Cittaducale

Cittaducale je město ve střední Itálii, druhé největší město v provincii Rieti, v oblasti Lazio, asi 70 km severovýchodně od Říma a 7 km jihovýchodně od Rieti. Je sídlem některých úřadů provincie.

Cittaducale
Panorama města od železniční trati
Poloha
Souřadnice	42°23′ s. š., 12°57′ v. d.
Nadmořská výška	481 m n. m.
Časové pásmo	UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas)
Stát	Itálie Itálie
Region	Lazio
Provincie	Rieti
Administrativní dělení	7
Cittaducale
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	71 km²
Počet obyvatel	6 426
Hustota zalidnění	90,19 obyv./km²
Správa
Starosta	Leonardo Ranalli
Oficiální web	www.comune.cittaducale.it
Telefonní předvolba	0746
PSČ	02015
Označení vozidel	RI
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Geografie

Město je ze severu obklopeno horou Monte Terminillo (2 217 m), na jihovýchodě horským masivem Monte Nuria a na východě horským masivem Monte Giano, pod nímž protéká řeka Velino. Údolí bylo v pravěku jezerem vulkanického původu. Zbyla z něj dvě malá jezírka a minerální prameny, jež jsou dosud využívány pro léčebné lázně. Od doby římské bylo výchozím místem akvaduktu Peschiera, který zásoboval Řím a velkou část Sabiny. Na území města (poblíž hranic s Castel Sant'Angelo) se nacházejí důležité zdroje vody Peschiera, průtokem druhé nejsilnější v Itálii. Voda teče zčásti do řeky Velino a zčásti napájí akvadukt Peschiera, který ji dosud dopravuje do 90 km vzdáleného Říma, jemuž zaručuje téměř veškerou potřebnou vodu.

Ves Santa Rufina je nalezištěm několika minerálů (fluorapatit, kalsilit a další).

Administrativní dělení

Město sestává ze samotného centra a k němu připojených obcí Santa Rufina, Grotti, Calcariola, Pendenza, Cesoni a Micciani.

Ekonomika

Kromě průmyslu má významný podíl lázeňský provoz a turistický ruch.

Historie

Vespasiánovy lázně

Katedrála Santa Maria del Popolo a biskupský palác

Piazza del Popolo s městskou věží

Podle archeologických nálezů bylo od doby bronzové (13.– 12. století před naším letopočtem) osídleno údolí Valle Ottara a místní část Santa Rufina zemědělci, kteří podle nalezených kostí pěstovali prasata a ovce. Historik Titus Livius nazýval zdejší obyvatele Aboriginci a Pelasgové. Od 2. století př. n. l. oblast ovládli Římané. Sídlo leželo při důležité římské silnici Via Salaria. Město založil v roce 1308 král Karel II. z Anjou a více než šest století patřilo k Abruzzu a provincii L'Aquila, dokud v roce 1927 nebylo přičleněno k Laziu. V průběhu 16. století získalo titul města, o moc se svářely rodiny Pandolfi a Mancini. Od roku 1508 se stalo sídlem diecéze. Prohlásil je papež Alexandr VI. Borgia. Císař Karel V. je poté daroval v léno své legitimizované nemanželské dceři Markétě Parmské, která se provdala za Ottavia Farnese (1524–1586). Architekturu města podstatně zasáhlo ničivé zemětřesení z roku 1703.

V roce 1798, během okupace města napoleonským vojskem, bylo biskupství zrušeno. Papežskou bulou De utiliori bylo obnoveno roku 1818 a jeho území připojeno k diecézi L'Aquila, stejně tak město administrativně patřílo do provincie Abruzzo Ulteriore s hlavním městem L'Aquila. Poté bylo připojeno k Italskému království. Od roku 1968 je Cittaducale zahrnuto mezi titulární biskupství katolické církve s názvem Città Ducale. V roce 1976 byla území diecéze Cittaducale oddělena od arcidiecéze L'Aquila a připojena k diecézi Rieti.

Kostel sv. Augustina

Památky a turistické cíle

• Vespasiánovy lázně, archeologická památka
• Katedrála Santa Maria del Popolo, kostel založil roku 1308 Karel II. z Anjou, papež Alexandr VI. ji roku 1502 povýšil na katedrálu
• Kostel sv. Augustina, ze 12. století
• Palác Mancini
• Tore Angioina - věž s městskou bránou
• Městská hodinová věž