Cygnus NG-23
americká nákladní kosmická loď From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Cygnus NG-23 (lat. „labuť“) je americká nákladní kosmická loď řady Cygnus. Společnost Northrop Grumman ji vyrobila a vypustila podle smlouvy s agenturou NASA v rámci programu Commercial Resupply Services, jehož účelem je zásobování Mezinárodní vesmírné stanice (ISS). Start se uskutečnil 14. září 2025, let potrvá několik měsíců. Jde o první let lodi Cygnus po misi NG-22 zrušené na jaře 2025 kvůli poškození hermetizovaného modulu při pozemní přepravě. Současně jde o první start nové, rozšířené verze lodi, označované jako Extended Cygnus nebo Cygnus XL.
Remove ads
Loď Cygnus
.jpg)
Související informace naleznete také v článku Cygnus (kosmická loď).
Pro lety s nákladem k ISS byly od roku 2015 využívány lodi Cygnus s označením Enhanced (vylepšené). Na oběžnou dráhu Země je vynášely rakety Antares 230, od roku 2019 pak Antares 230+. Ty v prvním stupni používaly dvojici ruských motorů RD-181,[2] což však v důsledku mezinárodních sankcí reagujících na ruskou invazi na Ukrajinu v roce 2022 nebylo dále možné. Protože nová verze Antares 330 se sedmi motory Miranda společnosti Firefly Aerospace měla být k dispozici až pro misi Cygnus NG-23, a to nejdříve na podzim 2024, sjednala si Northrop Grumman se společností SpaceX, že mise NG-20 až NG-22 na oběžnou dráhu dopraví rakety Falcon 9.[3][4][5] Kvůli zrušení mise NG-22[6] pak došlo k posunu v harmonogramu a třetí ze sjednaných letů připadl až na misi NG-23.
V roce 2025 Northrop Grumman představila novou verzi označovanou Extended (rozšířená) nebo XL a určenou mimo jiné pro zásobování budoucích komerčních stanic v období po ukončení provozu ISS. Loď zachovává vnější průměr 3,07 metru jako u předchozích verzí a na délku dosahuje k 7,5 metru. Hermetizovaný modul nabízí vnitřní objem 36 m3 pojme kolem 5 000 kg nákladu.[7]
Na spodku lodi (v postavení při startu) jsou umístěny dva kruhové solární panely o celkovém výkonu 3,5 kW, vyrobené technologií Ultraflex,[8] které se po vypuštění rozevřou jako vějíř.
Na horní části je umístěn kotvicí mechanismus CBM (Common Berthing Mechanism) pro hermetické připojení ke stanici a umožnění přístupu její posádky do vnitřku lodi. Lodi Cygnus se k ISS nepřipojují automaticky jako lodi Progress, Dragon 2 a dříve také ATV, ale pomocí robotické ruky Canadarm2, podobně jako dřívější lodi HTV nebo první verze lodí Dragon. Cygnus se ke stanici přiblíží na zhruba 10 metrů, posádka ho zevnitř stanice pomocí robotické ruky zachytí, během přiblížení lodi ke spojovacímu portu a připojení lodi ale robotickou ruku na dálku řídí operátoři z řídicího střediska.
Od mise NG-17 disponují lodi Cygnus rozšířenými funkcemi pro úpravu dráhy stanice a při každém z letů je nejméně jednou využily k plánovanému zvýšení dráhy.[9]
Remove ads
Náklad
Kosmická loď Cygnus NG-23 veze na ISS kolem 5 000 kg nákladu, který podle oznámení NASA tvoří spotřební materiál, jako je dusík, kyslík a potraviny. Na palubě bylo také množství náhradních dílů potřebných pro systémy stanice, např. pro systém zpracování moči.[10][11]
Z několika desítek experimentů dopravených na ISS informovala NASA o materiálech pro výrobu polovodičových krystalů ve vesmíru a o zařízení pro vývoj vylepšení kryogenních palivových nádrží, schopných udržet palivo pro raketové motory v podchlazením stavu. Uvnitř lodi byl také specializovaný systém UV záření schopný omezovat růst mikrobiálních společenstev ve vodních systémech stanice, zásoby pro výrobu farmaceutických krystalů, které by mohly léčit rakovinu a další nemoci, a 9 cubesatů, které budou z ISS později vypuštěny na oběžnou dráhu.[12][13]
Remove ads
Čestné pojmenování – William “Willie” C. McCool
Aby dodržela tradici zavedenou již při prvním startu nákladní lodi Cygnus a spočívající v pojmenování jednotlivých exemplářů kosmické lodi podle některé z osobností, které se zasloužily o americký vesmírný program, oznámila Northrop Grumman v polovině srpna 2025, že nadcházející let připomene astronauta Williama McCoola. Ten zahynul 1. února 2003 na konci svého prvního, šestnáctidenního kosmického letu STS-107, spolu s ostatními šesti členy posádky raketoplánu Columbia.[14]
Průběh mise
Start mise na raketě Falcon 9 z rampy SLC-40 kosmodromu CCSFS (Cape Canaveral Space Force Station) byl předběžně naplánován nejdříve na polovinu září 2025,[15] počátkem měsíce pak NASA, NG a SpaceX upřesnily, že počítají se startem 14. září 2025 ve 22:11:49 UTC.[16][17] Start ve stanoveném čase proběhl bez potíží[12] a po umístění na základní oběžnou dráhu se loď vydala na šedesátihodinovou cestu ke stanici. Ta měla vyvrcholit zachycením lodi pomocí robotické paže Canadarm2 17. září 2025 kolem 10:35 UTC.[17] NASA však 16. září oznámila odklad termínu příletu kvůli tomu, že se během dvou plánovaných zážehů pro zvýšení dráhy kosmické lodi její hlavní motor zastavil dříve než měl.[18] Žádné další informace k závadě agentura ani výrobce lodi neuvedli, po vyhodnocení situace a sestavení nové trajektorie ke stanici[19] NASA oznámila, že k zachycení lodi dojde 18. září 2025 kolem 11:18 UTC.[20] Později informovala, že při 3. a 5. zážehu motorů na původní trajektorii spustil systém včasného varování příkaz k vypnutí hlavního motoru „kvůli konzervativnímu bezpečnostnímu opatření v nastavení softwaru.”
Kosmická loď se skutečně ve stanoveném čase přiblížila ke stanici do vzdálenost zhruba 10 metrů a do dosahu robotické paže Canadarm2. Jejím prostřednictvím loď v 11:24 UTC zachytil astronaut Jonathan Kim pomocí ovládacích prvků uvnitř stanice.[21] Řízení Canadarm2 poté na dálku převezali pozemní operátoři, přenesli loď k příslušnému portu a ukotvili ji do něj v 14:10 UTC.[22][23]
Podle informací z tiskové konference před startem mise bude loď 27. listopadu 2025 od svého portu dočasně odkotvena, aby nebyla vystavena rizikům v souvislosti s příletem kosmické lodi Sojuz MS-28. Ta se má po příletu ke stanici připojit k portu na spodní části (směrem k Zemi) modulu Rassvet, která se za běžných okolností nachází jen několik metrů od zadní části Cygnusu ukotveného ve vedlejším spodním portu modulu Unity. Proto bude Cygnus pomocí Canadarm2 z tohoto portu odebrán, odsunut stranou a po připojení Sojuzu znovu vrácen na původní místo.[24][25]
Konec mise NG-23 je naplánován na březen 2026.[24][25] Posádka ISS naplní Cygnus odpadem a poté ho operátoři opačným postupem od Unity odpojí. Po uvolnění z úchopu robotické paže se loď vlastními silami vzdálí od stanice a provede brzdící manévr pro vstup do atmosféry, v jejíchž horních vrstvách shoří nad obvyklou oblastí jižního Tichého oceánu.[23]
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads