Chnodomar

Chnodomar latinsky Chnodomarius (4. století^? - 4. století^?) byl králem alamanského kmene na území dnešního jihozápadního Německa poblíž řeky Rýn v polovině 4. století. Z dochovaných zdrojů, je patrné, že měl mezi ostatními Alamany uznávané postavení.

Chnodomar
Narození	4. století
Úmrtí	4. století
Povolání	panovník
Příbuzní	Mederich (bratr)
Funkce	král
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Životopis

Chnodomar byl králem jednoho z germánských kmenů v Porýní, původně pocházejícího z východní části Německa za řekou Labe. Na západ tato konfederace germánských kmenů migrovala patrně na počátku 3. století, je známá pod obecným názvem Alamani či Alemani.^[1]

Během Magnentiova povstání v roce 352, se Chnodomar zapojil do bitvy s Magnentiovým bratrem, caesarem Decentiem, který ho porazil. Chnodomar patrně podnítil císaře Constantia k invazi do Galie, aby ukončil zdejší občanskou válku a získal zpět trůn, který si v římské Galii uzurpoval Magnentius.^[2][3] Na konci občanské války, po smrti uzurpátora Magnentia se však Chnodomar s Alamany odmítl vzdát území i kořisti, kterou během občanské války získali. Constantius proto pověřil několik římských generálů, kteří měli Alamany z Galie vypudit.^[3][4] Chnodomar, jako jeden z nejmocnějších alemanských králů, zaujal prominentní místo ve vedení války proti římským legiím. Ammianus Marcellinus naznačil, že právě Chnodomar přesvědčil Alemany, aby porušili dohodu s Constantiem a vytrvali ve válce s Galií i po smrti uzurpátora.^{[5] [6]}

Bitva u Argentorate

Související informace naleznete také v článku Bitva u Argentorate.

Vzhledem k přetrvávající kritické situaci jmenoval císař Constantius II. 6. listopadu 355 svého bratrance Juliana caesarem a v roce 357 ho poslal spolu s magister militem Barbatiem do Augusty Raurici, aby Alamany porazili.^[7] Kvůli laetenskému povstání a chybě Barbatia se Alamanům podařilo zahnat početně silnější římskou armádu na útěk.^[8] Na to alamanští králové Hortar, Suomar, Ur, Ursicinus, Vestralp a mnoho šlechticů pod vedením Chnodomara a jeho synovce Serapia shromáždili své armády a postavili se proti římské armádě vedené Julianem v bitvě u Argentorate, aby posílili své nároky na levém břehu Rýna.^[9] V bitvě Chnodomar vedl levé křídlo a střed alamanské armády. Když bylo patrné, že koalice Alamanů bude poražena, pokusil se Chnodomar a přeživší Alamani uniknout na pravý břeh Rýna. Podle zdrojů byl se svými stoupenci zadržen římskou kohortou, umístěnou na zalesněném kopci. Zajatý Chnodomar byl předveden před Juliana, kterého prosil o milost.^[9] Julianus ho v zajetí vydal císaři Constantiovi, který ho nechal poslat do Říma.

V Římě byl spolu s dalšími zajatými alamanskými králi veden v triumfálním průvodu. Chnodomar byl poté internován v táboře na Mons Caelius, kde zemřel údajně jako oběť běžné nemoci, možná hořkostí nad jeho porážkou a vyhnanstvím.^[10]