malíře. Ačkoli se jeho nadání projevilo již v mladém věku, kdy se učil u Jacopa Vignaliho, Dolci pracoval pomalu. Podle jeho životopisce Baldinucciho „trávil týdny malováním jedné nohy“.^[1] Jeho pečlivá technika se nehodila pro tvorbu rozsáhlých fresek. Osobně byl velmi zbožný muž a maloval hlavně náboženská témata. Jeho obrazy jsou většinou malé, i když vytvořil také několik děl v životní velikosti. Stejné téma často opakoval v několika verzích. Jeho dcera Agnese Dolciová, rovněž malířka, také vytvořila vynikající kopie jeho děl.

Dílo

Svatý Pavel Poustevník, před rokem 1648, Národní muzeum ve Varšavě

Velkolepost, zářivé barvy a dynamické emoce boloňsko-římského baroka jsou Dolcimu a barokní Florencii cizí. I když zapadá do dlouhé tradice prestižního oficiálního florentského malířství, zdá se Dolci necitlivý vůči nové estetice a je spoutaný florentskou tradicí, která drží každou nakreslenou postavu pod mikroskopem akademismu. Wittkower ho popisuje jako florentský protějšek římského Sassoferrata, pokud jde o náboženskou tematiku.^[2] Pilkington prohlásil, že tah jeho štětce je „nevyslovitelně čistý ... ačkoli byl často odsuzován za nadměrnou práci věnovanou obrazům a za to, že jeho těla připomínala více slonovinu než vzhled masa“;^[3] tato vada byla patrná již u Agnola Bronzina.

Mezi jeho nejlepší díla patří Sv. Sebastian; Čtyři evangelisté ve Florencii; Kristus lámající chléb; Sv. Cecílie u varhan;^[4] Adorace tří králů v Národní galerii v Londýně; Čtoucí sv. Kateřina^[5] a sv. Ondřej se modlí před svým ukřižováním (1646) v Palazzo Pitti. Již v šestnácti letech dokončil portrét Fra Ainolfa de 'Bardiho. Namaloval také velký oltářní obraz (1656) pro kostel Sant'Andrea Cennano v Montevarchi. Jak bylo typické pro florentské malíře, jednalo se o obraz o obrazu a Panna Maria Sorianská na něm drží zázračný obraz sv. Dominika.^[6]

Galerie

• 
  Máří Magdalena
• 
  Sv. Cecilie
• 
  Sv. Cecilie
• 
  Sv. Šimon
• 
  Sv. Kazimír
• 
  Světice se zlatým srdcem
• 
  David s hlavou Goliáše
• 
  Sv. Matouš
• 
  Sv. Filip Benizzi
• 
  Diogénes
• 
  Mojžíš
• 
  Salomé s hlavou sv. Jana Křtitele
• 
  Váza s květinami
• 
  Sv. Kateřina Sienská
• 
  Mater Dolorosa
• 
  Madona
• 
  Zvěstování
• 
  Zvěstování (anděl)
• 
  Zvěstování (Panna)
• 
  Madona s dítětem
• 
  Madona s dítětem
• 
  Ježíš s květy (1663)
• 
  Anděl strážný
• 
  Ukřižování sv. Ondřeje
• 
  Vidění sv. Ludvíka (1675)
• 
  Svatá Rodina s Bohem Otcem a Duchem svatým
• 
  Arcivévodkyně Klaudie Felicitas Tyrolská
• 
  Klaudie Felicitas Tyrolská
• 
  Teresa Bucherelliová
• 
  Vittoria della Rovere
• 
  Vittoria della Rovere jako vdova
• 
  Mattias de' Medici (1635)
• 
  Ainolfo de Bardi
• 
  Stefano della Bella
• 
  Sir Thomas Baines