Constantijn Francken

Constantijn Francken nebo Konstantijn Francken^[1][2] (pokřtěn 5. dubna 1661, Antverpy – 12. ledna 1717, Antverpy) byl vlámský barokní malíř a poslední umělec v dlouhé linii umělců rodiny Franckenových. Je známý především svými bojovými scénami. Dlouho pracoval v Paříži, kde se stal královským dvorním malířem. Maloval zde především portréty.^[1][3]

Constantijn Francken
Předání klíčů od Štrasburku Ludvíkovi XIV. (23.10.1681, oříznuto)
Jiná jména	Konstantijn Francken
Narození	5. dubna 1661 Antverpy
Úmrtí	12. ledna 1717 Antverpy
Národnost	vlámská
Povolání	barokní malíř
Rodiče	Hieronymous Francken III.
Manžel(ka)	Christina Clara
Příbuzní	Franckenovi
Znám jako	barokní malíř
Hnutí	Cech svatého Lukáše
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Constantijn Francken se narodil v Antverpách jako syn Hieronyma Franckena III. a Cornelie Daep. Pokřtěn byl 5. dubna 1661. Byl posledním umělcem v dynastii umělců Franckenových, která hrála důležitou roli ve vlámském umění od druhé poloviny 16. století. Jejich velká dílna byla známá standardem kvalitní umělecké produkce nejen v Antverpách. Constantijnův otec Hieronymus byl synem Franse Franckena mladšího, nejslavnějšího potomka dynastie Franckenů. Existuje několik prací, připisovaných jeho otci, ale jejich pravost není ověřena.^[3] Hieronymous zemřel v roce 1671 a nemohl svého tehdy desetiletého syna učit malířskému řemeslu. Kdo tedy byl učitelem Constantijna známo není. Je možné, že Constantijn se učil přímo v rodinné dílně Franckenových.^[4]

Bitva o Ekeren v roce 1703

Pravděpodobně někdy v letech 1679 až 1694 Constantijn odcestoval do Paříže.^[4] Během svého pobytu v Paříži možná pracoval pro francouzského krále Ludvíka XIV.^[3] Důkazem jeho pobytu v Paříži je prohlášení učiněné dne 2. května 1699 v Antverpách rytcem Cornelisem Vermeulenem a dalšími o úspěšných aktivitách Constantijna Franckena v Paříži. Po svém návratu do Antverp prohlásil v podání u antverpského soudu ze dne 10. prosince 1694, že působil 15 let v Paříži, Versailles a dalších rezidencích francouzského krále, kde maloval portréty, které mu získaly vynikající pověst. Dále uvedl, že je připraven se usadit v Antverpách, pokud bude zproštěn povinnosti městské služby. Dne 24. ledna 1695 vstoupil do městské gardy.^[1]

V letech 1694–1695 vstoupil do antverpského cechu svatého Lukáše jako „wijnmeester“, tj. syn mistra.^[4][5]

V letech 1695–1696 se stal děkanem cechu, ale z činností spojených s funkcí děkana se vykoupil zaplacením 300 guldenů a darováním zbraní cechu. Ve stejném roce přijal za svého žáka Karla van Falense.^[5] Van Falens se později specializoval na lovecké a jezdecké scény, stal se dvorním malířem u francouzského dvora a členem Académie Royale.^[3]

Odjezd Maartena van Rossuma po jeho útoku na Antverpy dne 24. července 1542

Dne 28. dubna 1696 se Francken oženil s Christinou Clarou z Boechout. Jeho manželka později trpěla duševní chorobou a prý utekla z domova nahá. Její rodina obvinila Franckena, že její nemoc zavinil tím že promarnil její dědictví. Spor mezi oběma rodinami se vyhrotil a Constantijnovi bylo nařízeno pod hrozbou fyzického trestu upustit od urážek svého švagra. Constantijn prý utrácel nad poměry, přestože jako umělec byl úspěšný a jeho díla vynášela vysoké částky. V roce 1703 prodal velký obraz Bitva u Ekerenu z roku 1703, nyní v majetku Royal Museum of Fine Arts v Antwerpách, za 280 guldenů.^[1]

Zemřel zadlužený 12. ledna 1717 v Antverpách v domě, který si pronajal na Lange Nieuwstraat. Ve stejný den byl pohřben v kostele Sv. Jakuba.^[1]

Dílo

Francken během svého patnáctiletého pobytu ve Francii pracoval hlavně jako portrétista, přesto nejsou známy žádné jeho portréty. Byl velmi zručný v kompozici vojenských scén.^[1] Je znám svými krajinami s bojovými scénami. Kromě obrazu Bitva u Ekerenu z roku 1703 namaloval plátno Odjezd Maartena van Rossuma po jeho útoku na Antverpy dne 24. července 1542, Museum aan de Stroom v Antverpách, Obléhání Namuru Vilémem III Oranžským, Předání klíčů od Štrasburku Ludvíkovi XIV., (Musée historique de Strasbourg) a pohled na bitvu z ptačí perspektivy namalovaný v roce 1702 z ptačí perspektivy.^[4]

Rodokmen

Nicolaes Francken (1515–1596)

Hieronymus Francken I. (1540–1610)

Frans Francken I. (1542–1616)

Ambrosius Francken I. (1544–1618)

(Cornelius Francken)

Isabella Francken (1628–1664)

Thomas Francken (1574–1625)

Hieronymus Francken II. (1578–1623)

Frans Francken II. (1581–1642)

Ambrosius Francken II. (1590–1632)

Hans Francken (1581–after 1610)

Frans Francken III. (1607–1667)

Hieronymus Francken III. (1611–po 1661)

Ambrosius Francken III. (1614–1662)

Constantijn Francken (1661–1717)