Charles Louis Montesquieu

Charles Louis de Secondat, baron de La Brède et de Montesquieu (od 5. ledna 1728) (18. ledna 1689 La Brède – 10. února 1755 Paříž) [šárl lui d´sekonda e d´monteskijé], byl francouzský filozof a spisovatel, především kritik francouzského absolutismu a společnosti své doby. Proslavil se dílem O duchu zákonů (De l'esprit des lois), které položilo základy moderní politické filozofie.^[1]

Charles Louis Montesquieu
Rodné jméno	Charles-Louis de Secondat
Narození	18. ledna 1689 Château de la Brède
Úmrtí	10. února 1755 (ve věku 66 let) Paříž
Místo pohřbení	Kostel svatého Sulpicia
Povolání	filozof, spisovatel, romanopisec, sociolog, advokát, soudce, encyklopedista, historik, politik a právník
Alma mater	Juillijská kolej Lyceum svatého Ludvíka
Žánr	román v dopisech a esej
Významná díla	O duchu zákonů
Ocenění	člen Královské společnosti (1730)
Manžel(ka)	Jeanne de Lartigue
Děti	Jean-Baptiste de Secondat
Příbuzní	Jean II de Secondat, Seigneur de La Fleyte, Roques, Clermont-Dessous (prapraděd) Charles Louis de Secondat, baron de Montesquieu (vnuk)
Podpis
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se 18. ledna 1689 v La Bréde poblíž Bordeaux v urozené měšťanské rodině. Rodiče mu za křestního kmotra zvolili žebráka, aby si celý život připomínal chudobu svých bratří.

Studoval právo, stal se poradcem parlementu v Bordeaux. Roku 1715 se oženil s Jeanne de Lartigue, bohatou protestantkou. V roce 1716 zdědil po svém strýci velké jmění včetně titulu barona z Montesquieu a od té doby se věnoval již převážně jen světovým problémům a pobavení. Velmi se zajímal o vědy a prováděl různé experimenty na poli anatomie, botaniky, fyziky dalších oborů. Napsal několik vědeckých spisů. Později se zaměřil na člověka a humanitní studia. Věnoval se literatuře a filozofii.

Ve svých Perských listech, jež publikoval anonymně 1721 v Holandsku, satiricky popisuje francouzskou společnost pohledem návštěvníků z Persie, které provází filosof a vysvětluje jim poměry zde panující. Dílo je výsměchem zkostnatělosti a církvi.

Po svém zvolení do Francouzské akademie 1726 podnikl Montesquieu několik cest po Evropě, především po Anglii, kde ho zaujala náboženská tolerance a politická svoboda. Po návratu z cest začal pracovat na svých největších dílech a roku 1748 vydal O duchu zákonů.

Zemřel 10. února 1755 v Paříži na žloutenku.

Filozofie

Charles Louis de Secondat, baron de Montesquieu

Sociální geografie – neboli sociologická metoda geografie. Snaží se sdělit, že to, jak společnost (v určité zemi) funguje a jak je uspořádána (je-li agresivní, mírumilovná, usedlá, kočovná, zemědělsky zaměřená, …) souvisí s geografickou polohou její země. Prostředí, kde žijeme, nás ovlivňuje a tak neexistuje univerzální vhodný politický (vládní) systém, pro všechny země.

Dělba moci – v této oblasti se inspiroval Johnem Lockem v názoru, že ve státě by neměl být absolutní panovník s veškerou mocí, ale jeho moc má být rozdělena na dvě navzájem oddělené: výkonnou moc a zákonodárnou moc. K těmto dvěma mocem přidává Montesquieu třetí: moc soudní.

Dílo

• Perské listy (1721, Lettres persanes), ostrá a útočná satira na soudobou společnost. V dopisech, jejichž fiktivními pisateli jsou Peršané cestující po Evropě, stíhá dobromyslným humorem i sžíravým sarkasmem marnivost a lehkomyslnost Francouzů, jejich vášeň pro hru, záletnost žen, mrzoutství starců, zkorumpovanost dvorské šlechty, finanční politiku, náboženskou nesnášelivost a despotismus.
• Chrám Gnidský (1724, Le Temple de Gnide), báseň,
• Pravdivá historie (1730, Histoire véritable), román, ve kterém autor nechává svého hrdinu poutavě vyprávět zážitky ze svých předchozích životů.
• O duchu zákonů (1748, De l'esprit des lois), spis, ve kterém se autor zabývá státoprávními otázkami (jako John Locke), historií a formou práva, státu a společenských institucí. K problematice přidává nové myšlenky jako např. když k rozdělení státní moci na výkonnou a zákonodárnou přidal moc soudní, neboť bez ní dochází k potlačení svobody.

Spisy Perské listy a O duchu zákonů zařadila církev na Index zakázaných knih.^[2]

Česká vydání

• Chrám Gnidský, František Jeřábek, Praha 1804, přeložil Antonín Jaroslav Puchmajer, znovu Vojtěch Nejedlý, Praha 1836 a I. L. Kober, Praha 1880.
• Perské listy, Alois Hynek, Praha 1920, přeložil Václav Líva,
• Perské listy, Jan Otto, Praha 1926, přeložil Josef Kopal,
• O duchu zákonů, Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, Praha 1947, přeložil Stanislav Lyer,
• Perské listy, SNKLHU, Praha 1955, přeložil Josef Kopal,
• Pravdivá historie, Odeon, Praha 1983, přeložil Karel Šafář,
• Perské listy, Odeon, Praha 1989, přeložil Josef Kopal,
• O duchu zákonů, Aleš Čeněk, Dobrá Voda 2003, přeložil Stanislav Lyer.