Cuneo Enari

Cuneo Enari (江成 常夫, Enari Tsuneo, * 8. října 1936, Sagamihara prefektura Kanagawa) je japonský novinář, fotograf^[1] a emeritní profesor univerzity Kjušu Sangjo ve Fukuoce aktivní v druhé polovině 20. století. Fotografoval japonské válečné nevěsty žijící ve Spojených státech nebo sirotky zůstávající v Číně.

Cuneo Enari
Narození	8. října 1936 (89 let) Sagamihara
Alma mater	Tokijská univerzita Keizai
Povolání	fotograf a novinář
Ocenění	Cena za fotografii Ihei Kimury (1981) Cena Kena Domona (1985) Medaile cti s fialovou stuhou (2002) Řád vycházejícího slunce se zlatými paprsky s rozetou (2010)
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Cuneo Enari je japonské jméno, v němž Enari je příjmení.

Životopis

Narodil se 8. října 1936. V roce 1962 absolvoval ekonomickou fakultu na tokijské univerzitě Keizai. Poté pracoval na ústředí Tokijských novin Mainiči. Po odchodu z novin Mainiči v roce 1974 se stal fotografem na volné noze. Je známý svými fotografiemi negativního japonského dědictví, jako jsou japonské válečné nevěsty žijící ve Spojených státech, sirotci zůstávající v Číně, bývalé Mandžusko a důsledky atomového bombardování. Působil také jako profesor na univerzitě Kjúšú Sangjo, předseda klubu Nikkor Club a jako člen řídícího výboru salónu Nikon.

V roce 1998 mu byl nalezen zhoubný nádor v pravém podpaží a v květnu 2000 podstoupil operaci. Na základě této zkušenosti fotografuje témata zaměřená na sebe a na příležitostné scenérie kolem sebe.

Ceny a ocenění

• 1977: Cena Nové tváře Japonské fotografické společnosti
• 1981: Cena za fotografii Ihei Kimury
• 1985: Cena Kena Domona
• 2002: Medaile cti s fialovou stuhou
• 2010: Řád vycházejícího Slunce