Chala

Chala (hebrejsky חלה‎, v množném čísle חלות‎, chalot), nazývaná také barches, je speciální chléb, který pečou aškenázští a někteří sefardští Židé na šabatové a sváteční hostiny.

Chala
Dvě šábesové chaly (lechem mišne)
Halachické zdroje Texty vztahující se k tomuto článku
Tanach	Nu 15, 20 (Kral, ČEP)
Mišna	Chala
Jeruzalémský talmud	Ta'anit 23b
Mišne Tora	Hilchot bikurim 5:1
Sefer ha-micvot	Ase 133
Sefer ha-chinuch	385
Tur / Šulchan aruch	Jore de'a 322-330
Kicur šulchan aruch	35

Další významy jsou uvedeny na stránce Chala (rozcestník).

Podle židovských tradic začíná šábesové a sváteční jídlo požehnáním nad dvěma bochníky chleba (ha-moci). Tyto „dva bochníky“ (hebrejsky: lechem mišne) jsou připomínkou, jak Židům, putujícím během exodu z Egypta padala z nebe mana. Mana nepadala během šabatu a svátků, avšak namísto toho den před šabatem a svátky spadla dvojitá porce.

Oddělování chaly

Termín chala označuje rovněž část těsta, která se podle židovské tradice odděluje od těsta určeného k pečení. Tato oddělená část byla původně předána kohenovi jako kněžská dávka (truma)^[1]; v dnešní době není konzumace kněžských dávek z halachických důvodů možná a je proto zvykem chalu spálit.

Velikost oddělované části těsta Tóra neurčuje, a z tohoto hlediska postačí oddělení libovolně malé části; rabínská tradice určila, že soukromá osoba by měla oddělit 1/24, pekař 1/48 těsta.^[2]

Požadavek oddělení chaly se vztahuje na těsto vyrobené z některého z pěti druhů obilí (pšenice, ječmen, žito, oves, špalda) v množství větším než omer (což odpovídá v závislosti na typu mouky množství 1400–1700 g), které je určené k upečení chleba nebo podobného výrobku. Přestože Tóra výslovně zmiňuje chléb jedený v Izraeli, rabínská tradice přikázala oddělovat chalu i v diaspoře.

Oddělování chaly je chápáno v kontextu ostatních kohenských dávek jako prostředek obživy kohenů (kteří neobdrželi v Izraeli dědičnou půdu), má však i další symbolický a mystický význam zmíněný v midraši a kabalistické literatuře.

Oddělování chaly je jednou ze tří micvot (společně se zapalováním šabatových svíček a péčí o pravidla rodinné čistoty) předepsaných prvořadě ženám.^[3]