Chajim Guri

Chajim Guri (hebrejsky חיים גורי‎, v anglickém přepise Haim Gouri; 9. října 1923, Tel Aviv – 31. ledna 2018 Jeruzalém) byl izraelský básník, spisovatel, novinář a filmový dokumentarista.

Chajim Guri חיים גורי‎
Chajim Guri v roce 2005.
Rodné jméno	חיים גורפינקל
Narození	9. října 1923 Tel Aviv, Britský mandát Palestina
Úmrtí	31. ledna 2018 (ve věku 94 let) Jeruzalém
Místo pohřbení	Har ha-Menuchot
Pseudonym	חגור
Alma mater	Hebrejská univerzita v Jeruzalémě Fakulta umění Pařížské univerzity Zemědělská škola Kadoorie
Ocenění	Sokolovova cena (1961) Bialikova cena (1975) Yitzhak Sadeh Prize (1981) Izraelská cena (1988) Newman Prize (1994) … více na Wikidatech
„Kdy jsme, přátelé, zažili naposled mír? Půda je nenasytná. Kolik ještě hrobů, kolik ještě rakví bude potřeba, dokud nezačne sama křičet – dost, dost![1]“
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Narodil se v Tel Avivu ještě za dob britské mandátní Palestiny. Po studiu na zemědělské škole Kadoorie vstoupil do elitních úderných jednotek Palmach. Roku 1947 byl poslán do Maďarska, kde pomáhal přeživším holocaustu s jejich cestou do mandátní Palestiny. Po vzniku Izraele se zúčastnil výcviku výsadkářů ve Stráži pod Ralskem v tehdejším Československu.^[2] Během izraelské války za nezávislost byl zástupcem velitele Negevské brigády, která spadala pod Palmach.^[3] Po válce studoval literaturu na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a na Sorbonně v Paříži. Jako novinář pracoval v deníku la-Merchav a později v Davaru. Uznání se mu dostalo za jeho zpravodajské pokrytí soudního procesu s Adolfem Eichmannem z roku 1961.^[3]

Se svou ženou Alizou žil v Jeruzalémě.^[4]

Literární kariéra

Guriho první báseň s názvem Mořská cesta se objevila roku 1945 v Mišmaru, který vedl Avraham Šlonsky. Jeho první sbírka básní s názvem פרחי אש‎ (doslova „Květiny ohně“) vyšla po izraelské válce za nezávislost v roce 1949.

Ocenění

• V roce 1974 získal film המכה ה־81‎, ke kterému Guri napsal scénář, a jenž koprodukoval a spolurežíroval, nominaci na Oscara v kategorii Nejlepší celovečerní dokumentární film. Je součástí trilogie filmů s tematikou holocaustu, která dále zahrnuje filmy הים האחרון‎ a פני המרד‎.^[5]
• V roce 1975 mu byla udělena Bialikova cena za hebrejskou literaturu^[6] a v roce 1988 získal Izraelskou cenu za hebrejskou poezii.^[7] Ta je udílena od roku 1953 a patří mezi nejvyšší izraelská státní vyznamenání. V roce 1998 byl vyznamenán cenou Uri Cvi Greenberga.^[4]

Dílo

Poezie

• פרחי אש‎ (1949)
• שירי חותם‎ (1954)
• שושנת רוחות‎ (1960)
• תנועה למגע‎ (1968)
• מראות גיחזי‎ (1974)
• עד קו נשר‎ (1975)
• Words in My Love-Sick Blood (vybrané básně v anglickém překladu). Detroit: Wayne State University, 1996, ISBN 0-8143-2594-7.
• השירים‎, 2 svazky (1998)

Fikce

• עסקת השוקולד‎ (1965). Anglický překlad: The Chocolate Deal. New York: Holt, Rinehart & Winston, 1968, ISBN 1-125-15196-X. Detroit: Wayne State University Press, 1999, ISBN 0-8143-2800-8.
• הספר המשוגע‎ (1971)
• החקירה: סיפור רעואל‎ (1980)

Beletrie

• מול תא הזכוכית‎ (1962). Anglický překlad: Facing the Glass Booth: the Jerusalem Trial of Adolf Eichmann. Detroit: Wayne State University, 2004, ISBN 0-8143-3087-8.
• דפים ירושלמיים‎ (1968)

Dokumentární filmy

• ha-Maka ha-šmonim ve-echad, 1974, distribuovaný s anglickými titulky organizací American Federation of Jewish Fighters, Camp Inmates and Nazi Victims
• ha-Jam ha-acharon, 1980
• Pnej ha-mered, 1985