Chorvatské království

Chorvatské království (chorvatsky Kraljevina Hrvatska, latinsky Regnum Croatiae, maďarsky Horvát Királyság, německy Königreich Kroatien), celým názvem Chorvatsko-dalmátské království, byl státní útvar (monarchie), který existoval s různou mírou nezávislosti a s malými přerušeními v 925 do roku 1918. Chorvatské království vzniklo v roce 925, kdy byl dosavadní chorvatský kníže Tomislav I. od papeže korunován králem. Definitivně chorvatské království zaniklo v roce 1918, kdy se rozpadlo Rakousko-Uhersko a chorvatské země se připojily ke Státu Slovinců, Chorvatů a Srbů resp. ke království Srbů, Chorvatů a Slovinců.

Království chorvatské (a dalmátské) Kraljevina Hrvatska (i Dalmacija) Regnum Croatiae (et Dalmatiae) Horvát Királyság (és Dalmácia) Königreich Kroatien ←  ←  925–1102 1102–1868 1868–1918  →  →  → vlajka znak
Geografie Chorvatské království v době své vrcholné rozlohy
Hlavní město	Split, později Záhřeb
Obyvatelstvo
Národnostní složení	Chorvati
Jazyky	chorvatština, maďarština, latina, němčina
Náboženství	římskokatolické
Státní útvar
Státní zřízení	dědičná monarchie
Mateřská země	Uherské království Uherské království (v personální unii) Habsburská monarchie Habsburská monarchie Rakouské císařství Rakouské císařství Zalitavsko Rakousko-Uherska Zalitavsko Rakousko-Uherska
Vznik	925 – kníže Tomislav korunován králem jako Tomislav I.
Zánik	1918 – rozpad Rakouska-Uherska
Státní útvary a území
Předcházející Chorvatské knížectví Dolnopanonské knížectví Následující Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů Chorvatsko-slavonské království Dalmatské království

Historická období

Vlevo znak království od roku 1527, vpravo znak Dalmácie, který užívalo království do roku 1526

Jednotlivá historická období Chorvatského království jsou rozdělena takto:

• raně středověké království za vlády Trpimírovců (925–1102), nezávislé království
• vrcholně středověké království v personální unii s Uherskem (1102–1527), země Uherské koruny
• království za vlády Habsburků (1527–1868), pokrač. unie s Uherskem, země Uherské koruny
• Chorvatsko-slavonské království Chorvatsko-slavonské království neboli „Trojjediné království dalmatské, chorvatské a slavonské“ (1868–1918), autonomní korunní země v rámci rakousko-uherského Zalitavska

Nástupnické státy Chorvatského království

Království chorvatsko-slavonské

Podrobnější informace naleznete v článku Království chorvatsko-slavonské.

Chorvatsko-slavonské království v zalitavské části Rakouska-Uherska, spolu s nárokovaným, leč nepřipojeným královstvím Dalmatským (součást Předlitavska)

Znak „Trojjediného království“ (Chorvatska-Slavonie i s nárokovanou Dalmácií) v rámci Uher

Od roku 1815 pak dochází k posilování maďarizačních snah. Reakcí na ně bylo roku 1849 vyčlenění Slavonie jako korunní země z podřízenosti Chorvatska. Po rakousko-uherském vyrovnání z roku 1867 došlo ke spojení dvou korunních rakouských zemí – Chorvatského království a Slavonského království – do Království chorvatsko-slavonského v rámci Rakouska-Uherska, kteréžto dvojjediné království však mělo zůstat přímou součástí Uherska, resp. Zalitavska.

Sílící chorvatsko-illyrské hnutí, nespokojené s takovým státoprávním postavením si hned následující rok (1868) vynutilo také uhersko-chorvatské vyrovnání (tzv. Nagodba), díky němuž Chorvatsko-Slavonsko získalo určitou autonomii v rámci zemí Koruny svatoštěpánské (čili Zalitavska) a mělo vlastní zemský sněm (sabor) i zástupce krále/císaře (bána). V roce 1881 k Chorvatsku-Slavonsku bylo připojeno ještě území zrušené Vojenské hranice a bylo podobně jako Uhersko rozděleno na župy (celkem osm).

Korunní země království Dalmácie však po rakousko-uherském vyrovnání zůstala součástí Předlitavska, tedy ani po Uhersko-chorvatském vyrovnání se nemohla připojit k chorvatsko-slavonskému soustátí. Chorvatští představitelé dávali neustále najevo svůj nesouhlas s tímto rozdělením, nazývali Chorvatsko-Slavonsko oficiálně jako Trojjediné království chorvatské, slavonské a dalmatské (Trojednica) a také tento sjednocující nárok symbolizovali užíváním znaku království, na němž byla zastoupena i Dalmácie (tři leopardí hlavy). Uherští představitelé pochopitelně ve vlastním zájmu a v opozici vůči vídeňské ústřední vládě podporovali chorvatské nároky na Dalmácii. Nicméně, chorvatské země zůstaly takto rozděleny až do konce první světové války.

29. října 1918 chorvatský sabor vyhlásil konec unie s ostatními zeměmi Koruny svatoštěpánské a připojení Království chorvatsko-slavonského ke Státu Slovinců, Chorvatů a Srbů. Tím ztratil termín „země Koruny svatoštěpánské“ svůj význam a přestal být používán.

Nezávislý stát Chorvatsko

Podrobnější informace naleznete v článku Nezávislý stát Chorvatsko.

Za pokračovatele Chorvatského království lze teoreticky považovat i Nezávislý stát Chorvatsko (NDH) z dob druhé sv. války, fakticky loutkový stát, vzniklý s podporou nacistického Německa a fašistické Itálie na troskách poražené Jugoslávie. Na jaře 1941 vyhlásilo kolaborantské chorvatské fašistické hnutí ustašovců tzv. Nezávislý stát Chorvatsko, obsahující větší část chorvatských zemí a rovněž celou Bosnu a Hercegovinu. Hlavní postavou nového státu byl diktátor Ante Pavelić, který přijal titul vůdce. Chorvatsko bylo prohlášeno monarchií, za hlavu státu a chorvatského krále byl oficiálně režimem vybrán italský vévoda Aimone z Aosty (jakožto Tomislav II.), rodem z královské savojské dynastie. Ten však nedisponoval žádnou reálnou mocí a nikdy do Chorvatska ani nepřijel. V roce 1943 se titulu chorvatského krále vzdal.

Symbolika

• znak:
• 
  „Ilyrský“ znak je považován za nejstarší známý symbol Chorvatska
• 
  14.–15. století, znak Chorvatského království, později užíván jako znak Dalmácie
• 
  16. století, znak se objevil poprvé již roku 1495, ale oficiálně se začal používat až od roku 1526
• 
  znak od roku 1526 tak, je vyobrazen ve Fojnica Armorial
• 
  Znak království, H. G. Ströhl
• 
  Chorvatský znak, H. G. Ströhl

• vlajka:
• 
  vojenský prapor od roku 1526
• 
  prapor z roku 1618, při korunovaci Ferdinanda II.
• 
  vlajka 1848–1852, 1860–1868
• 
  vlajka 1852–1860