Západní Německo

Západní Německo (německy Westdeutschland) je historické a neoficiální označení Spolkové republiky Německo (německy Bundesrepublik Deutschland) v období studené války, kdy bylo součástí západního bloku, zatímco východní část Německa oddělená železnou oponou byla součástí východního bloku.

Spolková republika Německo Bundesrepublik Deutschland ←  ←  ←  ←  1949–1990  → vlajka znak
Hymna Ich hab mich ergeben (do 1952)
Hymna 3. strofa písně Das Lied der Deutschen (od 1952)
Motto Gott mit uns (1949–1962) Einigkeit und Recht und Freiheit (od 1962)
Geografie
Hlavní město	Bonn
Rozloha	248 577 km²
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	63 254 000 (1990)
Národnostní složení	Němci
Jazyky	němčina
Náboženství	protestantské, římskokatolické aj.
Státní útvar
Státní zřízení	federální konstituční parlamentní republika
Vznik	23. května 1949 – vytvoření z okupačních zón
Zánik	3. října 1990 – znovusjednocení Německa
Státní útvary a území
Předcházející Britská okupační zóna Německa Americká okupační zóna Německa Francouzská okupační zóna Německa Sársko (1947–1956) Následující Spolková republika Německo

Označuje se tak od svého vzniku 23. května 1949 po berlínské blokádě až do 3. října 1990, kdy došlo k oficiálnímu znovusjednocení Německa. Jeho (prozatímním) hlavním městem byl Bonn, retrospektivně je proto také označováno jako Bonnská republika.^[1]

Východní Německo se oficiálně nazývalo Německá demokratická republika (NDR). Uprostřed něho se nacházela exkláva Západní Berlín, která byla faktickou součástí Západního Německa.

Název a zkratka

Stát se nazýval německy Bundesrepublik Deutschland, neoficiální zkratka BRD. Komunistický režim v Československu zavedl český název státu Německá spolková republika, se zkratkou NSR.^[2] Po znovusjednocení Německa jsou v českém prostředí používány pro označení Německa (Spolkové republiky Německo) zkratky SRN a NSR, zkratka NSR se již od poloviny devadesátých let přestala používat.^[3]

Dějiny

     Západní Německo

     Východní Německo

     Západní Berlín

Federální republika vznikla během spojenecké okupace Německa po druhé světové válce z jedenácti států zformovaných na území třech spojeneckých okupačních zón, které držely Spojené státy, Velká Británie a Francie.

Na počátku studené války byla Evropa rozdělena na západní a východní blok. Německo bylo de facto rozděleno na dvě země a dvě zvláštní území, Sársko a rozdělený Berlín. Spolková republika Německo původně požadovala výhradní mandát pro celé Německo a považovala se za jediné demokraticky reorganizované pokračování Německé říše z let 1871–1945. Vycházelo z toho, že Německá demokratická republika (NDR) byla ilegálně ustaveným loutkovým státem. Přestože NDR pořádala pravidelné volby, nebyly ani svobodné, ani spravedlivé. Ze západoněmeckého pohledu proto byla NDR nezákonná.^{[pozn. 1]}

Tři jihozápadní země západního Německa se v roce 1952 spojily a vytvořily Bádensko-Württembersko. Sársko se ke Spolkové republice Německo připojilo v roce 1957. Kromě výsledných deseti států byl Západní Berlín považován za de facto jedenáctý stát. Zatímco právně nebyl součástí Spolkové republiky Německo, protože Berlín byl pod kontrolou Spojenecké kontrolní rady, Západní Berlín se politicky se západním Německem spojil a byl zastoupen ve svých federálních institucích.

Základ pro dnešní vlivné postavení Německa byl položen během německého hospodářského zázraku (Wirtschaftswunder) v 50. letech, kdy se západní Německo přeměnilo z válkou zničené země na třetí největší ekonomiku na světě. První kancléř Konrad Adenauer, který zůstal ve funkci až do roku 1963, pracoval spíše na úplném příklonu k NATO než na neutralitě. Zajistil nejen členství v NATO, ale byl také zastáncem dohod, ze kterých se vyvinula dnešní Evropská unie. Když byla v roce 1975 založena skupina G6, nebylo pochyb o tom, zda se Německá spolková republika stane členem.

Po pádu komunistických režimů ve střední a východní Evropě v roce 1989, symbolizovaném otevřením berlínské zdi, došlo k rychlému posunu k opětovnému sjednocení Německa. Východní Německo hlasovalo v roce 1990 o rozpuštění a přistoupení ke Spolkové republice. Jeho pět poválečných států (Länder) bylo rekonstruováno společně se sjednoceným Berlínem, který ukončil svůj zvláštní status a vytvořil další spolkovou zemi. Formálně se ke Spolkové republice připojili 3. října 1990 a počet států se zvýšil z deseti na šestnáct, čímž bylo ukončeno rozdělení Německa. Sjednocení nevedlo ke vzniku nové země; místo toho byl tento proces v zásadě dobrovolným aktem o přistoupení, přičemž západní Německo bylo rozšířeno o další státy východního Německa, které přestalo existovat. Rozšířená Spolková republika si udržela západoněmeckou politickou kulturu a pokračovala ve svém stávajícím členství v mezinárodních organizacích, jakož i v západoevropské zahraniční politice a přidružení k západním aliancím, jako jsou OSN, NATO, OECD a Evropská unie.

Spolkové země

Hranice mezi Bavorskem a Československem (z německé strany) – fotografie z roku 1980.

Číslo	(staré) Spolkové země	Zemské hlavní město	Rozloha (km²)
1	Bádensko-Württembersko (od roku 1952)	Stuttgart	35 752
	Württembersko-Bádensko (do roku 1952)	Stuttgart
	Württembersko-Hohenzollernsko (do roku 1952)	Tübingen
	Bádensko (do roku 1952)	Freiburg im Breisgau
2	Svobodný stát Bavorsko	Mnichov	70 552
3	Svobodné hanzovní město Brémy	Brémy	404
4	Svobodné a hanzovní město Hamburk	Hamburk	755
5	Hesensko	Wiesbaden	21 115
6	Dolní Sasko	Hannover	47 387
7	Severní Porýní-Vestfálsko	Düsseldorf	34 085
8	Porýní-Falc	Mohuč	19 853
9	Šlesvicko-Holštýnsko	Kiel	15 799
10	Sársko (přistoupilo roku 1957)	Saarbrücken	2 569
Celkem			248 271

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel

Historie počtu obyvatel

Rok	Obyv.	± %
1950	50 958 000	—
1960	55 958 000	+9,8 %
1970	61 001 000	+9 %
1980	61 658 000	+1,1 %
1990	63 726 000	+3,4 %

Celkový počet obyvatel podle Statistisches Bundesamt.

Rok	Populace[4]	Živě narození	Úmrtí	Přirozená změna	Hrubá míra porodnosti (na 1000 obyv.)	Hrubá míra úmrtnosti (na 1000 obyv.)	Přirozená změna (na 1000 obyv.)	Plodnost
1946		732 998	588 331	144 667	15,9	12,7	3,2	1,89
1947		781 421	574 628	206 793	16,6	12,2	4,4	2,01
1948		806 074	515 092	290 982	16,7	10,6	6,1	2,07
1949		832 803	517 194	315 609	16,9	10,5	6,4	2,14
1950	50 958 000	812 835	528 747	284 088	16,3	10,6	5,7	2,10
1951	51 435 000	795 608	543 897	251 711	15,7	10,8	4,9	2,06
1952	51 864 000	799 080	545 963	253 117	15,7	10,7	5,0	2,08
1953	52 454 000	796 096	578 027	218 069	15,5	11,3	4,2	2,07
1954	52 943 000	816 028	555 459	260 569	15,7	10,7	5,0	2,12
1955	53 512 000	820 128	581 872	238 256	15,7	11,1	4,6	2,11
1956	53 340 000	855 887	599 413	256 474	16,1	11,3	4,8	2,19
1957	54 064 000	892 228	615 016	277 212	16,6	11,5	5,1	2,28
1958	54 719 000	904 465	597 305	307 160	16,7	11,0	5,7	2,29
1959	55 257 000	951 942	605 504	346 438	17,3	11,0	6,3	2,34
1960	55 958 000	968 629	642 962	325 667	17,4	11,6	5,8	2,37
1961	56 589 000	1 012 687	627 561	385 126	18,0	11,2	6,8	2,47
1962	57 247 000	1 018 552	644 819	373 733	17,9	11,3	6,6	2,45
1963	57 865 000	1 054 123	673 069	381 054	18,4	11,7	6,7	2,52
1964	58 587 000	1 065 437	644 128	421 309	18,3	11,1	7,2	2,55
1965	59 297 000	1 044 328	677 628	366 700	17,8	11,6	6,2	2,51
1966	59 793 000	1 050 345	686 321	364 024	17,8	11,6	6,2	2,54
1967	59 948 000	1 019 459	687 349	332 110	17,2	11,6	5,6	2,54
1968	60 463 000	969 825	734 048	235 777	16,3	12,3	4,0	2,39
1969	61 195 000	903 456	744 360	159 096	15,0	12,4	2,6	2,20
1970	61 001 000	810 808	734 843	75 965	13,4	12,1	1,3	1,99
1971	61 503 000	778 526	730 670	47 856	12,7	11,9	0,8	1,92
1972	61 809 000	701 214	731 264	-30 050	11,3	11,8	-0,5	1,72
1973	62 101 000	635 663	731 028	-95 395	10,3	11,8	-1,5	1,54
1974	61 991 000	626 373	727 511	-101 138	10,1	11,7	-1,6	1,51
1975	61 645 000	600 512	749 260	-148 748	9,7	12,1	-2,4	1,45
1976	61 442 000	602 851	733 140	-130 289	9,8	11,9	-2,1	1,46
1977	61 353 000	582 344	704 922	-122 578	9,5	11,5	-2,0	1,40
1978	61 322 000	576 468	723 218	-146 750	9,4	11,8	-2,4	1,38
1979	61 439 000	581 984	711 732	-129 748	9,5	11,6	-2,1	1,39
1980	61 658 000	620 657	714 117	-93 460	10,1	11,6	-1,5	1,44
1981	61 713 000	624 557	722 192	-97 635	10,1	11,7	-1,6	1,43
1982	61 546 000	621 173	715 857	-94 684	10,1	11,6	-1,5	1,41
1983	61 307 000	594 177	718 337	-124 160	9,7	11,7	-2,0	1,33
1984	61 049 000	584 157	696 118	-111 961	9,5	11,4	-1,9	1,29
1985	61 020 000	586 155	704 296	-118 141	9,6	11,6	-2,0	1,28
1986	61 140 000	625 963	701 890	-118 141	10,3	11,5	-1,2	1,34
1987	61 238 000	642 010	687 419	-45 409	10,5	11,3	-0,8	1,37
1988	61 715 000	677 259	687 516	-10 257	11,0	11,2	-0,2	1,41
1989	62 679 000	681 537	697 730	-16 193	11,0	11,2	-0,2	1,39
1990	63 726 000	727 199	713 335	13 864	11,5	11,3	0,2	1,45

Náboženství

Související informace naleznete také v článcích Protestantismus v Německu, Evangelická církev v Německu, Římskokatolická církev v Německu a Ústřední rada Židů v Německu.

Náboženská příslušnost v Západním Německu od 60. let klesala – u protestantů rychleji než u katolíků, tudíž římskokatolická církev v 70. letech předstihla EKD jako největší denominaci v zemi.

Náboženství v NSR, 1970
Víra			Procent
Protestantství EKD			49 %
Katolicismus			44,6 %
Nepřidruženi			6,4 %

Rok	EKD protestanti [%]	Římští katolíci [%]	Muslimové [%]	Bez vyznání/jiné [%][5]
1950	50,6	45,8	–	3,6
1961	51,1	45,5	–	3,5
1970	49,0	44,6	1,3	3,9
1980	42,3	43,3	–	–
1987	41,6	42,9	2,7	11,4