Kontrašpionážní sbor
zpravodajská služba armády Spojených států From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Kontrašpionážní sbor (anglicky Counterintelligence Corps, zkráceně CIC) byla zpravodajská služba armády Spojených států založená v průběhu druhé světové války, a to v prosinci 1941.[1]
Úkolem CIC bylo vyhledávat a eliminovat německé špióny v řadách spojeneckých armád. Její činnost spočívala i v získávání spolupracovníků v německé politické sféře a armádě. Po druhé světové válce se zaměřila na sovětský blok, kdy spolupracovala mimo jiné i s československým zahraničním odbojem. Pomáhala vyhledávat a školit agenty, kteří plnili zpravodajské úkoly na území sovětského vlivu včetně Československa. Pro ně nejznámější označení je agenti chodci. Později tuto činnost převzala CIA. V roce 1961 došlo k reorganizaci a vojenskou kontrarozvědku převzala Defense Intelligence Agency.
Remove ads
Historie
Původ
CIC má svůj původ v Corps of Intelligence Police (CIP, Zpravodajské policejní jednotce), kterou založil Ralph Van Deman v roce 1917. Tato organizace, působící v USA a přidružená k americké expediční jednotce ve Francii, měla ve svém vrcholu přes 600 členů. V poválečném období však politika izolacionismu, snižování vojenských výdajů a hospodářská krize vedly k tomu, že v polovině 30. let 20. století klesl počet jejích členů na méně než 20.
Druhá světová válka
Hrozící válka na konci 30. let přinesla rozšíření CIP zpět na úroveň z první světové války a vstup Spojených států do druhé světové války v prosinci 1941 přinesl ještě větší rozšíření a nový název. Dne 13. prosince 1941 vydal generální adjutant armády rozkaz, kterým se CIP přejmenoval na Counter Intelligence Corps s účinností od 1. ledna 1942.[2] Bylo schváleno nové doplnění 543 důstojníků a 4 431 poddůstojníků. Prvním náčelníkem byl Garland H. Williams. CIC přijímala muže s právnickým, policejním nebo jiným vyšetřovacím zázemím a zvláště hledala muže se znalostí cizích jazyků. Během druhé světové války v Evropě byly vytvořeny speciální týmy CIC, z velké části z personálu vojenské zpravodajské služby (viz Ritchie Boys). Tyto týmy však nikdy nebyly dostatečně početné, a proto byli často najímáni místní tlumočníci.[3]


Jelikož většina agentů CIC v terénu (stejně jako vojenská rozvědka v Evropě) měla pouze hodnost poddůstojníka – desátníka a různé hodnosti seržanta – nosili buď civilní oblečení, nebo uniformy bez hodnostních odznaků; místo hodnostních odznaků a aby nebyli vnímáni jako vojíni, agenti obvykle nosili důstojnické „americké“ límcové odznaky. Byli poučeni, aby se pro usnadnění své práce identifikovali pouze jako „agent“ nebo „speciální agent“, podle potřeby. Tyto postupy se dodnes používají mezi moderními agenty kontrarozvědky.[4]
V rámci Spojených států prováděla CIC ve spolupráci s vrchním velitelem vojenské policie (Provost Marshal General) a Federálním úřadem pro vyšetřování (FBI) prověrky vojenského personálu, který měl přístup k utajovaným materiálům, vyšetřování možných sabotážních a podvratných činností a obvinění z neloajality, zejména těch, která byla namířena proti Američanům japonského, italského nebo německého původu. Navzdory zákazům stanoveným v dohodě o vymezení pravomocí s FBI nakonec CIC věnovala značné úsilí vyšetřování civilistů. Jak vysvětluje publikace The History of the Counter Intelligence Corps: „Špionáže a sabotáže, které byly řízeny nepřítelem, zahrnovaly více než jednu osobu. Obvykle se jednalo o řetězec osob, který sahal od agenta ve Spojených státech přes prostředníky a kurýry až po nepřátelskou zemi. To nevyhnutelně zahrnovalo civilisty s vojenskými podezřelými a případ se tak stal předmětem zájmu FBI. Vojenský aspekt se stal druhořadým a hlavní vyšetřovací úsilí se soustředilo na civilní společnost, aby se našli vyšší představitelé, kteří pravděpodobně ovládali více než jednoho agenta.“[5][6]
Po druhé světové válce
V bezprostředním poválečném období působila CIC v okupovaných zemích, zejména v Japonsku, Německu a Rakousku, kde bojovala proti černému trhu a pátrala po významných členech předchozího režimu a zatýkala je. Navzdory problému demobilizace, kdy se mnoho zkušených agentů vracelo do civilního života, se CIC stala vedoucí zpravodajskou organizací v amerických okupačních zónách a velmi brzy se ocitla tváří v tvář novému nepříteli v nastupující studené válce.
Po únorovém puči se začala CIC zajímat i o Československo, kdy probíhala emigrace části obyvatel do Západního Německa. Agenti CIC pak vyhledávaly tyto emigranty v utečeneckých táborech a přesvědčovali je ke spolupráci.[7] Ti pak přecházeli nelegálně hranice jako tzv. agenti-chodci za účelem špionáže. Mezi známé agenty-chodce patřil například Josef Hasil, Josef Zeman nebo Miloslav Čapek.
Remove ads
Odkazy v kultuře
- V seriálu 30 případů majora Zemana, v 10. epizodě s názvem Vrah se skrývá v poli budoucí atentátník z plánické školy, který přebývá u faráře, faráři říká, že jej ve „cvičném lágru“ v Bavorsku školil „americkej židák ze CIC“, který je učil „všecko možný, a hlavně – nenávidět sama sebe!“ (44.–45. minuta).
 
- V seriálu Král Šumavy: Fantom temného kraje se hlavní hrdina Josef Hasil stává později agentem CIC.
 
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads
