Catherine Dickens
manželka Charlese Dickense (1815–1879) From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Catherine Thomson „Kate” Dickens (rozená Hogarth; 19. května 1815 Edinburgh – 22. listopadu 1879 Londýn) byla britská spisovatelka a autorka manuálu pro domácnost What Shall We have For Dinner? (v překladu: Co budeme mít k večeři?), vydaném pod pseudonymem Lady Maria Clutterbuck. Dvacet let byla manželkou spisovatele Charlese Dickense a starala se o jejich deset dětí. Po veřejně sledovaném a velmi kontroverzním rozchodu manželů v roce 1858 byla vystavena velké mediální pozornosti a stále častěji byla hanobena, přičemž se tvrdilo, že mnohé charakteristiky vznikly na základě veřejných výroků jejího manžela.
Remove ads
Životopis
Catherine Hogarth se narodila v Ediburghu v roce 1815 jako nejstarší z deseti dětí George Hogartha a Georginy Thomson. V roce 1824 se rodina přestěhovala do Anglie a nakonec se usadila v Londýně. Její otec byl respektovaný novinář, hudební kritik a bývalý právník, který psal pro noviny jako byl Edinburgh Courant a později Morning Chronicle. Skrze jeho práci v žurnalistice a umění byla Catherine od raného věku zapojena do živého intelektuálního a kulturního prostředí. Její raný život formoval kontakt s literárními, hudebními a divadelními kruhy, které pravděpodobně inspirovaly její pozdější činnost v oblasti psaní a domácí autorské tvorby. Záznamů o jejím školním vzdělání však není mnoho. Právě prostředí, které jí umožnilo kulturně se orientovat, přispělo k jejímu rozvoji. Domácnost Hoghartových měla styky s literárními a uměleckými kruhy v Edinburghu i v Londýně.
Manželství
Charles Dickens rychle našel zalíbení v devatenáctileté Catherine a pozval ji na oslavu svých 23. narozenin. Catherine byla atraktivní, inteligentní, laskavá a nadaná hudebnice.[2] Catherine a Dickens se zasnoubili v roce 1835. Dickens si nechal vyhotovit portrét na slonovině od Rose Emmy Drummond jako zásnubní dar.[3] Vzali se 2. dubna 1836 v kostele sv. Lukáše v Chelsea v Londýně. Na svatební cestu odjeli do vesnice Chalk poblíž Chathamu v Kentu. Poté se usadili v Bloomsbury v Londýně.
Catherine téměř ihned otěhotněla a páru se dohromady za patnáct let narodilo deset dětí. Minimálně dvakrát potratila.[4] Během tohoto období Charles napsal, že i kdyby se stal bohatým a slavným, nikdy by nemohl být tak šťastný jako byl v malém bytě s Catherine. Sestra Catherine, Mary Hogarth, se nastěhovala do domácnosti novomanželů na Doughty Street, aby jim pomohla. Bylo neobvyklé, aby neprovdaná sestra žila v domácnosti nově sezdaného páru. Dickens se s Mary velmi sblížil, přičemž historici dodnes diskutují o povaze jejich vztahu. Mary roku 1837 po krátké nemoci zemřela v jeho náručí a Dickens byl k neutěšení.[5] Po zbytek života si Mary idealizoval a objevila se i jako postava v mnoha jeho knihách např. jako malé Nell v novele Old Curiosity Shop.[6]
Mladší sestra Catherine, Georgina Hogarth se připojila do domácnosti rodiny Dickensových v roce 1842, když Dickens a Catherine odpluli do Spojených států, aby se postarala o děti, které zůstaly doma. Během této cesty Dickens napsal svému příteli, že se Catherine se během jejich dlouhé plavby lodí nikdy necítila sklesle ani neztrácela odvahu a „přizpůsobovala se jakýmkoli okolnostem bez stížností“. V roce 1845 Charles Dickens nastudoval amatérské divadelní představení Every Man in his Humour na podporu Leigha Hunta. Při následném vystoupení, Catherine, která měla menší roli, spadla do propadla.
Catherine v roce 1851 publikovala knihu What Shall We Have for Dinner? pod pseudonymem „Lady Maria Clutterbuck”. Jedná se o domácí manuál s plánováním jídel a informacemi o vedení domácnosti určený pro středostavovské ženy, které si přejí držet krok s očekáváními viktoriánské doby. Publikace byla často přehlížená jako pouhá kuchařka, nyní tuto práci odborníci hodnotí nejen jako zábavnou, ale také sociálně uvědomělou, podporující projevování domácí ženskosti a zároveň mírně podkopávající tento konstrukt. Kniha zaznamenala mírný úspěch a vyšla v několika vydáních.[7] Kromě toho nabízí neobvyklou perspektivu skutečné ženy s přímou zkušeností s pracovním životem, společenskými očekáváními a humorem viktoriánské ženskosti. V roce 1851 se Catherine také údajně nervově zhroutila po smrti své sedmiměsíční dcery Dory Annie Dickens.[8]
Odloučení
V následujících letech Dickens tvrdil, že se Catherine stala stále více neschopnou matkou a hospodyní.[9] Po narození deseti dětí Catherine ztratila svůj mladistvý vzhled a Dickens zjistil, že nemá s manželkou nic společného. Catherine ho začala odpuzovat.[10] Začal ji obviňovat, že jen kvůli ní mají tolik dětí a on je nemůže uživit. Už si nepřál mít další děti po narození jejich čtvrtého syna Waltera a tvrdil, že příčinou toho, že měli tolik dětí bylo, že sama Catherine pocházela z velké rodiny. Aby zajistil, že již nebudou mít další potomky, nařídil, aby měli oddělené postele mezi které nechal umístit knihovnu. Poté se ze společné ložnice odstěhoval do vedlejšího pokoje a nechal spojovací dveře kompletně zazdít. Dickens se také neúspěšně snažil manželku falešně diagnostikovat jako duševně nemocnou s úmyslem nechat ji umístit do ústavu pro choromyslné.[11][12]
V květnu 1858 se manželé rozešli a Catherine se přestěhovala do domu na Gloucester Crescent v Camden Town. Podmínky svého rozchodu si dohodli formou právní listiny namísto soudního řízení.[13] Podle anglického práva neměla Catherine žádné právo na svěření dětí do péče, ale v právní listině jí bylo přislíbeno „volné setkávání se se všemi nebo některým z jejích dětí na jakémkoli místě“.[14] Přesná příčina rozchodu manželů není známá, ačkoliv pozornost přitahovala fáma o aféře mezi Dickensem a Ellen Ternan a/nebo Georginou Hogarth. Náramek, který měl být určen Ellen Ternan, byl údajně několik měsíců předtím doručen do domácnosti Dickensových, což vedlo k obviněním a popírání.
Dickensův přítel William Makepeace Thackeray tvrdil, že Dickensův rozchod s Catherine byl způsoben románkem s Ternan, a nikoli s Georginou Hogarth, jak mu bylo naznačeno. Když se Dickens o tomto výroku dozvěděl, byl natolik rozzuřen, že to téměř ukončilo jejich přátelství.[15]
K rozchodu manželů se vyjádřilo mnoho dalších přátel, příbuzných a společenských osobností, přičemž většina podporovala Catherine a postavila se na její obranu. Básnířka Elizabeth Barrett Browning nazvala způsob jakým Dickens jednal se svou ženou „kriminálním” a baronka a filantropka Angela Burdett Coutts, Dickensova dlouholetá přítelkyně, eventuálně kvůli rozchodu skončila jejich přátelství. Současníci také chválili Catherine pro zachování jejího mlčení a důstojnosti náležející „pravé dámě“, neboť ke způsobu jakým s ní její manžel jednal, nepronesla na veřejnosti jediného ostrého slova.[2]
Georgina, Charles a všechny děti kromě Charlese Dickense Jr. zůstali v jejich domově v domě Tavistock House, zatímco se Catherine a Charles Jr. odstěhovali.[14] Sestra Catherine, Georgina Hogarth se starala o Dickensovu domácnost. Dne 12. června 1858 Dickens publikoval článek ve svém týdeníku Household Words, v němž popřel fámy o rozchodu, aniž by je konkrétně vyslovil nebo objasnil situaci.
„Nějaké mé domácí potíže, dlouhodobé povahy, o nichž již nic bližšího neřeknu, kromě toho, že si zaslouží být respektovány jako posvátně soukromé, byly nedávno vyřešeny dohodou, která nezahrnuje žádný hněv ani zlou vůli, a celý jejich vznik, průběh a okolnosti byly po celou dobu v povědomí mých dětí. Jsou urovnány smírně a jejich podrobnosti mají nyní zapomenout všichni, kterých se týkají… Z nějakého důvodu, vyplývajícího ze zloby, pošetilosti nebo neuvěřitelné náhody, či ze všech tří, se tyto potíže staly příčinou zkreslení, většinou hrubě nepravdivého, nejhoršího a nejkrutějšího – zasahující nejen mě, ale i nevinné osoby, které mi jsou drahé… Prohlašuji tedy nejvážněji – a činím tak jak vlastním jménem, tak jménem své manželky – že všechny nedávno se šuškající fámy týkající se těchto potíží, které jsem pouze naznačil, jsou ohavně nepravdivé. A ten kdo znovu některou z nich zopakuje i po tomto vyvrácení, bude lhát tak úmyslně a hanebně, jak jen může jakýkoli nepravdivý svědek lhát před nebem a zemí.“
Své prohlášení poslal do novin včetně The Times a mnoho dalších jej převzalo. Rozkmotřil se s vydavateli Bradbury and Evans, protože odmítli zveřejnit jeho prohlášení v časopise Punch, jelikož jej považovali za nevhodné pro humoristické periodikum. Další veřejné prohlášení se objevilo v New York Tribune, odkud se dostalo do někalika britských novin. V tomto prohlášení Dickens uvedl, že rodinu držela po nějakou dobu pouze díky Georgině Hogarth:
„… Poznamenám pouze o [mé manželce], že určitá zvláštnost její povahy způsobila, že všechny děti připadly na někoho jiného. Nevím – nedokážu si ani s největší fantazií představit – co by se s nimi stalo nebýt této tety, která s nimi vyrostla, které jsou oddány a která jim obětovala nejlepší část svého mládí a života. Opakovaně protestovala, přesvědčovala, trpěla a namáhala se, aby zabránila rozchodu mezi paní Dickensovou a mnou. Paní Dickensová jí často vyjadřovala uznání za láskyplnou péči a oddanost v jejím domově – nikdy ne silněji než v posledních dvanácti měsících.“
Rozchod a Dickensovo přepisování jeho (i jejich manželství) formovaly, jak byla Catherine vnímána až do své smrti v roce 1879 a v následujících desetiletích.[16]
Pozdější roky
Charles Dickens a Catherine udržovali po rozchodu jen minimální korespondenci, komunikovali spolu pouze třikrát skrze dopisy a setkali se jen jednou, pouze náhodou před divadlem. V roce 1864 jejich syn Walter Landor Dickens zemřel v Kalkatě v Indii[17] a Angela Burdett Coutts pobídla Dickense, aby po smrti syna Catherine napsal. Dickens tak neučinil a odpověděl Coutts: „stránka v mém životě, na níž kdysi bylo něco napsáno, se stala naprosto prázdnou a není v mých silách předstírat, že by na ní bylo jediné slovo.“[18]
Dickens také nedodržel ustanovení v jejich dohodě o rozchodu týkající se Catherineina přístupu k dětem. Jejich dcera Kate později popsala jak jí Dickens „vyčetl”, že navštívila svou matku. Dickens také zařídil jejich synům pracovní místa v britských koloniích, aniž by to předem konzultoval s jejich matkou a Catherine byla velmi rozrušena jejich odjezdem z Anglie. Jejich syn Sydney Smith Haldimand Dickens, poručík námořnictva, se přesto rozhodl během svých dovolených žít s matkou.
Smrt
Na smrtelném loži v roce 1879, Catherine dala své dceři Kate kolekci dopisů, které obdržela od Charlese Dickense se slovy: „Dejte to Britskému muzeu – aby svět věděl, že mě (Charles) kdysi miloval.“.[19] Spisovatel Shirley Brooks ve svém deníku poznamenal, že Catherine „se rozhodla nedovolit… žádnému životopiscovi, aby tvrdil, že nečinila Dickense šťastným manželem“.
Catherine Dickens zemřela na rakovinu a byla pohřbena na hřbitově Highgate v Londýně, kde byla uložena po boku své dcery Dory, která zemřela v roce 1851. Její hrob je daleko od Dickensova hrobu ve Westminsterském opatství.
Remove ads
V kultuře
Catherine Dickens se stala námětem šedesátiminutového dokumentu od BBC Two Mrs Dickens' Family Christmas.[20]
V televizním seriálu Dickens (1976) of London ji ztvárnila Adrienne Burgess.[21]
Ve filmu Vášeň mezi řádky (2013) v režii Rapha Fiennese si Catherine Dickens zahrála herečka Joanna Scanlan.[22]
Ve filmu The Man Who Invented Christmas (2017) ji ztvárnila herečka Morfydd Clark.[23]
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads