Castro do Zambujal

Castro do Zambujal je archeologické naleziště z období chalkolitu na území obce Torres Vedras v západní pobřežní oblasti regionu Centro v Portugalsku. Jde o jedno z nejvýznamnějších sídlišť z doby měděné v okolí Lisabonu, jehož kultura trvala až do počátku zemědělských období iberských dějin.^[1] Castro je portugalský výraz pro pravěké opevnění, hradiště, takže název památky lze přeložit jako Zambujalské hradiště.

Castro do Zambujal
Poloha
Adresa	Santa Maria, São Pedro e Matacães, Portugalsko Portugalsko
Souřadnice	39°4′27,94″ s. š., 9°17′8,8″ z. d.
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Vykopávky na výběžku Zambujal v roce 2007 ukazující vpředu 4. linii opevnění

Místo bylo poprvé osídleno v době měděné na počátku 3. tisíciletí př. n. l. Výzkumy z přelomu 20. a 21. století naznačují, že oblast dnešní portugalské Estremadury ve středním Portugalsku byla regionem, kde uprostřed 3. tisíciletí př. n. l. vznikl fenomén zvoncových pohárů a odtud se během pozdního chalkolitu nebo rané doby bronzové šířil do jiných evropských regionů.^[2]

Opevnění z tohoto období je poměrně dobře zachováno, některé zdi dosahují výšky až 4 metrů. Obyvatelé hradiště mohli pocházet z Pyrenejského poloostrova, ale možná měli kontakty s východním Středomořím, a založili své hospodářství na intenzivním zemědělství. Byli také součástí ekonomické sítě dovážející mezi lety 3000 a 1700 př. n. l. komodity jako zlato, měď, amfibolit a slonovinu.^[1]

Podle vykopávek a analýz, které provedli Sangmeister, Schubart a Trindade (1969),^[3][4] prošlo hradiště několika postupnými fázemi osídlení a vývoje:

• stavba nepevněných hradeb, poměrně rovných, úzkých chodeb
• zesílení severní brány, stavba nových nepevněných bastionů
• zesílení všech hradeb, stavba malých polokruhových věží
• opevnění hradeb, stavba velkých polokruhových věží
• volně tvarované zdi z menších plochých kamenů, stavba vyčnívajících barbakánů
• stavba masivních budov kolem hradeb
• věže kryté kopulemi, zaoblené prostory, kolem roku 1700 př. n. l.^[2]

V neznámé době bylo naleziště částečně poničeno kvůli stavbě venkovského domu ze sušených cihel (dnes známého jako Casal do Zambujal).

Architektura

Vnitřní hradba tvořící barbakán postavený ve 2. fázi osídlení

Zachována je jen centrální část původního opevnění. Vnitřní nádvoří zahrnuje prostor o průměru přibližně 25 metrů, obklopený pevnou zdí. Vnější část je zesílena 10 věžemi o průměru 6 až 7 metrů v polokruhovém uspořádání; čtyři jsou úplné, jedna je dochovaná částečně a zbývajících pět je zcela zničeno. Samotné zdi jsou široké 1,6 až 3,6 metru a vysoké 3 až 7 metrů.^[1]

V hradišti jsou čtyři brány (jižní, severní, severovýchodní a západní). Byly krátké a úzké a umožňovaly průchod pouze jedné osobě, pravděpodobně po čtyřech.^[1] Domy na místě měly oválný tvar, průměr přibližně 6 metrů a byly postaveny ze sušených cihel.